„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1908

Anatole France: Ostrov Tučňáků

Anatole France: Ostrov Tučňáků

L'Ille des pingouins, 1908

Anatole France ve své satiře Ostrov Tučňáků reflektoval zejména francouzské společensko-historické reálie se středopólem v antisemitisté vlně, která svého vrcholu dosáhla v tzv. Dreyfusově aféře. Avšak pro Franceho obrovský intelektuální rozmach, kdy francouzské dějiny alegoricky ztvárnil v podobě kroniky národa Tučňáků, lze román položit i jako sžíravé zrcadlo dějin západní civilizace, podstaty křesťanství, buržoazie, nacionalismu a šovinismu v tom nejširším významu.
Leonid Andrejev

Leonid Andrejev

Svým způsobem jsou někdejší výroky kritiky charakterizující Moje zápisky Leonida Andrejeva jako „psychopatologické dílo“, „obraz duševního života psychicky nemocného vězně“, „hrůza bezúčelnosti“ či „naprostý pesimismus“ velmi vystihující a ani pro současného člověka odkojeného nihilismem, ateismem, materialismem či egosolismem nejsou Moje zápisky nijak lehce stravitelné, ba chtě nechtě se nimi nechává strhávat do temné propasti, jež sice existovala a existuje dávno před Andrejevem, ale do jeho příchodu se ji dařilo celkem úspěšně popírat tak, že i smrt Boha v Nietzscheho Tak pravil Zarathustra se jeví jako pohádka pro ty z nejmenších.