„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1929

William B. Searbook: Ostrov černých kouzel

William B. Searbook: Ostrov černých kouzel

The Magic Island, 1929

V letech 1915 až 1934 bylo Haiti okupováno armádou USA. A právě rokem 1915 je uvozen vznik fenoménu vúdú (či poangličtěně voodoo), jenž toto starodávné západoafrické náboženství, které zotročení Afričané v průběhu 17. a 18. století synkrezí spojili s katolicismem, kdy se z původního lidového pojetí křesťanské víry, stal pojem, který v mnoha mylných ale o to rozšířenějších představách obnáší hromadné orgie, černou magii, kanibalismus, kult mrtvých a zombií či v neposlední řadě velmi oblíbeného kýče panenek vúdú. Práce amerického novináře ale především dobrodruha Williama Searbooka, jenž ve své knize z roku 1929 Kouzelný ostrov (v češtině vydáno pod bulvarizujícím názvem Ostrov černých kouzel), tak byl prvním pokusem o serióznější popis nejen kultu vúdú, kterému Searbook věnuje zhruba třetinu své knihy, ale i historii, topografii, kultuře a sociologii Haiti a haitské společnosti.
Karel Čapek: Zahradníkův rok

Karel Čapek: Zahradníkův rok

1929

Po tzv.utopické fázi svého díla, kdy Karel Čapek napsal sérii divadelních her a románů, jež ho katapultovaly mezi nejznámější, potažmo celosvětově nejvydávanější a nejčtenější autory meziválečné literatury, se Čapek obrátil k všednější tématice a více než jedno desetiletí se mezi léty 1922 a 1936, tedy v mezičase od napsání utopického Krakatitu a antimilitaristické Války s mloky, věnoval všednějším a lokálnějším tématům.
14. Říjen 2010

1929

JAK SE ZAKLÁDAJÍ ZAHRÁDKY

Zahrádky je možno zakládati několikerým způsobem; nejlepší je ten, že se na to vezme zahradník. Zahradník vám tam nasází všelijaké hůlky, proutí a košťátka, o kterých tvrdí, že jsou to javory, hlohy, bezy, vysokokmeny, polokmeny a jiné přírodní druhy; potom se ryje v hlíně, zobrací ji naruby a zase ji uplácá, udělá ze škvárů cestičky, nastrká tu a tam do země jakési zvadlé lupení, o němž prohlašuje, že to jsou pereny, naseje na příští trávník semínko, jež nazývá anglickým jílkem a psinečkem, psárkou, poháňkou a bojínkem, a potom odejde, nechávaje za sebou zahrádku hnědou a holou, jako byla dne prvého o stvoření světa; jen vám klade na srdce, abyste tu všechnu hlínu země denně pečlivě kropili, a až vzejde tráva, abyste si nechali přivézt na cestičky písek. Nu dobře.
Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy

Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy, 1929

Karel Čapek je co do kontextu české prózy brán jako jedna z největších osobností a je u nás i v zahraničí čten s neměnnou intenzitou bez ohledu na změnu režimů, které se v minulosti Čapka pokusili častovat nejrozmanitějšími nálepkami.
Michail Afanasjevič Bulgakov: Mistr a Markétka

Michail Afanasjevič Bulgakov: Mistr a Markétka

Nejen vzhledem k podmínkám a době svého vzniku patří Mistr a Markétka k nejpozoruhodnějším literárním dílům 20. století. Příběh inspirovaný Goetheho Faustem a přenesený do absurdních reálií Sovětského Svazu na počátku 30. let začal Michail Bulgakov psát v roce 1929 a dokončil jej, byť chtěl v tvůrčí krizi - stejně jako hlavní hrdina románu - svůj rukopis spálit, téměř slepý pět dní před svou smrtí. Na své vydání si však jeho dílo, původně psané pod pracovním názvem Inženýrovo kopyto, jež bez pochyby patří mezi to nejlepší, co kdy bylo napsáno, muselo počkat celých 26 let - vydáno až v roce 1966.