„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1975

Josef Škvorecký: Prima sezóna

Josef Škvorecký: Prima sezóna

1975

Nedávno zesnulý Josef Škvorecký byl v okruhu svých známých přezdíván jako Danny Smiřický a to po svém literárním alter egu, jenž jako postava prochází napříč hned několika Škvoreckého klíčovými romány -Zbabělci (1948-49), Tankový prapor (1954), Mirákl (1972) a Prima sezóna (1975), které však s výjimkou Zbabělců vydaných v roce 1958, byly poprvé publikovány až v Škvoreckého exilovém nakladatelství v Torontu '68 Publishers a k českému čtenáři se tak dostaly až po roce 1989.

1975

Ve velkých kulturních revolucích je jedinou metodou pro lidi, aby se osvobodili sami a nesmí být užito žádné metody, která dělá věci za ně.
Věřte lidem, spoléhejte na ně a respektujte jejich iniciativu. Odhoďte strach. Nebojte se zmetků. Ať se lidé vychovávají sami v tom velkém revolučním hnutí.
Mao Ce-tung

I.

Na sklonku roku 1974, den před Silvestrem, jsme jeli vlakem na koncert do Líšnice, malé vesnice západně od Prahy.
E.L. Doctorow: Ragtime

E.L. Doctorow: Ragtime

Ragtime, 1975

V roce 1975 napsal Edgar Lawrence Doctorow kratičkou novelu, jež se jak svým názvem tak zejména stylem odkazuje na hudební styl z přelomu století - Ragtime. Ač novela má co do objemu něco přes dvěstě stran, je v ní vystřídáno velké množství poloh, ale i vystupujících postav tak, že se v ní podařilo neopakovatelně zachytit atmosféru, jež v USA panovala mezi léty 1902 až 1917. - A to počínaje civilizačními výdobytky, kdy se americká střední třída začala považovat za nové pány světa, přes všudepřítomný rasizmus, dělnické bouře a sociální nerovnoprávnost.
David Lodge: Hostující profesoři

David Lodge: Hostující profesoři

Changing Places: A Tale of Two Campuses, 1975

David Lodge je proslulý zejména svými humoristickými romány z univerzitního prostředí, jež se jakožto svébytný žánr obvykle uvozují jako „profesorské“. - Humoristický žánr ze školního prostředí, tak zvaný profesorský román, má u nás velkou čtenářskou tradici, kdy české překlady klíčových děl s touto tématikou u nás vycházely jen s minimálním několikaletým odstupem, což lze vzhledem k době plánovaných pětiletek označit na překlady takřka simultánní.
Miroslav Macháček: Zápisky z blázince

Miroslav Macháček: Zápisky z blázince

1975

I bez použití patosu a nadměrné dramatičnosti lze Miroslava Macháčka položit jako jednoho z nejvýznamnějších divadelních režisérů 60. až 80. let. Ba Macháček přes mnohé a opakované zákazy tvůrčí činnosti - de facto mu byl zakázán vstup na půdu někdejší Československé televize i Rozhlasu a stal se tak nepřístupným pro jakékoliv masovější publikum, patří i dnes mezi nejrespektovanější a nejoblíbenější herce české historie.
Volker Schlöndorff: Ztracená čest Kateřiny Blumové

Volker Schlöndorff: Ztracená čest Kateřiny Blumové

Německá kinematografie jako by se doposud nevzpamatovala z hromadného exodu svých nejpřednějších tvůrců po nástupu Hitlera a zákazu další filmové činnosti těch, kteří zůstali a aktivně šířili nacistickou propagandu tak, že poválečný německý film lze ve svých ambicích spíše připodobnit k druho- či spíše k třetiřadé produkci amerického Hollywoodu.
Robert Stone: Žoldáci

Robert Stone: Žoldáci

Dog Soldiers, 1975

Robert Stone bývá sice zařazován do generace beatniků, nicméně mnohem přesnější je jej charakterizovat jako „post-beatnika“ s kritickým postojem jak k většinové společnosti tak k ideálům hippies. V této charakteristice je mu nejbližším spojencem další „post-beatnik“ Key Kesey, kdy se ostatně Robert Stone s Keseyem úzce přátelil, ba zúčastnil se jízdy Keseyho skupiny Merry Pranksters z Kalifornie do New Yorku v psychodelicky pomalovaném školním autobuse, který měl propagovat drogy, marihuanu a LSD.

The Eden Express, 1975

Mark Vonnegut: Expres do ráje

Mark Vonnegut: Expres do ráje

Mark Vonnegut bude asi nejen českému čtenáři znám spíše ve spojitosti se svým mnohem slavnějším a na rovinu i literárně talentovanějším otcem, Kurtem Vonnegutem. Přesto je jeho jediné dílo, které napsal, Expres do ráje, velmi ojedinělým úkazem na světovém literárním nebi - jako jediný z obrovského zástupu dokázal velmi realisticky popsat vnitřní pochody duševně nemocného člověka, ale i reakce a přijetí ze strany svého okolí. Vonnegutova autobiografická sonda do schizofrenií zasaženého lidského vědomí je pak navíc rozšířena i o vylíčení atmosféry hnutí hippies, které v době Vonnegutovy nemoci sice dosahovalo svého vrcholu, nicméně Vonnegutova zpověď není zdaleka tak idealistická, jak je nám, Středoevropanům, kteří jsme bosou nohou vykročili z komunistické totality rovnou do egoistické atmosféry kapitalismu, předkládáno, ale naopak byl k sobě přes všeobecnou euforii natolik kritický, aby poznal, že hnutí hippies, je přes veškeré své proklamace svobody i v protikladu k spotřebnímu životu rodičů, stejně vnitřně svázáno nepsanými a nahlas nikdy nevyřčenými zákony.
Charles Bukowski: Faktótum

Charles Bukowski: Faktótum

Factotum, 1975

Již název novely Charlese Bukowského Faktótum (z lat. fac totum = udělej vše, či volně přeloženo děvče pro všechno) naznačuje, že se Bukowski retrospektivně vrací ke svým nesčitatelným povoláním, kterými prošel ve zhruba desetiletém období mezi svým 20. a 30. rokem, než se „usadil“ jako poštovní úředník, potažmo se ve svých pětačtyřiceti letech stal profesionálním básníkem a spisovatelem.