„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1982

Robert Coover: Vyplácení služky

Robert Coover: Vyplácení služky

Spanking the Maid, 1982

Americký autor Robert Coover ve svém díle kombinuje mystifikaci a fikc, s prvky postmodernistického bourání stylu i uceleného vypravěčského příběhu. Svého tvůrčího vrcholu dosáhl na rozmezí 60. a 70. let, kdy napsal své dva klíčové romány The Universal Baseball Association, Inc., J. Henry Waugh, Prop. (1968) a The Public Burning (1977).
Stephen King: Běh o život

Stephen King: Běh o život

Richard Bachman: The Running Man, 1982

Jméno Stephena Kinga, komerčně i čtenářsky suveréně nejúspěšnějšího tvůrce hororů a thillerů, asi není třeba více představovat. I naprostý nečtenář, laik či odpůrce tohoto žánru je s dílem Stephena Kinga obeznámen prostřednictvím mnoha desítek filmových či televizních adaptací - i v tomto měřítku asi pro Kinga nemůžeme najít konkurenci, kdy prakticky není dílo, které by nevyvolalo další filmovou adaptaci a to v široké stupnici od B-éčkových nízkorozpočtových hororů pro víkendovou zábavu amerických adolescenců až po nákladné velkofilmy s předními hollywoodskými hvězdami a často i Oscarovými ambicemi. - Jako příklad uvádím například Osvícení (1980), Věc (1980) či Zelená míle (1999) versus hororová série z let 1984 až 2001 Kukuřičné děti.
09. Leden 2009
Michelangelo Antonioni: Pátrání po jedné ženě

Michelangelo Antonioni: Pátrání po jedné ženě

Po sérii filmů Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina z první poloviny 60. let se Michelangelo Antonioni z filmového samouka etabloval na jednoho z nejvýznamnějších světových režisérů. Svůj um pak potvrdil i ve svém mezinárodně nejuznávanějším snímku Zvětšenina natočeném v roce 1966 již v britské produkci. Nicméně po Zvětšenině přichází třicetileté období, jež lze v lepším případě nazvat tvůrčí krizí, v případě horším pak totálním uměleckým úpadkem.
Ingmar Bergman: Fanny a Alexandr

Ingmar Bergman: Fanny a Alexandr

Filmový epos Ingmara Bergmana, který měl být syntézou a vyvrcholením celého dosavadního díla, což se mu podařilo s jedinou výjimkou - nestal se jeho dílem posledním. Film je vyprávěn s lehkostí a nadhledem, kterým Bergman bilancuje nejen svá předchozí autobiografická díla, ale dává svému dětství nový pohled bez soudů a snahy o hluboké zamyšlení. Příběh je popisem bez textu mezi řádky, ale o to silnější po sobě zanechává dojem, protože je čistý a nezakalený touhou po nesrozumitelnosti, která bývá zaměňována s oduševnělostí. Smysl Bergmanova filmu stojí na prožitcích jeho hrdinů a především v pohledu desetiletého Alexandra, který si v průběhu let uvědomuje psychologické pozadí svých bližních a hraje si s nimi se svou fantazií, která v určitých pasážích nelze rozeznat od skutečnosti.