„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

1988

Aki Kaurismäki: Ariel

Aki Kaurismäki: Ariel

Finsko bývá mnohdy líčeno jako země, kde panuje deprese, chmurná nálada a dlouhé večery se zde přežívají s lahví tvrdého alkoholu. A přesně v tomto duchu svou zemi líčí ve svých filmech její celosvětově nejznámější, respektive jediný známý, filmový tvůrce, Aki Kaurismäki. Asi ne náhodou jsou tak Kaurismäkiho filmy mnohem známější a oceňovanější za hranicemi Finska. Kaurismäkiho opus Ariel z roku 1988, pro který sám napsal scénář, režíroval jej, ale jej i sám produkoval, patří do volné trilogie ztracenců (společně se snímky Stíny v ráji 1986 z roku a Děvče ze sirkárny z roku 1990), ale její leitmotiv lze vysledovat napříč celou Kaurismäkiho filmografií. Ariel samotný má pak hodně blízko ke Kaurismäkiho prvotině - ke stejnojmenné adaptaci slavného románu F.M. Dostojevského, Zločin a trest z roku 1983.
Jan Svěrák: Ropáci

Jan Svěrák: Ropáci

Že se na FAMU rodí velký režisér Jan Svěrák naznačil již ve svém studentském snímku Vesmírná Odysea II z roku 1986, ve kterém technickým postupem napodobujícím styl sci-fi žánru amerických velkofilmů líčí cestu důchodkyně, která jde navštívit svou přítelkyni v protějším paneláku.
31. Leden 2009
Tomáš Vorel: Pražská pětka

Tomáš Vorel: Pražská pětka

Filmová 80. léta lze co umělecké a tvůrčí kvality shrnout jakožto „marast“, kdy jak vlivem emigrací, zákazů, cenzorský zásahů tak vlastní prodejnosti se český film jakoby vrátil zpět v čase a zahodil tak vše, co bylo pracně vydobyto v 60. letech, ve kterých se československý film stal doslova světovým fenoménem. Nicméně na konci 80. let se alespoň v náznacích a s více než desetiletým zpožděním začíná projevovat vliv nezávislé undergroundové kultury a světlo světa tak například spatřila dvojice filmařsky i umělecky velmi vyspělých snímků Tomáše Vorla, Kouř (1990) a Pražská pětka (1988).
Nesnesitelná lehkost bytí

Nesnesitelná lehkost bytí

O kvalitě, v tomto případě nekvalitě, filmového převedení vůbec nejznámějšího díla Milana Kundery, Nesnesitelná lehkost bytí napovídá již to, že Kundera, který se jako poradce zúčastnil samotného natáčení, poté striktně zakázal jakékoliv další filmové či divadelní adaptace kteréhokoliv ze svých literárních děl.
Krzysztof Kieślowski: Krátký film o lásce

Krzysztof Kieślowski: Krátký film o lásce

V depresivních kulisách šedivého panelákového sídliště se Krzysztofu Kieślowskému podařilo rozpoutat jeden z nejuhrančivějších a současně i nejoriginálnějších filmových příběhů lásky. To vše na pozadí šestého přikázání biblického Desatera „Nesesmilníš“ (Ex 20, 14) neboli rozšířené verze šesté části původního televizního seriálu Dekalog natočeného v roce 1988 pro polskou televizi.
Krzysztof Kieślowski: Krátký film o zabíjení

Krzysztof Kieślowski: Krátký film o zabíjení

Původním tvůrčím záměrem Krzysztofa Kieślowského, pravděpodobně nejvýraznější filmové osobnosti přelomu osmdesátých a devadesátých let, byl Dekalog - televizní seriál natočený pro polskou televizi, který měl v moderním duchu přehodnotit aktuálnost starozákonního desatera přikázání. Avšak pro zcela mimořádné kvality natočeného materiálu, Kieślowski rozšířil páté a šesté přikázání do podoby dvou celovečerních filmů: Krátkého filmu o zabíjení a Krátkého filmu o lásce.
01. Leden 2009
Kopytem sem, kopytem tam

Kopytem sem, kopytem tam

O tvorbě první dámy českého filmu, Věře Chytilové, můžeme z místa snést přehršel superlativů. Já se omezím na pouhé tři z mého pohledu nejcharakterističtější: originalitu, nadčasovost a komplexnost, které se dále pokusím rozvést v divácky poněkud méně oblíbeném snímku Kopytem sem, kopytem tam.
Salman Rushdie: Satanské verše

Salman Rushdie: Satanské verše

Pro průměrného obyvatele Evropy, jež má za sebou staleté boje o náboženskou toleranci, jsou události kolem Satanských veršů (název je odvozen od poněkud sporné původní verze 53. sútry Koránu Sarat-annajim {Sútra Hvězdy}, ve které měl Prorok oslavovat tři předislámské bohyně al-Lát a al-´Uzzá a Manát, ale verše později jako dílo ďáblovo zavrhl) zcela nepochopitelné, byť pro tolik liberální západní myšlení byla satira na účet Ježíše Krista ještě před několika málo desítkami let přísné tabu (viz Moje zápisky Leonida Andrejeva).