V noci jsem snil, že jsem motýlem

V roce 2004 se po obrovském a asi nikým nečekaném úspěchu filmu Karla Janáka Snowborďáci, se vzedmula krátká vlna filmů pro náctileté, které byly postavené na jednoduché zápletce a to, jak chce parta kluků přijít o panictví. Tento typ snímků se přirozeně točí jako rychloobrátkové zboží formou prvoplánové komedie bez nějakých psychologizujících či existencialistických přesahů s tím, že tvůrci si na nic nehrají a diváci na straně druhé od filmu nic neočekávají. Po Snowborďácích pak byly v rychlém sledu vytvořeny další variace à a la Panic je nanic (2005) Rafťáci (2006) a bylo po pouze otázkou času, kdy na trh dorazí i komedie natočená z pohledu dospívajících dívek. - A tímto očekávaným filmem se měl stát snímek Pusinky z roku 2007, který již jak svým názvem, tak způsobem propagace filmu ze strany jeho producentů, nenechával žádného z diváků na pochybách, že se bude jednat o dívčí variaci na téma, jak se zbavit panenství a pořádně si užít.

Jiří Vejdělek sám sebe charakterizuje jako filmového samouka, který tak dlouho bušil na dveře producentů, až mu byla svěřena první příležitost, kterou dokonale využil. - Vejdělkovou první příležitostí po absolutoriu FAMU v roce 2000, byl seriál TV Nova Redakce z roku 2004. V roce 2006 dostal šanci k natočení celovečerního filmu a to Účastníci zájezdu, ze kterého se stal velký komerční hit, jenž do kin přilákal 850 tisíc diváků a na tržbách si odnesl takřka 100 miliónů. O rok později, v roce 2007, pak Vejdělek natočil hned dvojici filmů ROMing a Václav, jež měly na rozdíl od zmíněných Účastníků zájezdu nemalé ambice o umělecký přesah. Z této dvojice, co do úspěchu u diváků i kritiky, nakonec lépe vyšel ten slabší z nich a to film Václav, ale i ten z hlediska příjmů dalece zaostal jak za Účastníky zájezdu, tak za Vejdělkovými pozdějšími filmy Ženy v pokušení (2010) a Muži v naději (2011).

Spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003 proslul jako autor románových fikcí, ve kterých často neoddělitelně míchá fantazii a předlohu z vlastního života, často s hlavní postavou mužského i ženského pohlaví jakožto vlastním alter egem. Okrajovější a v českém překladu zcela neznámou je esejistická část jeho díla, ve které se Coetzee vyjadřuje jak k literatuře tak k politice a aktuálním velmi často kontroverzním tématům.

Román Michaela Chabona Židovský policejní klub z roku 2007 vznikal dlouhých pět let, kdy Chabon několikrát změnil jak název, dlouze vymýšlel ústřední zápletku, potažmo v závěrečné fázi seškrtal text románu zhruba na polovinu. Celý text je tak charakteristický tím, že psaní románu musel autor doslova vydřít a krom inspirace v reálném historickém dokumentu - v tzv. Slatteryho zprávě, ve které byl již v roce 1938 navrženo zřídit na Aljašce židovská ghetta, jež by přijímala evropské uprchlíky, dále zkombinoval mnoho dalších literárních námětů. Ačkoliv román působí mnohem vyrovnanějším dojmem než například Chabonovo předchozí Pulitzerovou cenou ověnčené dílo Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye z roku 2000, nesetkal se Židovský policejní klub zrovna se vřelým přijetím ze strany kritiků a bývá spíš oceňován jako příspěvek v žánru sci-fi. Rovněž bylo nakonec upuštěno od filmové adaptace, která byla naposledy plánována bratry Coenovými a to v roce 2007.

Současný český dokument je pro televizního diváka více než okrajová záležitost a tak obrovský divácký ohlas, které vzbudilo pokračování experimentálního pokusu z počátku 80. let o nastavení zrcadla soudobé mladé generaci, Manželské etudy po 20 letech, jednak vypovídá o jisté sociologické závažnosti svého tématu, ale rovněž naznačuje obrovskou oblíbenost žánru televizních seriálů a telenovel, kam svým způsobem Manželské etudy nejvíce směřují.

Ze strany diváka je Gympl asi nejočekávanější ale i nejzdařilejší český film za loňský rok (2007). Ze strany kritika však ke Gymplu asi není příliš co dodat - Tomáš Vorel se dlouhodobě, tj. minimálně od roku 1996, kdy po šestnáctileté odmlce natočil Kamenný most, orientuje právě jen a pouze na úspěch u nenáročného diváka, kterému servíruje lehce ironicky laděné komedie s důrazem na otřelé herecké tváře. Ty tam jsou zavrženy někdejší Vorlovy ideály à la kultovní legendy Kouř či Pražská pětka.