„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Anglický film

Karel Reisz: V sobotu večer, v neděli ráno

Karel Reisz: V sobotu večer, v neděli ráno

U nás takřka neznámý režisér českého, či lépe česko-židovského původu, Karel Reisz, je vedle oscarového Miloše Formana jediným českým filmovým tvůrcem, který se dokázal prosadit i ve světě a zejména pak v zámoří. V úvodu též nelze nezmínit jeho pohnuté životní osudy, kdy Reisz byl ve svých třinácti letech jedním z 669 dětí, které před smrtí v koncentračním táboře zachránil anglický filantrop Nicholas Winton. Již v roce 1955 Reisz natočil svůj první dokumentární film Momma Don't Allow, který pokládán za iniciační počin filmového hnutí Free Cinema, jež se zaměřovalo na kritické hodnocení sociálních témat a britské kastovní společnosti. Tyto typické prvky z Free Cinema pak Reisz použil i ve svém prvním celovečerním filmu V sobotu večer, v neděli ráno z roku 1961. Z Reiszovy kinematografie jsou však dnes více známé jeho hollywoodské snímky Psí vojáci z roku 1978, jež je adaptací stejnojmenného románu Roberta Stonea, a Francouzova milenka, jež je pro změnu adaptace románu Johna Fowlese a v roce 1981 získala pět nominací na Oscara.
Francois Truffaut: 451 stupňů Fahrenheita

Francois Truffaut: 451 stupňů Fahrenheita

Americký spisovatel sci-fi literatury Ray Bradbury svůj vůbec nejslavnější námět o totalitní společnosti, jež pálí knihy, poprvé vydal jako povídku Požárník a to v únoru roku 1951. Tento námět poté přepracoval do mnohem vrstevnatější podoby románu 451 stupňů Fahrenheita, který se stal již krátce po svém vydání v říjnu roku 1953 legendou ale i symbolem protestu proti probíhajícího mccarthismu v USA. V roce 1966 pak slavný francouzský režisér François Truffaut román převedl i do podoby filmu, který má nesporné umělecké kvality, ale diváky je mu často vyčítáno, že si z původního románu vybral jen malou část a ve filmu tak chybí vysvětlení, proč byly knihy zakázány, ba za jejich držení hrozily nejtěžší tresty, ale i že z knih se nakonec stalo východisko pro budování nové postkatastrofické společnosti.
John Boorman: Naděje a sláva

John Boorman: Naděje a sláva

V prosinci roku 1987 měly v rozmezí jen dvou týdnů premiéru dva velmi podobně koncipované snímky a to britský autorský snímek Naděje a sláva relativně neznámého režiséra Johna Boormana, a americký snímek Říše slunce v režii v té době již naopak proslulého Stevena Spielberga. Oba snímky pojí společné téma - drama II. světové války pohledem nedospělého chlapce, který válečnou vřavu, lidské utrpení ale i smrt, vidí zcela odlišně než dospělí a válka je pro něj i přes řadu nepohodlí v prvé řadě velkým dobrodružstvím s nebývalou svobodou.
Tomas Alfredson: Jeden musí z kola ven

Tomas Alfredson: Jeden musí z kola ven

Řekne-li se špionážní román, většině čtenářů se vybaví jména à la Frederick Forsyth, Norman Mailer, Graham Greene či John le Carré, nebo též zástup desítek ale i stovek dalších autorů na pomezí žánru detektivky. Řekne-li se však špionážní film, každému se vybaví zejména jméno James Bond, jenž se svou doposud 24-dílnou sérií tento žánr nejen zcela ovládl ale současně i degradoval tak, že téma špionáže a tajných služeb nejsou obvykle námětem seriózně pojatých filmů s psychologickou zápletkou, ale bývají spíše pojaty jako parodie.
Peter Greenaway: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Peter Greenaway: Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec

Ne, Peteru Greenawayovi nejde o příběh, ba nejde mu ani o to zalíbit se svému diváku či se dokonce snažit, aby mu jeho divák porozuměl. Peter Greenaway sleduje jen a pouze svá vlastní estetická hlediska, která vycházejí z jeho původního uměleckého zaměření výtvarníka a malíře.
13. Únor 2009
Peter Greenaway

Peter Greenaway

Výběr z režijní filmografie:

  • Rembrandtova Noční hlídka, 2007
  • 8 1/2 ženy, 1999
  • Lumière & spol., 1995
  • Dítě z Maconu, 1993
  • Prosperovy knihy, 1991
  • Topení po číslech, 1988
  • Zet a dvě nuly, 1985
  • Umělcova smlouva, 1982
  • Fallové, 1980
  • Přepracování vertikálních charakteristik, 1976
18. Leden 2009
Betonová zahrada

Betonová zahrada

Filmová adaptace prvotiny Iana McEwana Betonová zahrada sice v žádném ohledu nepřekračuje stín pouhého manuálního převedení kvalitní literární předlohy, ba snad jen s čestnou výjimkou Charlotte Gainsbourg v hlavní roli patnáctileté Julie, pouze těží z originality, ba provokativnosti, původního příběhu, nicméně věřím, že i tento chabý filmový derivát může nejednomu mladému divákovi otevřít zcela nový svět zakázaného ovoce, ať již v podobě onanie, tak sourozeneckého incestu v závěru filmu.
Lužinova obrana

Lužinova obrana

Je jistým klišé tvrdit, že značná část světové literatury je zkrátka a dobře nepřevoditelná do filmové podoby. V případě Lužinovy obrany Vladimíra Nabokova pak nizozemská režisérka Marleen Gorrisová sáhla po látce, jež je vzhledem ke svému psychologickému a emotivnímu náboji, zcela neinterpretovatelná, ba Nabokov v Lužinově obraně dosáhl maxima, kam až lze v popisu lidské psýché zajít. Gorrisové rozhodnutí pustit se do zfilmování této přetěžké látky tedy apriori vyvolává asociace neúspěchu a krachu.