V noci jsem snil, že jsem motýlem

Andrzej Wajda je již od 2. poloviny 50. let vůdčí osobností polské kinematografie, kdy svými filmy spustil hned několik revolucí, které svým dopadem dalece přesáhly oblast uměleckého vyjádření. - Ve snímku Popel a démant zásadně přehodnotil standardní ideologický model komunistického protinacistického odboje ve 2. světové válce. Ještě významnějším počinem co do námětu, diskuzí, které následně rozpoutal, ale zejména co do vlivu na polskou kinematografii jako celek, byl jeho počin z roku 1976 Muž z mramoru, který inicioval vznik tzv. kina morálního neklidu. V neposlední řadě pak značný rozruch vzbudil jeho politicky motivovaný snímek z roku 2007 Katyň, jenž ač zdaleka nepatří mezi Wajdova nejzdařilejší díla, dostal se například i do české mainstreamové distribuce, kam obecně evropská kinematografie nemá takřka žádný přístup.

Krzysztofa Kieślowského můžeme bez přehánění prohlásit za jednoho z nejsilnějších a nejvýraznějších filmových tvůrců všech dob. Jeho cesta k filmu však nebyla nijak přímočará, ba naopak prvních deset let své poměrně krátké umělecké kariéry musel věnovat natáčení dokumentárně propagandistických filmů v intencích socialistického realismu z prostředí továren a pracujícího lidu.

Původním tvůrčím záměrem Krzysztofa Kieślowského, pravděpodobně nejvýraznější filmové osobnosti přelomu osmdesátých a devadesátých let, byl Dekalog - televizní seriál natočený pro polskou televizi, který měl v moderním duchu přehodnotit aktuálnost starozákonního desatera přikázání. Avšak pro zcela mimořádné kvality natočeného materiálu, Kieślowski rozšířil páté a šesté přikázání do podoby dvou celovečerních filmů: Krátkého filmu o zabíjení a Krátkého filmu o lásce.