V noci jsem snil, že jsem motýlem

„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Domů

Drama

Kategorie
13. Listopad 2013
Anna Karenina

Anna Karenina

Koncem června 2013 skončila v divadle Na zábradlí nejenom divadelní sezóna, ale také dvě desetiletí dlouhá éra ředitelky Doubravky Svobodové, kdy se na místě uměleckého šéfa vystřídali nejpřednější osobnosti českého divadla Petr Lébl a J. A. Pitínský, ale i další osobnosti v čele s režisérem Jiřím Pokorným, hercem a režisérem Jiřím Ornestem, dramaturgyní Ivanou Slámovou a v posledních třech sezónách i uměleckým vedoucím Davidem Czesanym. Ale přes poměrně časté střídání vedoucích osobností si divadlo Na zábradlí uchovalo svou specifickou atmosféru a jednoznačně patřilo mezi nejpřednější české divadelní scény. Přesto divadlo postrádalo dlouhodobější koncepci, kdy jednotlivá představení z posledních let působila nahodile bez zařazení se do vyššího celku. A proto výběr nového uměleckého vedení v čele s ředitelem, uměleckým vedoucím, hlavním režisérem ale i s tím spojenou obměnou herců, byla sledována se zvýšeným zájmem a konečná sázka nakonec padla na ansámbl brněnské Reduty, vedlejší to scény kvalitativně velmi chabého Národního divadla v Brně, kdy však zejména trio ředitel Petr Štědroň, dramaturgyně Dora Viceníková a hlavní režisér Jan Mikulášek v průběhu několika let vydupalo z této původně velmi okrajové a provinční scény nejprogresivnějších scén u nás, což bylo odbornou veřejností kvitováno se souhlasem i zvědavostí, jak se dokáží poprat na nejpřednější pražské scéně, kdy vynikat v Brně zdaleka neznamená ani průměrnou kvalitu v Praze.
Kategorie
21. Květen 2013
Tramvaj do stanice Touha: Klára Issová a Zuzana Slavíková

Tramvaj do stanice Touha: Klára Issová a Zuzana Slavíková

Dílo Tennesseeho Williamse čítá několik desítek divadelních dramat, povídek i jednoaktovek. Z jeho rozsáhlého díla je ale nejznámější trojice dramat z jeho vrcholného období na přelomu 50. a 60. let a to Skleněný zvěřinec (1944), Tramvaj do stanice Touha (1947) a Kočka na rozpálené plechové střeše (1955), jež jsou s velkou mírou uváděny dodnes. - Konkrétně hra Tramvaj do stanice Touha je v současnosti na repertoáru hned dvou velkých pražských divadel a to v Divadle pod Palmovkou v režii slovenského herce Emila Horvátha a v Činoherním klubu v režii nestora a zakladatele tohoto divadla, Ladislava Smočka, kdy shodou okolností měly obě hry premiéru v rámci jedné divadelní sezóny s časovým odstupem několika měsíců.
Kategorie
17. Květen 2012
Divadlo Komedie: SAM

Divadlo Komedie: SAM

Pražské komorní divadlo, jež tuto sezónu za známých okolností (odbor kultury pražského magistrátu souboru nepřidělil dostatečný grand na to, aby divadlo mohlo pokračovat v nezměněné umělecké kvalitě) končí svou veleúspěšnou éru v prostorách divadla Komedie a jako svou předposlední premiéru na této scéně uvedlo inscenaci německé autorky a režisérky Kathariny Schmitt SAM. Výchozí inspirací pro vznik hry byl pro Katharine Schmitt taiwanský umělec Tehching Sam Hsieh, který se v roce 1978 nechal na jeden rok zavřít do dřevěné klece o velikosti 3,5×3,5 metru s tím, že ve svém dobrovoleném vězení nesmí číst, psát, ale ani mluvit a jeho jedinou spojnicí se světem byl jeho přítel, jenž mu jedenkrát denně přinesl nezáživné a stále se opakující jídlo, odnesl mu odpadky a vyfotografoval jej. Katharine Schmitt pak tuto performaci konceptuálního malíře převedla do divadelního jazyka s tím, že původní rok Hsiehova dobrovolného vězení zkrátila do jedné hodiny a původní konceptuálně-výtvarně-meditativní Hsiehův počin převedla do roviny vztahu mezi hercem a divákem. Režie se ujala Kamila Polívková, jež je též autorkou kostýmů a minimalistické scény, která se skládá z role papíru tvořící stěnu a podlahu klece a z několika nezbytných předmětů denní potřeby. Role Sama se pak chopil Karel Roden.
Kategorie
07. Červen 2011
Graham Greene: Vlak do Istanbulu

Graham Greene: Vlak do Istanbulu

Stamboul Train, 1932

V kontextu díla Grahama Greena je Vlak do Istanbulu jeho v pořadí čtvrtým dílem, které jej však záhy proslavilo jako v rodné Británii tak v USA. - Pro americké čtenáře byla novela přejmenována na marketingově lákavější název Orient Express. A pod tímto titulem byl na jeho motivy v roce 1934 natočen i film.
Kategorie
14. Květen 2011
Maestro a Markétka

Maestro a Markétka

Nejznámější román Michaila Bulgakova Mistr a Markétka lze směle za jedno z nejvíce dramatizovaných literárních děl posledních dvou dekád, kdy počet jeho inscenací lze počítat na desítky. A naopak režiséra Vladimíra Morávka lze svým způsobem prohlásit za specialistu na ruský námět, kdy Morávek na počátku milénia nejprve v Klicperově divadle zinscenoval čtyři ústřední dramata Antona Pavloviče Čechova (cyklus Čechov Čechům s částmi Tři sestry, Racek, Strýček Solený), aby tuto koncepci o tři roky později zopakoval i v brněnské Huse na provázku a to v cyklu na motivy čtyř románů Fjodora Michajloviče Dostojevského (cyklus 100 roků kobry s částmi Raskolnikov - jeho zločin a jeho trest, Kníže Myškin je idiot, Běsi - Stavrogin je ďábel, Bratři Karamazovi - Vzkříšení). Úhrnem tedy, Morávek měl dle všech předpokladů být tím, který dá dramatizaci Mistra a Markétky dosud nevídané výšiny i hloubky tak, jak si tento fenomenální román zaslouží.
Kategorie
17. Červenec 2009
Eva, Eva!

Eva, Eva!

Gazdina roba Gabriely Preissové, jež byla poprvé inscenovaná v roce 1889 na scéně Národním divadle, je textem stále natolik živým, že v sezóně českých divadel takřka nemine rok, aby hra nebyla znovu a znovu nastudovávána ve stále nových a nových dramatických interpretacích. Za všechny příklady jmenuji tu z poslední doby asi vůbec nejvydařenější v podání divadla Na zábradlí v režii Jiřího Pokorného.
Kategorie
12. Červenec 2009
Milan Uhde: Zázrak v černém domě

Milan Uhde: Zázrak v černém domě

Milan Uhde dle svých vlastních slov započal hru Zázrak v černém domě psát koncem 80. let, ale jeho politické angažmá (ministr kultury v letech 1990 až 1992, předseda poslanecké sněmovny v období 1992 až 1996 a poté až do roku 1998, kdy učinil neuvážené rozhodnutí s odvrátil se zády proti svému dosavadnímu názorovému vůdci Václavu Klausovi a přestoupil z ODS do Unie svobody, jako řadový poslanec Parlamentu) mu dovolilo své drama dokončit až po takřka 20leté přestávce. Inscenaci nejprve nabídl Jiřině Jiráskové jakožto ředitelce Vinohradského divadla, ale po změně divadelního vedení nakonec své uplatnění našla v avantgardně laděném divadle Na zábradlí.
Kategorie
20. Březen 2009
Nikita Michalkov: Unaveni sluncem

Nikita Michalkov: Unaveni sluncem

Nikita Michalkov, jakožto v současnosti nejvýznamnější ruský tvůrce, ba snad s velkou výjimkou Sergeje Ejzenštejna, Andreje Končalovského a Andreje Tarkovského, i nejlepší ruský tvůrce všech dob, úspěšně proplouvá všemi změnami systému s politickými a hospodářskými revolucemi, které v někdejším Sovětském Svazu a novodobém Rusku za posledních více než 30 let proběhly, tak, že je dnes pokládán za živoucí legendu světové kinematografie.
Kategorie
12. Únor 2009
Klicperovo divadlo: Odcházení

Klicperovo divadlo: Odcházení

Bylo-li uvedení zatím poslední hry Václava Havla Odcházení v pražském divadle Archa přijato s rozpaky, uvedení v londýnském Orange Tree s chladným přijetím, pak v pořadí třetí nastudování tohoto Havlova absurdně laděného dramatu v královéhradeckém Klicperově divadle lze připodobnit ke známé pohádce Christiana Andersena Císařovy nové šaty - ano, Havel je v něm nejen zcela nahý ale i prázdný a vykrádající jak sebe sama tak Antona Pavloviče Čechova, Williama Shakespeara, Samuella Becketta či Eugèna Ionesca.
Kategorie
02. Únor 2009
Petrolejové lampy

Petrolejové lampy

Mistrovské psychologické drama Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy je proslulé zejména díky stejnojmenné filmové adaptaci v režii Juraje Herze s vynikajícím Petrem Čepkem v hlavní roli. Ovšem s tím dovětkem, že tento film je z hlediska kvalit původního Havlíčkova díla spíše danajským darem, protože i díky obsazení Ivy Janžurové se původní mistrovsky podaný psychologický román zvrhl ke komediální frašce.
Kategorie
26. Leden 2009
Třetí trest

Třetí trest

Námět Fixní idey Leonida Andrejeva je takřka klasický - doktor Keržencev simuluje duševní chorobu, aby byl pro nesvéprávnost osvobozen z obvinění vraždy svého nejlepšího přítele, nicméně postupně zjišťuje, že si není sám sebou jist, zda opravdu svou duševní chorobu chladnokrevně předstírá či je opravdu bláznem, který si namlouvá, že je plně při svém vědomí. Tuto zápletku navíc Andrejev čtenáři okořenil tím, že mu na tyto Keržencevy pochybnosti nejen neodpověděl, ale zejména v něm od počátku buduje podezření, že Keržencev své pochyby pouze hraje na notu opět předstírané schizofrenie.
Kategorie
18. Leden 2009
Démoni

Démoni

První letošní divadelní premiéra divadla Reduta, hra současného švédského dramatika Larse Noréna, byla v konzervativních podmínkách brněnského Národního divadla předznamenána ne-li jako skandální tak alespoň jako bourající zažité divadelní stereotypy, kterými ostatně jsou, jak instituce Národního divadla tak její scéna v Redutě, proslulé. A Démony lze skutečně vymezit jako pokus o něco nového, avšak nachází-li se divadelní koncepce Národního divadla zamrzlá v hloubi sterilních 70. let, Démoni pak postoupili o nějakých 10 či 20 let kupředu, avšak ani o krok dále.
Kategorie
05. Leden 2009
Play Strindberg

Play Strindberg

Slavné, ba snad nejslavnější drama Augusta Strindberga Tanec smrti z roku 1901, jež do značné míry ovlivnilo celé divadlo 20. století, dnes zrovna nepatří, snad pro velké nároky jak na herce tak diváky, k těm nejhranějším. Poměrně velké obliby však u nás nalezla její „lidovější“ variace z pera Friedricha Dürrenmatta z roku 1968, Play Strindberg. A zatímco sám Dürrenmatt zjednodušil psychologické dusno původní Strindberovy na hry na roveň frašky, dílo zkázy zcela dokonalo nastudování Divadla Ungelt s hereckým obsazením Chantal Poullain, Jiřím Lábusem a Miroslavem Etzlerem a režií Hany Burešové tak, že Play Strindberg s komikou založenou na kombinaci civilních výstupů, osobních antipatiích postav hraných Chantal Poullain a Jiřím Lábusem, potažmo snad divácky nejvděčnější chybné výslovnosti Poullain, lze v lepším případě nazvat jako produkt bohapusté nudy.
Kategorie
31. Prosinec 2008
Skleněný zvěřinec

Skleněný zvěřinec

Šířeji představovat Tennessee Williamse, krom jiného autora tak divácky úspěšných her jako Tramvaj do stanice Touha či Skleněný zvěřinec asi vášnivému diváku netřeba. A jako zcela irelevantní obava se mi jeví strach režiséra Janusze Klimszy, že by Tennessee Williams ztratil s uběhlými více jak šedesáti léty od vzniku Skleněného zvěřince (1944) cokoliv na své aktuálnosti. Právě naopak nelze než kvitovat Klimszův závěr po roce a půl zkoušek původně s žáky ostravské konzervatoře, že Zvěřince je „hra napsaná o době, kterou žijeme teď“.
Kategorie
30. Prosinec 2008
Dea Loher: Tetování

Dea Loher: Tetování

Snad právě proto, že Dea Loher k nám dorazila s více než desetiletým zpožděním za světovými scénami, je nyní o to více hrána tak, že by ji šlo označit za aktuálně jednu z nejhranějších autorek současnosti. Ovšem ruku v ruce nelze nedodat, že Dea Loher je právě pro oněch osudných deset let, již dávno a mnohými překonána a zařadit ji na repertoár Studia Marta, tedy byť studentského přec jen moderního divadla, je tak trochu krok zpátky, zvlášť když její v pořadí „druhotina“ Tetování neměla nikdy krom onoho prvku prvotního šoku z doposud tabuizovaného tématu nic říci. Toť vše je navíc umocněno i loňskou premiérou Rodinné oslavy, jež si v tématu incestu poradilo přeci jen o několik řádů lépe.

Autoři a zúčastnění

Náhodně vybrané obrázky

Max BrodPortrét Hanse JägeraDobrořečí naše duše Pánu
Tomáš Odaha © 1999-2022

Syndikovat obsah:

Syndikovat obsah