V noci jsem snil, že jsem motýlem

„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Domů

Povídkový film

Kategorie
17. Květen 2011
Alice Nellis: Mamas & Papas

Alice Nellis: Mamas & Papas

Česká kinematografie již minimálně dekádu hledá filmovou tvůrkyni, jež by pomohla zaplnit propast, která vznikla po odchodu nepřekonatelné Věry Chytilové do uměleckého důchodu. Filmových tvůrkyň se sice za poslední dvě desetiletí etablovala celá řada, avšak žádná z nich nevyprodukovala snímek, jež by dokázal obstát i před tím nejnesmiřitelnějším kritikem - před časovým odstupem, který nemilosrdně dělí zrno od plev. A tak jako nejnadějnější se jevila tvorba Alice Nellis, kdy zvláště její první dva autorské snímky, Ene Bene (2000) a Výlet (2002), vzbudily své času značný rozruch v jinak malém českém smrdutém rybníčku, který dlouhodobě nedokázal přinést nové téma.
Kategorie
21. Leden 2009
Mario Monicelli: Casanova '70

Mario Monicelli: Casanova '70

Marcella Mastroianniho můžeme bez větších sporů pasovat na hereckou ikonu nejen italské ale i světové kinematografie 2. poloviny 20. století. Nicméně i Mastroianni má na svém kontě celou sbírku filmů, jež se v nejlepším případě ohnuly před pokleslým vkusem širokého diváckého publika. A jedním z těch slavnějších nepovedených variací na typickou lidovou komedii tak, jak se točily v 60. a 70. letech, je povídkový film Casanova '70 v režii italského nestora tohoto žánru Maria Monicelliho.
Kategorie
19. Leden 2009
Ro.Go.Pa.G.

Ro.Go.Pa.G.

Jean-Luc Godard, Ugo Gregoretti, Pier Paolo Pasolini, Roberto Rossellini

To co se téhož roku (1962) povedlo ve filmu Boccacio'70, tj. povídkový film čtyř režisérů, se v podání Jeana-Luca Godarda, Uga Gregorettiho, Piera Paola Pasoliniho a Roberta Rosselliniho zcela minulo výsledkem., Stojí-li tedy i dnes Ro.Go.Pa.G. za zhlédnutí tak snad jen jako odstrašující příklad nepovedeného snímku hned tří režisérů, kdy z řady zejména pro své výtvarné ztvárnění, obsazení Orsona Wellese (jehož Občan Kane bývá mnohdy a mnohými označován jako nejlepší film všech dob), potažmo skandál a následný soudní proces, vystupuje jen Pier Paolo Pasolini a to i pro téma Tvarohu (La Ricotta) dovedenou k dokonalosti ve velkofilmu Evangelium sv. Matouše z roku 1964.
Kategorie
09. Leden 2009
Michelangelo Antonioni: Za mraky

Michelangelo Antonioni: Za mraky

Vrcholné období Michelangela Antonioniho sice spadá do hloubi 60. let, nicméně jeho počin z roku 1995, Za mraky, jež Antonioni natáčel jako třiaosmdesátiletý po třináctileté odmlce, navíc se zdravotním handicapem, jež jej upoutal na kolečkové křeslo, byl očekáván napříč všemi vrstvami filmových labužníků. Očekávání pak bylo navíc umocněno i hvězdným hereckým obsazením v čele s Sophií Marceauovou, Johnem Malkovichem, Jeanem Reno, Irène Jacobovou ale i stárnoucím Marcellem Mastroiannim.
Kategorie
27. Prosinec 2008
Petr Zelenka: Knoflíkáři

Petr Zelenka: Knoflíkáři

Vzestup Petra Zelenky, původně filmového dramaturga a scénáristy, jenž se z filmového tvůrce pohybujícího se spíše okrajových částech české kinematografie, ve které se etabloval jako filmový tvůrce pro přemýšlivější část diváctva, jenž dokázalo plně docenit jeho smysl pro absurdní humor, je v mnohém příznačný a ilustrující pro cestu, kterou se v současnosti, chtě, nechtě, musí vydat většina byť sebevíc talentovanějších a idealistických umělců: přes dokumentaristicky tvářící se snímky typu Visací zámek 1982-2007 (1993), Mňága - Happy end (1996) či Rok ďábla (2002) se Zelenka postupně „propracoval“ do pozice autora, jenž například ve svém poslední snímku Příběhy obyčejného šílenství (2005) dokáže oslovit to nejširší spektrum návštěvníků multikin, který však současně značně tratí na kvalitě i původním důrazu na vybroušenost a stylovou čistotu.

Autoři a zúčastnění

Náhodně vybrané obrázky

Dobrořečí naše duše PánuŽena s vějířemDóžecí palác v Benátkách
Tomáš Odaha © 1999-2022

Syndikovat obsah:

Syndikovat obsah