„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Thriller

Alfred Hitchcock: Ani stín podezření

Alfred Hitchcock: Ani stín podezření

Ani stín podezření je v pořadí šestým filmem Alfreda Hitchcocka z hollywoodské části jeho kariéry, která se započala v roce 1940 snímkem Rebecca. Ani stín podezření je zařazován do žánru noir, ale nemá všechny jeho klasické znaky v čele s detektivní zápletkou, jež je v tomto snímku spíše okrajová. Jednoznačné pak není ani kritické příjetí filmu.
Alfred Hitchcock: Vertigo

Alfred Hitchcock: Vertigo

Z velmi bohaté filmografie anglického režiséra Alfreda Hitchcocka jsou proslavené zejména jeho horory z 60.&nbp;let, kdy snímky à la Psycho (1960) a Ptáci (1963) patří mezi divácky nejoceňovanější snímky filmové historie. Z hlediska filmové kritiky je však více vyzdvihována jeho tvorba z let 50., konkrétně pak jeho psychologicky laděné filmy s detektivní zápletkou - Okno do dvora (1954), Na sever severozápadní linkou (1959), a zvláště pak Vertigo (1958), jež dle českých médií má být nejlepším filmem všech dob. - Skutečnost je však mnohem prozaičtější a Vertigo jakožto nejlepší film historie byl letos v červnu prohlášen britským filmovým měsíčníkem Sights and Sound, jež je z principu šovinisticky zaměřen na britskou filmovou scénu a neanglicky mluvené filmy ignoruje tak, že jeho žebříčky zveřejňované každých 10 let (počínaje rokem 1952) nelze brát jako reprezentativní názor. Ostatně, tak vysoké kvality Vertiga nereflektují ani další britské filmové žebříčky, natož pak žebříčky mezinárodní.
Juraj Herz: Znamení raka

Juraj Herz: Znamení raka

Snímek Znamení raka z roku 1967 byl prvním celovečerním snímkem Juraje Herze a protože to byla prvotina velmi úspěšná, Herz na něj navázal celou sérii dalších psychologicky velmi vypjatých filmů, jež jako celek patří do zlaté pokladnice české kinematografie - ať již to jsou Spalovač mrtvol (1968), Petrolejové lampy (1971) či Morgiana (1972).
Petr Jákl: Kajínek

Petr Jákl: Kajínek

Legenda o Jiřím Kajínkovi díky dlouholeté masáží bulvárních médií již bezmála dosahuje aureoly nejslavnějších českých lupičů a zbojníků v čele s Václavem Babinským či Nikolou Šuhajem. A vzhledem k tomu, že volné filmové rekonstrukce skutečných kriminálních případů u nás mají bohatou filmovou i televizní tradici, byla filmová podoba legendy o Kajínkovi sázkou na jednoznačný komerční úspěch.
Tomas Alfredson: Jeden musí z kola ven

Tomas Alfredson: Jeden musí z kola ven

Řekne-li se špionážní román, většině čtenářů se vybaví jména à la Frederick Forsyth, Norman Mailer, Graham Greene či John le Carré, nebo též zástup desítek ale i stovek dalších autorů na pomezí žánru detektivky. Řekne-li se však špionážní film, každému se vybaví zejména jméno James Bond, jenž se svou doposud 24-dílnou sérií tento žánr nejen zcela ovládl ale současně i degradoval tak, že téma špionáže a tajných služeb nejsou obvykle námětem seriózně pojatých filmů s psychologickou zápletkou, ale bývají spíše pojaty jako parodie.
Vít Olmer: Nahota na prodej

Vít Olmer: Nahota na prodej

Kritikou proklínaný, diváky milovaný a ač režisérovi, scénáristovi i příležitostnému herci Vítu Olmerovi nemohou mnozí přijít na jméno, nelze mu upřít zcela nesmazatelnou stopu v české kinematografii, kdy hned několik jeho filmů patří mezi legendární: Co je vám, doktore? (1984), Jako jed (1985), Tankový prapor (1991) a Nahota na prodej (1993).
Jiří Strach: Santiniho jazyk

Jiří Strach: Santiniho jazyk

Filmový žánr mysteriózního thrilleru je typickým produktem hollywoodu, který naň má de facto monopol, protože právě jen americká produkce dokáže tento žánr prodat ve správném obalu tomu správnému publiku. A tento poznatek bohužel platí i pro relativně vydařený snímek Santiniho jazyk režiséra Jiřího Stracha, který do filmové podoby zdařile převedl úspěšný literární námět Miloše Urbana, zachoval v něm originální zápletku i napětí, do hlavních rolí obsadil kombinaci známých i neotřelých tváří a snímku nelze nic vytknout ani co do výše produkčních nákladů, technické kvality či zvolených exteriérů. Přesto však jeho snímek u diváků propadl.
Juraj Herz: T.M.A.

Juraj Herz: T.M.A.

Filmový žánr hororu je synonymem produkce té nejpodřadnější kvality, kdy se divák nejde do kina se bavit, ale bát. Ale i žánr hororu má své klasiky a mistry a tak řekne-li se horor, málo kdo si vzpomene na B-éčkové produkty à la Pátek třináctého, Noční můra v Elm Street, Saw, Vřískot či Hostel, ale spíše si většina diváků vybaví snímky à la Ptáci, Psycho, ale též asi vůbec umělecky nejzdařilejší příspěvek do tohoto žánru a to Spalovače mrtvol Juraje Herze.
Aki Kaurismäki: Zločin a trest

Aki Kaurismäki: Zločin a trest

Román Fjodora Michajloviče Dostojevského Zločin a Trest jakožto jedno z nejzákladnějších děl světové literatury opakovaně vzbuzuje mnoho dalších interpretací a adaptací - jen těch filmových lze od první filmové verze z roku 1913 napočítat více než dvě desítky, televizní příspěvky v to nepočítaje (zdroj: filmová databáze imdb.com). Nicméně přes ohromující počet filmových reflexí (dle stejného zdroje vzniklo na základě Dostojevského díla k dnešnímu dni 182 filmových děl), nepatří adaptace Dostojevského díla k těm nejzdařilejším - za zmínku snad stojí jen americký velkofilm Bratři Karamazovi z roku 1958, český Návrat idiota z roku 1999 a stejnojmenná variace na Zločin a Trest v podání finského režiséra Aki Kaurismäkiho z roku 1983.
David Jařab: Vaterland - Lovecký deník

David Jařab: Vaterland - Lovecký deník

Rok 2004 byl v české kinematografii rokem relativně plodným, protože se v něm zrodila hned dvojice snímků, které lze krom původnosti a precizního zpracování označit za snímky s nadčasovým sdělením - Mistři Marka Najbrta a Vaterland - Lovecký deník Davida Jařaba. Asi není náhodou že tyto pro český film zcela zásadní snímky byly pro oba režiséry filmovým debutem.