„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Memoáry

2003

Josef Král: Střemhlavý let v kleci

Josef Král: Střemhlavý let v kleci

Bohumil Hrabal intenzivně psal, nejprve surrealismem a poetismem inspirované básně, později povídky ovlivněné totálním realismem, až konečně někdy na přelomu 50. a 60. let dospěl ke své svébytné formě pábitelství s typicky hrabalovskou poetikou. Hrabal začal psát někdy kolem svého 20. roku a s ubíhajícími roky psal a psal stále intenzivněji tak, že byl svými známými nazýván jako grafoman z Libně - snad proto, že první jeho kniha Perlička na dně se k čtenářům dostala až po dalších třideti letech intenzivního psaní, kdy teprve na počátku 60. let (Perlička na dně konkrétně 20. září 1962) dovolila soudobá cenzura vydat jeho díla, která byla v duchu socialistické estetiky považována za obscénní a bez vyšších uměleckých kvalit.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

První vzpomínky, 1878
Vzpomínky z dětství, 1903-1906

Lev Nikolajevič Tolstoj jako spisovatel zazářil ihned po vydání svého vůbec prvního díla, fiktivního románu s autobiografickými prvky Dětství z roku 1852. Poté, co s dvouletými odstupy vydal i další dvě části Chlapectví a Jinošství stal po boku Gogola, Turgněva a Gončarova se jedním z nejrenomovanějších spisovatelů poloviny 19. století, jež byla v pozdějším hodnocení nazváno jako zlatý věk ruské (ale i světové) literatury.
Štěpán Luťanský: Pečorlag, Útěk do ráje (1939-1942)

Štěpán Luťanský: Pečorlag, Útěk do ráje (1939-1942)

1950

Přes poměrně hojné publikace kolísavé historické hodnoty, jimiž je náš knižní trh penetrován, lze za nejvěrohodnější informační o problematice ruských pracovních táborů, gulagů, položit dílo v podstatě amatérského historika Alexandra Isajeviče Solženicyna, Souostroví gulag (1958-1968; vyd. 1973). Osudy několika desítek tisíc československých občanů, jež byli mezi léty 1939 a 1945 do Sovětského Svazu odvlečeni, neupadly do zapomnění jen díky několika málo střípkům těch, kteří ruské pracovní tábory nejen přežili, ale podařilo se jim i vrátit zpět do Československa a najít v sobě tolik odvahy, aby o svém osudu dokázali podat zprávu dalším generacím. A právě jednou z těchto několika ojedinělých výpovědí jsou vzpomínky rusínského učitele a přesvědčeného Čechoslováka, Štěpána Luťanského, jež v roce 1939 utekl z Maďary okupované Podkarpatské Rusi do Sovětskou armádou obsazeného východního Polska, aby zde pod vedením Sovětské armády vedl osvobozenecký boj ať již proti maďarským tak německým fašistům - Pečorlag aneb Útěk do ráje (1950; vyd. 1999).