V noci jsem snil, že jsem motýlem

Svým způsobem jsou někdejší výroky kritiky charakterizující Moje zápisky Leonida Andrejeva jako „psychopatologické dílo“, „obraz duševního života psychicky nemocného vězně“, „hrůza bezúčelnosti“ či „naprostý pesimismus“ velmi vystihující a ani pro současného člověka odkojeného nihilismem, ateismem, materialismem či egosolismem nejsou Moje zápisky nijak lehce stravitelné, ba chtě nechtě se nimi nechává strhávat do temné propasti, jež sice existovala a existuje dávno před Andrejevem, ale do jeho příchodu se ji dařilo celkem úspěšně popírat tak, že i smrt Boha v Nietzscheho Tak pravil Zarathustra se jeví jako pohádka pro ty z nejmenších.