„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Román

Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku

Jean-Paul Dubois: Život po francouzsku

Une vie française, 2004

Život po francouzsku je jubilejní v pořadí desátý román francouzského novináře Jean-Paula Duboise, jehož prostřednictvím se mu ve svých čtyřiapadesáti letech podařilo proniknout do širšího čtenářského povědomí a z románu se nejen stal obchodní bestseller ale i byl nominován na ocenění hned ve čtveřici nejrespektovanějších francouzských výročních literárních cenách - Goncourt, Médicis, Renaudot a Femina (nakonec získal ocenění v rámci poslední zmiňované). Život po francouzsku je románová sága, jež zachycuje čtyřicet let vývoje francouzské společnosti a je vyprávěn pohledem padesátiletého Paula Blicka, jenž po sérii krátce po sobě jdoucích událostí - smrt manželky, krach rodinného podniku, psychická nemoc dcery, stařecká nemohoucnost matky - jež mu obrátí život zcela na ruby, bilancuje svůj možná pestrý ale současně i velmi fádní a nudný život.
Jane Austenová: Pýcha a předsudek

Jane Austenová: Pýcha a předsudek

Pride and Prejudice, 1813

Román Pýcha a předsudek začala Jane Austenová psát v průběhu deseti měsíců v letech 1796 až 1797 a to pod názvem První dojmy. Po prvotním odmítnutí, kdy Austenová vydavatelům ani neobeslala rukopis, se k románu vrátila až s čtrnáctiletým odstupem a to po úspěšném vydání dalšího románu Rozum a cit z roku 1811, kdy původní První dojmy radikálně přepracovala a v roce 1813 vydala pod názvem Pýcha a předsudek. - Tento román dnes patří do pokladnice anglické literatury, bylo o něm, snad jen vyjma díla Williama Shakespeara, napsáno nejvíce studií ale i dizertačních, diplomových a semestrálních prací a Jane Austenová zvláště díky tomuto románu je, společně s Virginií Woolfovou, nejvýznamnější anglickou literární autorkou.
Michail Bulgakov: Bílá garda

Michail Bulgakov: Bílá garda

Белая гвардия, (napsán 1924, prvně publikován 1966)

Drtivá část díla Michaila Bulgakova neprošla za jeho života cenzorským dohledem sovětské propagandy a byla publikována či veřejně uvedena až s odstupem několika desítek let od svého vzniku, respektive po Bulgakovově tragické smrti z uštvání a vyčerpání. A nejinak tomu bylo u v případě prvního románu Bílá garda, který Bulgakov dopsal již v roce 1924, ale poprvé byl vydán až v době relativního uvolnění totalitní cenzury v roce 1966.
Václav Kaplický: Gornostaj

Václav Kaplický: Gornostaj

1920? (vydáno 1936)

Velká Morava, Husitství a Československé legie v Rusku jsou pokládány za jedny nejvýznamnějších období v českých dějinách, na kterých byl postaven i základ novodobého československého státu. - Tradice Velké Moravy co by artefakt historický, kdy se Morava rozkládala v podobných hranicích jako vzniklé Československo. Husitství co by artefakt národnostní, jenž měl v nové republice vzbuzovat společnou identitu. Ale suverénně nejvýznamnější, ba mnohonásobně důležitější než politicko-diplomatická činnost profesora Tomáše Garrigue Masaryka, doktora Edvarda Beneše či generála Rostislava Štefánika, byla existence československé dobrovolnické armády v Rusku z let 1917 až 1920, jež se za I. československé republiky, ale i dnes v České republice, těšila neotřesitelné úctě tak, že činnost československých legií se hodnotí velmi jednostranně a to v těch nejzářivějších barvách. A naopak je takřka rouháním dívat se na ruské legie realisticky bez růžových brýlí, kdy pomineme-li období komunistické diktatury, kdy byla existence československých legií očerňována jakožto žoldnéřská imperialistická armáda, jež z nařízení „těch nahoře“, bojovala proti svým rudým bolševickým bratrům, měly československé legie vždy tu nejčistší a nejvznešenější aureolu.
Jo Nesbø: Spasitel

Jo Nesbø: Spasitel

Frelseren, 2005

Letos v březnu předložilo Nakladatelství Zlín nedočkavému českému čtenáři román Spasitel - další, v celkovém pořadí již šestou, část detektivní ságy policejního inspektora Harryho Holea z pera norského spisovatele a jednoho z nejprodávanějších autorů u nás, Jo Nesbø. V českém překladu zatím Nakladatelství Zlín vydalo ještě část čtvrtou Nemesis a pátou Pentagram, a plánováno je vydání i části sedmé Sněhulák, osmé Pancéřové srdce a zatím poslední deváté Fantom. Vydání prvních čtyř částí se však český čtenář v dohledné době nedočká.
Simon Mawer: Skleněný pokoj

Simon Mawer: Skleněný pokoj

The Glass Room, 2009

Anglický spisovatel Simon Mawer je znám tím, že ve svých románech mísí fikci a literaturu faktu. A tomuto zařazení odpovídají i dva jeho asi vůbec nejznámější romány Mendelův trpaslík z roku 1997 a Skleněný pokoj z roku 2009, jež krom žánru dále pojí i místo jejich děje, který se z větší části odehrává v Brně.
Jo Nesbø: Pentagram

Jo Nesbø: Pentagram

Marekors, 2003

Po obrovském úspěchu trilogie Milénium, zesnulého švédského novináře a spisovatele Stiega Larssona, se u nás ale i ve světě znovuzrodila nová vlna zájmu o fenomén takzvané severské detektivky, jež co do čtenářské obliby jako žánr kulminoval v 60. a 70. letech, ale jako celek nikdy nepřekročil hranice brakové literatury. To se změnilo právě s Miléniem, jež svými sociálními, kulturními i genderovými extenzemi povýšilo tento okrajový žánr na plnohodnotný literární směr, jenž se začal těšit oblibě jak u čtenářů tak u nakladatelů tak, že namísto ještě nedávných paperbackových neoriginálních překladů z němčiny nebo z angličtiny si dnes český čtenář může dopřát překlad ale i grafické a dílenské zpracování té nejvyšší úrovně.
Lev Nikolajevič Tolstoj

Lev Nikolajevič Tolstoj

Воскресение, 1899

Lev Nikolajevič Tolstoj je jedním z nejnámějších a nejuznávanějších spisovatelů celé literární historie a to přesto, že napsal pouhé 3 romány (přirozeně krom desítek dalších povídek, novel, dramatů, traktátů, pohádek či pedagogických děl). Tolstoj rovněž proslul jako jedna z nejhumanističtějších osobností, ale též jako pedantický autor, jež svá díla domýšlel do nejmenších detailů, několikrát je přepisoval či část díla, jež nebyla zcela v souladu s jeho pozdějším světonázorem, potlačoval a odmítal je po několik desítek let vydat tak, že byla publikována až po jeho smrti. - Román Vojna a mír psal v průběhu šesti let mezi roky 1864 až 1869, Annu Kareninu pět let mezi roky 1873 až 1877 a například slavná novela Hadži-Murat, kterou Tolstoj psal osm let mezi roky 1896 až 1904 čekala na své první vydání v roce 1912, tedy rok po Tolstého smrti, dlouhých osm let.
Robert Musil: Muž bez vlastností

Robert Musil: Muž bez vlastností

Der Mann ohne Eigenschaften, 1930, 1943

Rakouský spisovatel Robert Musil napsal pouhé dva romány, několik sbírek povídek a dále též přispíval do novin svými eseji. Jeho dílo nezaznamenalo nijak závratný rozruch tak, že se takřka po celou svou literární kariéru potýkal s chudobou a dle legendy, se jeho pohřbu v Ženevě roku 1942, kam Musil emigroval po nacistickém záboru Rakouska, zúčastnilo osm lidí a vdova poté rozprášila jeho popel v opuštěné zahradě a prázdnou urnu hodila do řeky. Dnes Robert Musil sice také nemá dlouhé zástupy čtenářů, ale pro svůj vytříbený styl, smysl pro detail, intelektuální hloubku a celkové literární kvality je pokládán za jednoho z nejlepších spisovatelů 20. století a jeho vrcholný román Muž bez vlastností, na kterém pracoval více než dvacet let (od roku 1921 až do své smrti v roce 1942) je pokládán vedle Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Oddysea Jamese Joyce či Procesu a Zámku Franze Kafky za vůbec nejklíčovější literární dílo minulého století.
August Strindberg: Lidé na Hemsö

August Strindberg: Lidé na Hemsö

Hemsöborna, 1887

Lidé na Hemsö je suveréně nejznámější a asi i nejlepší román nejproslulejšího švédského spisovatele a dramatika Augusta Strindberga (byť co do proslulosti jej alespoň momentálně překonal Stieg Larsson se svou trilogií Milénium). Strindberg velmi často čerpal náměty z vlastního života tak, že mnoho jeho děl bývá považováno za autobiografická. - Tato autobiografičnost se ale ze strany čtenářů i jehointerpretů velmi často přeceňuje, což je dáno Strindbergovým talentem, se kterým dokázal ve svých čtenářích navodit naprosto realistický pocit autenticity - asi ne nadarmo je Strindberg zařazován mezi naturalistické spisovatele, kdy ale například na rozdíl od svého někdejšího souputnika Émile Zoly více než jeden a čtvrt století od doby svého vzniku úspěšně odolává změnám módy i estetických kritérií, a Strindbergovo dílo tak lze vhledekm k jeho nadčasovosti považovat za současné. Podobně Lidé na Hemsö jsou původně inspirováni skutečnými Strindberovými zážitky a to z doby dětství, kdy trávil prázdniny na ostrově Kymmendö. Román Strindberg psal během dlouhodobého pobytu v Německu a ve Francii a jako inspirace pro tuto oslavu švédské přírody, kultury i prostých švédských rybářů bývá považován Strindbergův stesk po rodné zemi.