„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Anglická literatura

Yann Martel:  Pí a jeho život

Yann Martel: Pí a jeho život

Life of Pi, 2002

Yann Martel byl až do podzimu roku 2002 zcela neznámým kanadským spisovatelem, jenž sice pochází z frankofonní části Kanady, ale píše výhradně anglicky a díky tomu se mohl zúčastnit hodnocení nejprestižnější britské literární ceny Booker Prize. Martel nebyl v rámci této soutěže rozhodně favoritem a to nejen díky tomu, že krom nominovaného románu Pí a jeho život měl na svém kontě jediný a navíc neúspěšný román, ale navíc jej do soutěže nominovalo nezávislé skotské nakladatelství Canongate, což dále snižovalo pravděpodobnost jeho výhry vzhledem k faktu, že od vzniku ceny v roce 1969 vždy vyhrál spisovatel zastupovaný některým ze tří největších anglických nakladatelství. Ale Martel toto prestižní ocenění nakonec získal, což samo o sobě automaticky znamená, že jeho kniha byla v krátké době přeložena do několika desítek dalších jazyků, v roce 2004 pak i do češtiny.
Graham Greene: Suterén

Graham Greene: Suterén

Twenty-One Stories, 1954

Povídková sbírka Suterén, sdružuje, jak ostatně napovídá i její původní anglický název, dvacet jedna povídek předního britského spisovatele Grahama Greenea. Ve sbírce jsou obsaženy povídky, které Greene napsal mezi léty 1929 až 1954, a většina z nich vyšla již opakovaně v jiných antalogiích. Vůbec poprvé pak celkem osmnáct povídek z této sbírky vyšlo ji v roce 1948 a to pod názvem Nineteen Stories.
Graham Greene: Vědomí skutečnosti

Graham Greene: Vědomí skutečnosti

A Sense of Reality, 1963

Kniha Vědomí skutečnosti Grahama Greenea se ve svém anglickém originále skládá ze čtyř povídek a to Pod zahradou, Návštěva u Morina, Objev v lese a Sen o podivné zemi, z jediného českého vydání z roku 1963, které redigoval redaktor anglické sekce Státního nakladatelství krásné literatury a umění, Josef Škvorecký, však byla čtvrtá povídka v pořadí, Sen o podivné zemi, vypuštěna a to ani ne tak pro svůj obsah, jako spíše proto, aby v její alegorii snad čtenář nehledal jiný politický význam. Sbírka Vědomí skutečnosti je nevelká co do svého obsahu, kdy z celkových 120 stran navíc více než polovinu zabírá úvodní fantastická povídka Pod zahradou, ale o to význačnější je do svého myšlenkového sdělení, kdy v této čtveřici povídek Greene v kostce shrnuje základní filozofické motivy celého svého díla.
Cha Ťin: Čekání na Lina

Cha Ťin: Čekání na Lina

Waiting, 1999

Cha Ťin (vlastním jménem Süe-fej Ťin) je zástupcem již poměrně velké komunity Číňanů, kteří již od poloviny 80. let přicházejí do USA nejprve studovat, ale vlivem jak ekonomických tak politických kritérií, zde již zůstávají a přes svůj čínský původ, kdy se anglicky začali učit často až ve velmi pozdním věku, píší a publikují již výhradně anglicky a byť se ve svých námětech vracejí do své rodné Číny, jejich romány se překládají do všech významnějších světových jazyků s výjimkou čínštiny. V češtině již vyšly dva Ťinovy romány a to Čekání na Lina (poprvé v roce 2001, druhé vydání v roce 2012) a dále Rekviem za Nanking (2013).
John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

John Maxwell Coetzee: Ďabiel DeFOE

Foe, 1986

Jihoafrický spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, je uznáván zejména pro trojici svých románů z 80. let Čekání na barbary (1980), Život a doba Michaela K. a Ďabiel DeFOE (1986), jež krom mimořádné kvality mají společné atributy v tom, že vnikly ještě v Coetzeeho rodné Jihoafrické republice - Coetzee žije od roku 2002 trvale v Austrálii, v roce 2006 získal u australské občanství, všechny tři se setkaly s mimořádným přijetím ve světě, zatímco v rodné zemi, kde je Coetzee suverénně nejznámějším a nejlepším spisovatelem všech dob, byly tyto tři romány silně kritizovány a to pro jejich odpor k apartheidu a rasismu. A současně je v této trojici románů znát silný vliv Franze Kafky.
Graham Greene: Kus života

Graham Greene: Kus života

A Sort of Life, 1971

Vlastní biografie obvykle přichází jako završení celoživotního díla a lze ji často chápat jako ukončení aktivní spisovatelské dráhy. - Graham Greene svou biografii napsal ve svých šestašedesáti letech, kdy měl před sebou ještě celých deset plodného období, ve kterých mimo napsal jeden ze svých nejlepších románů Honorární konzul, psychologický román s tématem tajné služby z doby studené války Lidský faktor a dále oblíbený humoristický román Doktor Fišer ze Ženevy aneb Večírek s třaskavinou.
Mark Ravenhill: Shopping a Fucking

Mark Ravenhill: Shopping a Fucking

Shopping and Fucking, 1996

Svou dramatickou prvotinu z roku 2006 s vševypovídajícím názvem Shopping a Fucking napsal anglický dramatik Marka Ravenhill s hlavní ideou šokovat - to se mu v rámci premiéry na malé scéně londýnského divadla New Court Theatre (česky Nové dvorní divadlo) i povedlo, avšak z dnešního pohledu je Ravenhillova prvoplánovost již značně vyčpělá, téma hry je překonané a drama jako celek odsouzené k zapomnění.
Graham Greene: Desátý muž

Graham Greene: Desátý muž

The Tenth Man, 1944

Graham Greene napsal novelu Desátý muž v roce 1944 a to jako filmový námět pro hollywoodské studio MGM, se kterým byl Greene nucen jakožto začínající spisovatel uzavřít nevýhodnou smlouvu, kdy se krom jiného vzdal veškerých autorských práv. Ale film nebyl nakonec realizován a novela tak upadla do zapomnění a to jak v MGM, tak v paměti samotného Greena. V roce 1948 tak Greene napsal opět jako podklad ke scénáři jinou povídku s podobným názvem, avšak se zcela rozdílným motivem a to Třetí muž, jež byla naopak velmi úspěšně zfilmována, kdy stejnojmenný film je dnes považován za jeden z nejlepších snímků žánru noir. Samotná novela Desátý muž byla objevena až po čtyřiceti letech v roce 1983, kdy americký nakladatel Anthony Blond od MGM odkoupil veškerá práva a poslal ji Greenovi, aby na ní dle svého uvážení udělal případné úpravy. Greene si sice na text Desátého muže nevzpomínal, ale ve svém soukromém archivu objevil, že se tímto námětem jako možným filmovým scénářem zaobíral již v roce 1937.
Graham Greene: Komedianti

Graham Greene: Komedianti

The Comedians, 1966

Základní premisou románu Komedianti je, že každý člověk hraje navenek nějakou komedii, kdy před druhými předstírá to, čemu často sám věří a jen ve slabé chvilce si dokáže říci pravdu. Graham Greene však k vykreslení této nikterak originální myšlenky spotřeboval více než tři sta stran papíru, který namísto toho, aby byl zaobalen do psychologicko-existencialistické hávu, či měl alespoň ironický podtext, je podán jako čistě zábavný dobrodružný román, jenž se odehrává v exotickém prostředí Tahiti v době po nástupu krvavého diktátora Françoise Duvaliera známého také jako Papa Doc, disponuje řadou obskurních a zcela nevěrohodných postav a zejména pak nepřináší žádné téma, které by Greene nezpracoval již dříve a v mnohem lepším provedení.
Li Yiyun: Ubožáci

Li Yiyun: Ubožáci

The Vagrants, 2009

Yiyun Li (neboli čínsky 李翊雲) se narodila, vystudovala a až do roku 1996 žila v Pekingu a teprve po absolvování bakalářského studia na Pekingské univerzitě vystudovala i magisterské studium na univerzitě v americké Iowě. Zde během studia imunologie chodila i na kurzy tvůrčího psaní, aby dle vlastních slov našla rozptýlené podobné tomu, jako když se ženy přihlásí na jógu. A již sedm let pro příjezdu do USA získala za esej What Has That to Do With Me? hlavní cenu od The Gettysburg Review. V roce 2007, tehdy jako pětatřicetiletá, vydala svou první knihu a to sbírku povídek Tisíc let vroucích modliteb, které již předtím otiskovala v prestižních magazínech à la The New Yorker, The Paris Review a Zoetrope. - Za tuto knihu Li získala celou řadu literární cen, mimo jiné například Mezinárodní cenu Franka O’Connora za nejlepší povídku, cenu a PENu a Hemingwayovy nadace, cenu deníku Guardian za nejlepší debutovou knihu či Literární cenu nadace Whiting. O další dva roky později, v roce 2009, pak vydala svůj první román Ubožáci, jenž byl v roce následujícím přeložen i do češtiny, a který opět získal mnohá prestižní mezinárodní ocenění, ale zejména bývá označován za jeden z nejlepších čínských románů, které byly napsány po revolučním roce 1948. V roce 2010 Li vydala zatím svůj poslední román Zlatá chlapec, Smaragdová dívka, který jako jediný z jejích knih, nebyl zatím vydán i v češtině.
Jane Austenová: Rozum a cit

Jane Austenová: Rozum a cit

Sense and Sensibility, 1811

Počáteční verze slavného románu Jane Austenové Rozum a cit pochází z roku 1795, kdy první verzi napsala v té době velmi populární formou románu v dopisech a to pod názvem Elinor a Marianne. K tématu se Austenová vrátila až o čtrnáct let později, kdy v letech 1809 až 1810 román zcela přepracovala a poprvé byl vydán v říjnu 1811 a to anonymně pod pseudonymem „Dáma“ (By A Lady) a to v nákladu 750 výtisků, které se rozprodaly během následujících dvou let. - Z toho vyplývá, že Jane Austenové se za svého života nikdy nestala nijak známou či nějak zvlášť oblíbenou autorkou, kdy její v pořadí druhý román Pýcha a předsudek z roku 1813 byl vydán pod pseudonymem „Od autorky "Rozumu a citu"“ (By the author of "Sense and Sensibility"). A pod podobným fiktonymem byly publikovány i další Austenové romány Mansfieldské panství (1814) a Emma (1815) i posmrtně vydané romány Opatství Northanger (1818) a Anna Elliotová (1818). K docenění mimořádných kvalit Austenové díla i rozklíčování skutečné autorky této šestice románů pak dochází až po dalším půlstoletí po roce 1870.
Jane Austenová: Pýcha a předsudek

Jane Austenová: Pýcha a předsudek

Pride and Prejudice, 1813

Román Pýcha a předsudek začala Jane Austenová psát v průběhu deseti měsíců v letech 1796 až 1797 a to pod názvem První dojmy. Po prvotním odmítnutí, kdy Austenová vydavatelům ani neobeslala rukopis, se k románu vrátila až s čtrnáctiletým odstupem a to po úspěšném vydání dalšího románu Rozum a cit z roku 1811, kdy původní První dojmy radikálně přepracovala a v roce 1813 vydala pod názvem Pýcha a předsudek. - Tento román dnes patří do pokladnice anglické literatury, bylo o něm, snad jen vyjma díla Williama Shakespeara, napsáno nejvíce studií ale i dizertačních, diplomových a semestrálních prací a Jane Austenová zvláště díky tomuto románu je, společně s Virginií Woolfovou, nejvýznamnější anglickou literární autorkou.
Graham Greene: Moc a sláva

Graham Greene: Moc a sláva

The Power and the Glory, 1940

Jeden z nejslavnějších anglických romanopisců 20. století Graham Greene se ve svém díle opakovaně vracel k několika tématům, které se prolínají i jeho vlastním životem tak, že přes značnou dávku fikce a nadsázky lze mnoho jeho románů prohlásit za velmi osobní, protože v nich před očima čtenářů řešil velmi intimní témata. - Jak je poměrně velmi dobře známo, Graham Greene v roce 1927 přijal katolickou víru své manželky a stal se z něj sice do účasti na veřejných náboženských rituálech velmi vlažný věřící, ale o to více však katolicismus ovlivnil jeho život duchovní. Greene v řadě svých knih zkoumal téma náboženské morálky a to jak v kontrastu s vnitřním svědomím tak v kontrastu nepříliš příkladného života. - Greene, podobně jako hrdinové z jeho románů, se po řadě milostných avantýr rozešel se svou manželkou po roce 1945, nikdy se s ní však nerozvedl a po dlouhá desetiletí tak veřejně žil s řadou svých milenek.
Simon Mawer: Skleněný pokoj

Simon Mawer: Skleněný pokoj

The Glass Room, 2009

Anglický spisovatel Simon Mawer je znám tím, že ve svých románech mísí fikci a literaturu faktu. A tomuto zařazení odpovídají i dva jeho asi vůbec nejznámější romány Mendelův trpaslík z roku 1997 a Skleněný pokoj z roku 2009, jež krom žánru dále pojí i místo jejich děje, který se z větší části odehrává v Brně.