„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Německá literatura

Frank Wedekind: Probuzení jara

Frank Wedekind: Probuzení jara

Frühlings Erwachen, 1891

To, že Frank Wedekind byl jedním z nejvíce provokujících dramatiků z přelomu 19. a 20. století dosvědčují jak časté cenzorské zásahy, kdy řada jeho her byla buď zakazována zcela nebo alespoň notně proškrtána o ožehavé otevřeně erotické pasáže, tak to dosvědčuje i dobový záznam Ottova slovníku naučného, který na straně jedné uznává Wedekindovy nepochybné kvality brilantního dramatika, na straně druhé se však pouští až do osobně pojatého odsouzení: „Wedekind jest cynicky bezohledný analytik erotický, satirik a groteskní karikaturista, inspirující se pitvornými a potvornými přemety a gesty té frašky, kterou jest mu život a hlavně život erótický; jeho satira má někdy rys jakési velikosti v bezohlednosti a osudné logice i v nihilistické trpkosti, jimiž pracuje; ale často zabíhá také v pouhou marottu, cynickou schválnost a rozbitou posunčinu.“
Friedrich Dürrenmatt: Soudce a jeho kat

Friedrich Dürrenmatt: Soudce a jeho kat

Der Richter und sein Henker, 1950

Friedrich Dürrenmatt je zařazován mezi klasiky německé literatury a dramatu, ale oceňována je zejména raná část jeho tvorby, konkrétně pak jeho dvě detektivní novely Soudce a jeho kat z roku 1950 a Podezření z roku 1951, a dále pak divadelní komedie Návštěva staré dámy z roku 1956. Obecně je Dürrenmattovo dílo vyzdvihováno pro svůj satirický podtext ale i filozofické přesahy. Díky mnoha paralelám - díla psaná v němčině, pobyt ve Švýcarsku, malý generační rozdíl i orientace na epické divadlo - bývá Friedrich Dürrenmatt srovnáván s politicky ale i divadelně angažovaným německým dramatikem Bertoltem Brechtem, který však na rozdíl od Dürrenmatta zaujímal mnohem radikálnější postoje, působil nejen jako autor ale i jako režisér ba dokonce i jako divadelní ředitel, ale zejména divadlo pojímal jako způsob osvěty.
Friedrich Dürrenmatt: Podezření

Friedrich Dürrenmatt: Podezření

Verdacht, 1951

Umělecké počátky dnes nestora švýcarské německy psané literatury Friedricha Dürrenmatta nebyly jednoduché. Jeho první divadelní hra Psáno jest, kterou napsal v letech 1945/46 byla uvedena v roce 1947, první věhlas mu přinesla dvojice detektivních novel Soudce a jeho kat z roku 1950 a Podezření z roku 1951, jež vycházely na pokračování v časopise Der Schweizerische Beobachter. Ale první velký finanční úspěch mu zajistila až série rozhlasových her z let 1952 až 1954, které psal na objednávku pro německý rozhlas. - Některé z nich později přepracoval i pro divadelní provedení - nejznámější je Herkules a Augiášův chlév z roku 1954.

Mutter Courage und ihre Kinder, 1939

Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti

Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti

Drama Matka Kuráž a její děti je pokládáno za nejvýznamnější příspěvek takzvaného epického divadla, který jakožto styl dominoval celosvětovému divadlu 50. let, její autor, Bertolt Brecht, pak za přední osobnost jak epického divadla, tak, a to právě díky této hře Matka Kuráž, je i považován za přední osobnost protiválečného hnutí.
Thomas Mann: Kouzelný vrch

Thomas Mann: Kouzelný vrch

Der Zauberberg, 1924

Thomas Mann, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929, proslul zejména svou novelou Smrt v Benátkách z roku 1912, ve které se v postavě svého alter ega Gustavu von Aschenbachovi veřejně vyznal ze své latentní homosexuality. Dalším z proslulých Mannových románů je se Smrtí v Benátkách zdánlivě nijak nesouvisející Kouzelný vrch, jenž začal psát na základě několika týdenní návštěvy své ženy Katie v plicním sanatoriu ve švýcarském Davosu. Mann zde byl fascinován postavami tuberkulózních pacientů, kteří dokázali žít ve zcela jiné rychlosti plynutí času s přísným dodržování léčebných procedur s mnohahodinovými pobyty na lehátku na mrazu a vůbec odlišné vnímání světa i lidí pacientů ze sanatoria a obyvatel z rovin.
Egon Erwin Kisch: Hřbitov bohatých psů

Egon Erwin Kisch: Hřbitov bohatých psů

Gesammelte Werke in Einzelausgaben, 1997

Podívám-li se seznam vydání díla Egona Erwina Kische za posledních 40 let, nemůžu se ubránit dojmu, že Kisch u nás upadl v takřka zapomnění. Zatímco v němčině patří mezi nejčastěji vydávané autory vůbec, v češtině můžeme počet vydání jeho díla během uplynulých čtyř dekád spočítat na prstech jedné ruky. Ba, jako čtenáři jsme stále odkázáni na překlady z konce 40. až 60. let, které trpí značnými cenzorskými úpravami, ač Kisch, na rozdíl od svého blízkého známého a soukmenovce, Franze Kafky, nikdy neupadl do oficiální nemilosti a naopak přes dobrou znalost skutečných poměrů v bolševickém Sovětském Svazu nikdy nezradil svou příslušnost v komunistické straně (členem Komunistické strany Rakouska se stal v roce 1919)
Bertolt Brecht: Třígrošový román

Bertolt Brecht: Třígrošový román

Dreigroschenroman, 1934

Při vyslovení jména německého dramatika Bertolda Brechta se asi každému ihned asociují jeho dvě vůbec nejslavnější dramata - Třígrošová opera (1928) a Matka Kuráž a její děti (1939) tak, že i kdyby právě jen pro tyto dvě divadelní hry, respektive operetní libreto a hru, můžeme Brechta prohlásit za jednoho z významnějších dramatiků 1. poloviny 20. století a nic na tom nemůže změnit jako jeho celoživotní příklon k marxismu, a později i komunismu, kdy se od začátku 50. let přiklonil k „uměleckému“směru socialistického realismu, pro který byl, jak asi není nutné zdůrazňovat, nejvýznamnějším představitelem.
Georg Büchner: Vojcek

Georg Büchner: Vojcek

Woyzeck, 1837

V pomyslném seznamu nejdůležitějších a nejvlivnějších her moderního dramatu by hra Vojcek německého dramatika, spisovatele a sociálního revolucionáře Georga Büchnera (17. října 1813 – 19. února 1837) zaujímala jedno z nejpřednějších míst a to ačkoliv, nebo právě proto, že Büchner libreto své hry nikdy nedokončil, ba její text se nám dochoval ve dvou odlišných verzích s nečitelnými pasážemi a s neočíslovaným pořadím scén tak, že každá její inscenace je svébytným dílem se spoluautorstvím, do kterého lze krom samotného Büchnera přinejmenším přidělit i celý kolektiv překladatelů, editorů a autorů třetího aktu, jež v Büchnerově textu zcela chybí.
15. Říjen 2009
Georg Büchner: Leonce a Lena

Georg Büchner: Leonce a Lena

Leonce und Lena, 1836

Leonce a Lena, co do pořadí vzniku, druhá hra německého revolučního dramatika George Büchnera vznikla na jaře 1836, kdy se Büchner chtěl zúčastnit dramatické soutěže o nejlepší divadelní komedii, kterou vyhlásilo nakladatelství Cotta. Büchner však nestihl uzávěrku soutěže a libreto hry mu bylo vráceno nepřečtené zpět. Své premiéry se pak hra dočkala až o šest desetiletí později, kdy ji konkrétně dne 31. května 1895 uvedla mnichovské divadlo Intimes Theater.
Lion Feuchtwanger: Bratři Lautensackové

Lion Feuchtwanger: Bratři Lautensackové

Život a dílo Liona Feuchtwangera lze rozdělit do tří tvůrčích období: Na období německé, kdy se Feuchtwanger již ve svém relativně raném díle Žid Süss z roku 1925 etabloval jako jeden z nejúspěšnějších německých spisovatelů mezidobí dvou světových válek. Dále, po nástupu Hitlera a nacistické ideologie je to politicky angažovaná próza s vrcholem v románu Sourozenci Oppermannovi z roku 1933 či o deset let mladším Bratři Lautensackové, pro které se Feuchtwanger stal přímým nepřítelem fašistického režimu - krom jiného byl i z jedním z autorů, jehož knihy byly spáleny v rámci noci 10. května 1933. A konečně období amerického exilu, ve kterém se obrátil k historickým tématům à la Goya (1951) či Židovka z Toleda (1955).
14. Duben 2009
„Vy si na mne zřejmě už nepamatujete, pane profesore?! Zimt jméno mé, Tarquinius Zimt.
Egon Erwin Kisch: Pražský pitaval

Egon Erwin Kisch: Pražský pitaval

Prager Pitaval, 1931

Zuřivý reportér (der rasende Reporter) Egon Erwin Kisch patří společně s Franzem Kafkou a Gustavem Meyrinkem do triumvirátu pražských německých spisovatelů židovského původu, kteří se paradoxně zasloužili o dodnes nevyprchávající světový věhlas jak Prahy, tak české literatury jako celku. - Kafkou Praha, respektive přesněji její obraz, získala na své existenciální neuchopitelnosti, Meyrinkem svou záhadnou tajemnost a Kisch dodal její punc světáckosti. (Nicméně nikomu již asi nebude vadit menší paradox, že hraje-li Praha v Kafkově díle vůbec nějakou pak spíše jen negativní roli. Meyrink byl z Prahy vyhnán, na základě falešného soudního obvinění, jež rázně ukončilo jeho kariéru bankéře. A Kisch byl více světoběžník s hlavní adresou v Berlíně.)
Bernhard Schlink: Předčítač

Bernhard Schlink: Předčítač

Der Vorleser, 1995

Bernhard Schlink, původní profesí právník a později i pisatel detektivních románů, se šířeji proslavil zejména svou novelou Předčítač z roku 1995. Ta od svého vydání nadále vzbuzuje celosvětový ohlas i kontroverzi, kdy je na jedné straně Schlink oslavován za nový pohled na německou nacistickou historii a na straně druhé je obviňován z amorálnosti a převracení hodnot.
Hermann Hesse: Stepní vlk

Hermann Hesse: Stepní vlk

Der Steppenwolf, 1927

Hermann Hesse je přes svou poměrně značnou myšlenkovou jednoduchost a hlubokou zakořeněnost v konzervativních hodnotách společnosti před I. světovou válkou, kdy se jako autor vymyká snad jen svým prvenstvím v zakomponování buddhistické filozofie v německy psané literatuře, dodnes jedním z celosvětově nejvydávanějších německých autorů všech dob.