„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Výtvarné umění

30. Duben 2008
Franz Kafka se svým těžko vymezitelným dílem na pokraji snu, smrti a života často nutí umělce k hlubšímu zamyšlení a následnému vyrovnání se s neklidem, který v jeho nejtajnějším nitru vyvolává. Dílo, jež pro pozdější teoretiky balancuje na úzké lávce mezi existencialismem a surrealismem, je ve skutečnosti zařaditelné jedině pod nálepku "Kafka", protože nejenže oba směry předběhl nejméně o deset let, ale překonal i jejich nejvrcholnější období, ke kterému se musely namáhavě dopracovávat. Od 60. let minulého století, kdy bylo pro svět "objeveno", se na jeho poselství pokusilo navázat již bezpočet ztvárnění, ale na rovinu: Kafka bez řádné dávky neklidu na pokraji šílenství interpretovat nelze.