V noci jsem snil, že jsem motýlem

Metropolis je bezpochyby nejvýznamnějším filmem z kategorie sci-fi všech dob, avšak jak už to u přelomových filmů bývá, v době svého vzniku, tedy v roce 1927, se setkal s naprostým nepochopením na straně diváků i kritiky tak, že v honbě za vrácením alespoň části z nebývalých nákladů ve výši 5 miliónů marek, byl film sestříhán, až z původního filmu o tříhodinové délce vznikla hodinová zcela nesouvislá zkrácenina a již od 60. let pak probíhá snaha o zrestaurování do původní podoby. V současnosti tedy běží v našich kinech v rámci cyklu Projekt 100 2005 verze z roku 2002 o cca 2/3 délce, kde jsou chybějící záběry nahrazeny černým plátnem s popisnými titulky.

Ale nic není dokonalé. Film, jež byl mimo jiné v roce 2001 zapsán organizací UNESCO na listinu světového dědictví, je pro svůj expresionismus velmi těžký a pro jeho plné pochopení jsou nezbytné i provázející titulky, avšak distributor do českých kin nezvládl německou verzi přetitulkovat do českého jazyka a tak ve filmu na mnoha místech hrozí, že se divák zcela ztratí - platí zejména pro jeho „ztracená“ místa.

Děj příběhu se odehrává v roce 2026, tedy 100 roků po natočení filmu, kdy je lidský svět degradován na studený, industriální a mechanizovaný stroj, ze kterých se ostatně stali i lidé podobní loutkám. Město Metropolis je vertikálně rozděleno dle sociálního postavení, kde majetná vrstva žije na slunečním povrchu a dělníci, obsluhující mohutné továrny, žijí pod zemí v obrovských ghettech ne nepodobných panelovým sídlištím.

Hlavní hrdina Freder, syn neomezeného vládce 50 milionového Metropolisu Jona Fredersena, se při hře v zahradě ne nepodobné zahradě rozkoší Hieronyma Bosche setká s krásnou Mariou, jež se zástupu otrhaných dětí ukazuje jejich bratry, povýšené obyvatele povrchu, do které se zamiluje. Freder sestoupí do podzemí, kde se poprvé seznámí s dělníky-stroji a je svědkem hrozivé katastrofy, kdy má vidiny továrny s obrovitou tlamou, do níž jsou házeni nebozí dělníci. Silně rozrušen svůj zážitek vypráví otci, kterého však zajímá jen technická stránka a za viníka určí svého asistenta Josafata, na svého syna pak pro jistotu nasadí špeha zvaného Stín. U některých mrtvých dělníků byly nalezeny podivné plány a strojník Grot je přinesl vládci Metropolisu, jež je nechá prostudovat šílenému vynálezci Rotwangovi, který v nich pozná plány podzemních kobek pod továrnami. Tam se okamžitě vydají se stanou se svědky tajného shromáždění, kde Maria mluví o bratrství, lásce a dobru, avšak Metropolis přirovnává ke stavbě Babylónské věže. Jon přikáže Rotwangovi, aby sestrojil robota vzhledem k nerozeznání od Marii, jež by mezi dělníky přinesla svár.

Ženský robot zcela uchvátí návštěvníky klubu pro boháče Yoshiwara, kde byl na zkoušku vyzkoušen, avšak dělníky zcela zfanatizuje a přikáže jim, aby rozbili podzemní továrny. Výbuch továrny pak způsobí destrukci dělnického sídliště, ale Maria a Freder, jež se mezitím stal dělníkem zachrání opuštěné děti dělníků a vyvede je povrch, což ale netuší sami dělníci, jež si uvědomí, co spáchali a v aktu pomsty upálí falešnou Marii - robota a chtějí zabít i Jona Fredersena, ale Freder dělníky s otcem smíří a naváže mezi nimi třídní spolupráci.

Ale tento již v roce 1927 velmi naivní ba slaboduchý příběh stojí v pozadí za geniální režií Fritze Langa, jež dokázal zcela realisticky provázat kulisy, dekorace, i davovými scénami do expresionistických a symbolických spojení, ale i oživit futuristické kulisy města 21. století, jež se stalo vzorem ba zákonem pro mnoho dalších sci-fi pokračovatelů.

Expresivnímu podtextu filmu jsou podřízeny i herecké výkony tehdejších filmových hvězd Alfreda Abela, Rudolfa Klein-Roggeho, Brigitte Helmové a Gustava Fröhlicha, jež se budou v dnešním kontextu jevit jako přehnané ba až patetické, ostatně tak jako naivita celého příběhu, avšak genialita Metropolisu je ukryta za touto vnější slupkou. Ostatně mnohé napoví i pozdější osudy Fritze Langa, který po úspěchu svého prvního zvukového filmu Vrah mezi námi odmítl nabídku Říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse stát se vedoucím Říšského filmového průmyslu a raději emigruje přes Francii do Ameriky, byť jeho pozdější filmy již zdaleka nedosáhly kvality jeho raného německého období.