<?xml version="1.0" encoding="utf-8"?>
<?xml-stylesheet type="text/xsl" href="StylesCss/rssChannel.xslt" media="screen" ?>
<rss version="2.0">
	<channel>
		<title>Svírám prach v prázdnejch dlaních</title>
		<link>http://www.odaha.com/</link>
		<description>Místo, kde tvůj život dostává tu správnou pachuť v ústech - Tomáš V. Odaha, Bohumil Hrabal, Ladislav Klíma, Franz Kafka, Antoine Saint de Exupéry, Vincent van Gogh, Edvard Munch, Paul Gauguin, Henri de Toulouse-Lautrec, Claude Monet - výběr z literární, filozofické a malířské tvorby, fotografie, životopisy, reprodukce</description>
		<language>cs</language>
		<copyright>Copyright 1999-2006 Tomáš V. Odaha</copyright>
		<lastBuildDate>Wed, 01 February 2006 20:15:11 +0100</lastBuildDate>
		<category>Umění a kultura</category>
		<ttl>60</ttl>
		<image>
			<url>http://www.odaha.com/Images/Bg/eye.gif</url>
			<title>www.odaha.com</title>
			<link>http://www.odaha.com/</link>
			<width>100</width>
			<height>60</height>
			<description>Svírám prach v prázdnejch dlaních</description>
		</image>
		<item>
			<title>August Strindberg: Bláznova obhajoba</title>
			<description>Byť je August Strindberg nejlepším švédským spisovatelem a dramatikem všech dob, je v kontextu svých vyhraněných názorů na manželství, potažmo rozdílných úloh manžela a manželky, kdy ženu z principu staví do pozice anděla, jež poskvrniv svá bělostná křídla, stahuje k zemi nejen svého manžela či milence, ale principy lásky jako takové, často degradován na zatrpklého nepřítele žen, potažmo pokroku a feminismu. Nicméně dodejme, že tyto odsudky, zdůrazňované právě v souvislosti s dílem Bláznova obhajoba a úzce souvisejícími Manželskými historiemi více plynou z nepochopení nejen Strindberga ale i samotných principů uměleckého směru symbolismu jako takového, kde jsou symboly ať již v ženě tak v lásce vyhnány do nejzazšího extrému, jež přirozeně kontrastuje se svou naturalistickou složkou tak, že při povrchní či dokonce zaujaté interpretaci není těžké Strindbergovi podsunout ty nejtmářštější předsudky.</description>
			<pubDate>Wed, 01 February 2006 20:15:11 +0100</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=AugustStrindbergBlaznovaObhajoba</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=AugustStrindbergBlaznovaObhajoba</link>
		</item>
		<item>
			<title>Evan Hunter: Džungle před tabulí</title>
			<description>Co mají společného co do tématu, kvality i řad čtenářů tak protikladní spisovatelé Evan Hunter a Ed McBain, ale i českému čtenáři zcela neznámí Hunt Collins, Ezra Hannon, Richard Marsten, John Abbot, Curt Cannon? Světaznalejší čtenář asi nezaváhá s odpovědí, že nic a nikoho jiného než Salvatoreho Lombina a jeho umělecké pseudonymy, ze kterých právě prví dva zmínění vynikají nejvíce: Ed McBain svým více než padesátidílným detektivním cyklem 87. revír, ve značné míře přeloženým i do češtiny; Evan Hunter, jehož Salvatore Lombino používal pro svou vyspělejší část tvorby a v roce 1952 jej i přijal za jméno vlastní, je pak u nás i ve světě proslut zejména svou satirickou a do značné míry nepřekonatelnou novelou Džungle před tabulí(, a potažmo i scénářem pro nejlepší film Alfreda Hitchcocka, Ptáci).</description>
			<pubDate>Tue, 31 January 2006 22:55:11 +0100</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=EvanHunterDzunglePredTabuli</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=EvanHunterDzunglePredTabuli</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jitro kouzelníků</title>
			<description>Svět se mění, nicméně William Shakespeare zůstává a každá generace se s ním musí po svém vypořádat a zařadit do kontextu své doby tak, že jeho dílo nejen nerezaví, ale právě Shakespearovi náleží primát nejhranějšího dramatika vůbec. A byť v Jitru kouzelníků z pera Romana Sikory nezůstal z původního Shakespearova Macbetha kámen na kameni, nelze jej neporovnat, a to dodejme hned úvodem, s mnohem vydařenější shakespearovskou interpretací na motiv Večera Tříkrálového (úvodní představení letošního absolvenstského ročníku JAMU) či dokonce s loňským Hamletem v podání Hadivadla, ke kterému má svou volností i nejblíže.</description>
			<pubDate>Tue, 31 January 2006 3:30:11 +0100</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JitroKouzelniku</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JitroKouzelniku</link>
		</item>
		<item>
			<title>John Kennedy Toole: Neonová bible</title>
			<description>Může-li čtenář Spolčení hlupců jen hořce litovat, že jeho autor, John Kennedy Toole, obrovský talent, ba jeden z géniů jež neodmyslitelně patří k vrcholům americké poválečné literatury 20. století, prudce a bolestně narazil na spolčení hlupců tak, že ve svých 31 letech ubit spáchal sebevraždu, tak tuto bolest z obrovské ztráty, kdy se nelze ani dohadovat Tooleovy budoucí velikosti, ještě více prohloubí jeho prvotina, Neonová bible, kdy potřebovalo-li Spolčení hlupců třináct dlouhých let než bylo po nekonečných útrapách s obcházením nekonečného zástupu nakladatelství, která Spolčení hlupců postupně odmítla jako zcela neotištitelné, poprvé vydáno v malém vydavatelství Louisiánské státní univerzity (a rok následující získalo Pullitzerovu cenu), byla cesta Neonová bible ke svému čtenáři ještě složitější, kdy Johnova matka objevila strojopis až několik let po jeho tragickém zesnutí, avšak po závratném úspěchu Spolčení hlupců se vzhledem ke krkavčím nárokům rodiny bratra svého zesnulého manžela, kterému dle lousiánských zákonů patřila polovina autorských práv (v případě Spolčení hlupců, kdy se od vydání čekalo vše, jen ne jakýkoliv peněžní zisk, rodina z manželovy strany práv vzdala), rozhodla, že tato novela nebude nikdy vydána tak, že Neonová bible si na své vydání celkem počkala neuvěřitelných 37 let!!. (Kniha byla vydána až po smrti Thelmy Ducoingové Tooleové, kdy po několikaletém sporu se sérií žalob, louisianský soud rozhodl, že kniha bude „rozpůlena“ - tj. půjde do dražby, až byl správce Thelminy i Johnovy pozůstalosti, W. Kenneth Holditch nucen přistoupit na její vydání.)</description>
			<pubDate>Mon, 30 January 2006 3:05:11 +0100</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JohnKennedyTooleNeonovaBible</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JohnKennedyTooleNeonovaBible</link>
		</item>
		<item>
			<title>Albert Camus: Cizinec</title>
			<description>V prvotním opojení z úvodní scény Hry o Janáčkovi mé srdce prudce zaplesalo, že Národní divadlo v Brně povstalo z mrtvých a se vznikem své nové scény v Redutě na Zelném Trhu prošlo vnitřní katarzí v podobě prudkého kvalitativního obratu od divadla s přívlastkem řemesla k divadlu založeného na tvůrčím principu, nicméně tyto mlžné přeludy se hercům, vesměs z ansáblu Mahenovy scény, podařilo rozehnat již krátce po svých úvodních rozmáchlých gestech (není-li herci dán dar divadelní múzy, nevadí, stačí bohatá gestikulace či sada grimas a mnohý divák opojený jihoamerickou telenovelou ani nepozná rozdíl, že nesleduje práškovou operu rozvalen u televizního přístroje) a Hra o Janáčkovi se záhy zvrhla v parodii na to, co by mohlo být obstojným divadlem, nebýt ať již zmíněných hereckých křečí, dramaturgie a úprav textu Dory Viceníkové, jež na padrť rozbila i ty poslední náznaky průměrné hry z pera Ludvíka Kundery; poněkud zmateného hudebního výběru z díla Leoše Janáčka Milošem Štědroněm, které ani neprezentovalo Janáčkova génia, ani netvořilo ve hře hudební kulisu, ale jen budilo podezření, že Miloš Štědroň pochopil, že to nejlepší, co může pro hru i odkaz Janáčka samotného udělat, je dát hře poslední ránu z milosti; či režie Radovana Lipuse, jež sice sama o sobě nic nepokazila, avšak již samotný námět hry - život Leoše Janáčka, vyžaduje více než pouho pouhý režijní automat.</description>
			<pubDate>Sun, 29 January 2006 21:15:11 +0100</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=AlbertCamusCizinec</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=AlbertCamusCizinec</link>
		</item>
		<item>
			<title>Hra o Janáčkovi</title>
			<description>V prvotním opojení z úvodní scény Hry o Janáčkovi mé srdce prudce zaplesalo, že Národní divadlo v Brně povstalo z mrtvých a se vznikem své nové scény v Redutě na Zelném Trhu prošlo vnitřní katarzí v podobě prudkého kvalitativního obratu od divadla s přívlastkem řemesla k divadlu založeného na tvůrčím principu, nicméně tyto mlžné přeludy se hercům, vesměs z ansáblu Mahenovy scény, podařilo rozehnat již krátce po svých úvodních rozmáchlých gestech (není-li herci dán dar divadelní múzy, nevadí, stačí bohatá gestikulace či sada grimas a mnohý divák opojený jihoamerickou telenovelou ani nepozná rozdíl, že nesleduje práškovou operu rozvalen u televizního přístroje) a Hra o Janáčkovi se záhy zvrhla v parodii na to, co by mohlo být obstojným divadlem, nebýt ať již zmíněných hereckých křečí, dramaturgie a úprav textu Dory Viceníkové, jež na padrť rozbila i ty poslední náznaky průměrné hry z pera Ludvíka Kundery; poněkud zmateného hudebního výběru z díla Leoše Janáčka Milošem Štědroněm, které ani neprezentovalo Janáčkova génia, ani netvořilo ve hře hudební kulisu, ale jen budilo podezření, že Miloš Štědroň pochopil, že to nejlepší, co může pro hru i odkaz Janáčka samotného udělat, je dát hře poslední ránu z milosti; či režie Radovana Lipuse, jež sice sama o sobě nic nepokazila, avšak již samotný námět hry - život Leoše Janáčka, vyžaduje více než pouho pouhý režijní automat.</description>
			<pubDate>Sun, 29 January 2006 02:15:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=HraOJanackovi</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=HraOJanackovi</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Don Šajn</title>
			<description>Don Šajn bývá obvykle charakterizován jako nejdějovější film Jana Švankmajera, avšak připustíme-li Švankmajer není tak úplně zaměřen na vnější příběh jako na vnitřní pochody, niterné asociace ba fantazijní provokace, pak nám vyplývá, že Don Šajn, byť v něm nelze švankmajerovského ducha nevypozorovat, je v tvorbě Jana Švankmajera ojedinělým krokem stranou.</description>
			<pubDate>Fri, 27 January 2006 00:05:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerDonSajn</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerDonSajn</link>
		</item>
		<item>
			<title>Kam kráčí brněnské divadlo?</title>
			<description>Nejsem šovinista, natož pak brněnský patriot, ba pro neznalé, můžeme Brno, co do architektury či urbanistiky, směle přirovnat k takovým skvostům jako nabízí někdejší černá perla socialistické výstavby, Ostrava (a není-li současná znetvořená tvář města již dost zohyzdněna, dílo zkázy se snaží úspěšné dokonat projekty schválené současným magistrátem: výstavba parkovacího domu před Janáčkovým divadlem, obrovská kašna na vyasfaltovaném a železo-betonově-skleněnými architektonickými paskvily lemovaném ústředním Náměstí Svobody či přesun vlakového nádraží o pár stovek metrů dále, aby bylo centrum města uvolněno pro výstavbu dalších betonově skleněných hrůz); nicméně, přirostlo-li mi Brno aspoň trošku k mému srdci, pak prostřednictvím svých divadel, kdy lze toto město položit jako divadlu zaslíbené.</description>
			<pubDate>Wed, 18 January 2006 17:40:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=KamKraciBrnenskeDivadlo</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=KamKraciBrnenskeDivadlo</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Zánik domu Usherů</title>
			<description>Edgar Allan Poea je bez jakýkoliv sporů jedním z nejznámějších a nejčtenějších autorů vůbec a je pozoruhodné, že jeho mistrovské ať již hororově, detektivně či fantaskně laděné náměty, zůstávají takřka nepovšimnuty ze strany filmového průmyslu, který mnohem méně nápadité předlohy dokázal natočit hned v několika pokračováních. Nicméně asi ne nadarmo žádá mistrovské dílo minimálně originálností překypující talent a jedním z nemnoha filmařů, ale i výtvarníků, byť většinou je co do výtvarného ztvárnění Poe degradován na nejapně provedenou variaci Havrana, kteří dokázali Poea oživit, převléct do nového hávu a uvést na scénu v doposud nevídaném časoprostorovém kontextu, je Jan Švankmajer. (Nicméně k narážce na otrocké provedení, jež v souvislosti s dílem Poea zcela dominují upozorňuji na dřevoryty Josefa Váchala, jež v kombinaci s originálně podaným výkladem Havrana, převádí celou polemiku do ještě rozbouřenějších vod…)</description>
			<pubDate>Tue, 17 January 2006 23:55:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerZanikDomuUsheru</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerZanikDomuUsheru</link>
		</item>
		<item>
			<title>Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Bytná</title>
			<description>Po veleúspěchu své prvotiny Chudí lidé, jež v roce 1845 Fjodora Michajloviče Dostojevského v Rusku katapultovala mezi nejvýznačnější spisovatele své doby, přichází dvacet roků plných přehlížení i odsudků ze strany kritiky i čtenářů, které prolomila až první část časopisecky vydávaného Zločinu a trestu. Avšak cesta, jež lemuje Dostojevského odklon od sociálně laděného naturalismu, pro jehož ruskou větev patří Chudí lidé k vrcholům, k psychologickým, ba, hlubinně psychoanalytickým existencialistickým dílům, v nichž za předmět svého zkoumání postavil Dostojevskij člověka samotného, jež vyvrcholily v dílech typu zmíněného Zločinu a trestu, Idiotovi, Běsech, Výrostkovi a zejména Bratrech Karamazech, byla naplněna, byť drobnějšími, díly, ve kterých se Dotojevskij hned v druhém díle, Dvojník, zřekl široce uznávaného naturalismu a formou literárních experimentů, jejichž skutečné poselství bylo pro širší čtenářstvo pochopitelné a přijatelné až o několik desítek let později s příchodem Sigmunda Freuda a hlubinné psychologie.</description>
			<pubDate>Tue, 17 January 2006 21:15:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=DostojevskijBytna</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=DostojevskijBytna</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Byt</title>
			<description>O tom, že není radno vstupovat do neznámého bytu, zvlášť vládne-li tam neviditelná ruka Jana Švankmajera, nás nevěřící přesvědčí nádherná filmově-výtvarná hříčka, Byt, kdy veden šipkami nakreslenými bílou křídou, vstoupí do „bytu“ návštěvník, avšak jakmile tak učiní, není cesty zpět, protože dveře se za ním nejenže zabouchnou, ale aby se návštěvník z bytu nedostal se zdravým rozumem, jsou i provázány s futry na prst tlustým drátem.</description>
			<pubDate>Sun, 15 January 2006 14:20:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerByt</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerByt</link>
		</item>
		<item>
			<title>Sergej Michailovič Ejzenštejn: Křižník Potěmkin</title>
			<description>Přibližovat druhý film Sergeje Michailoviče Ejzenštejna, Křižník Potěmkin, jako nejlepší film všech dob je sice klišé, ale chtě nechtě se mu nelze vyhnout: ano Křižník Potěmkin, dá-li se tedy vůbec do kategorie filmu zařadit, protože jej dalekosáhle přesahuje, je nejlepší film všech dob, kdy jeho shlédnutí není otázkou toho nejzákladnějšího vzdělání, jak bývá mnohdy předesíláno, ale je otázkou zcela principiální, kdy ochuzen žil a umírá ten, kdo jej neshlédl, neprožil, neprotrpěl a nenechal se jím roztrhat na cucky.</description>
			<pubDate>Fri, 13 January 2006 23:30:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=SergejMichailovicEjzenstejnKriznikPotemkin</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=SergejMichailovicEjzenstejnKriznikPotemkin</link>
		</item>
		<item>
			<title>Anton Pavlovič Čechov: Hořké humoresky</title>
			<description>Ač se to snad v historickém kontextu může jevit zcela opačně, Anton Pavlovič Čechov, co by spisovatel a dramatik, byl v našich zemích nejvíce doceňován v době tzv. I. republiky, a po marastu dezinterpretací, kdy byl Čechov přetvořen v autora sovětského typu, je teprve v posledních letech znovuobjevován jako jeden z nejvýznačnějších světových autorů.</description>
			<pubDate>Fri, 13 January 2006 21:20:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=AntonPavlovicCechovHorkeHumoresky</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=AntonPavlovicCechovHorkeHumoresky</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Zahrada</title>
			<description>K dokonalosti s jakou Jan Švankmajer filmově ztvárnil absurdní povídku Ivana Krause Živý plot s jednoznačným politickým podtextem poplatným nejen době svého vzniku, ale zejména letem nadcházejícím, není ani možné cokoliv vytknout, ba naopak, důkladná propracovanost, důraz na nejmenší detaily a celkový dojem současně, prozrazují nejenom přítomnost výtvarníka, ale avizují i příchod filmového režiséra, který sice svou opravdu velkou příležitost dostal až o několik desítek let později, ale bolí to o to více, protože Švankmajerův talent i potažmo šílenost nelenily a uzrály k dokonalosti.</description>
			<pubDate>Fri, 13 January 2006 16:50:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerZahrada</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerZahrada</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Kostnice</title>
			<description>Dalo by se říci, že Kostnice nemá ve filmové tvorbě Jana Švankmajera své místo a narušuje dlouholetou kontinuu, jež ilustruje Švankmajerův vývoj od použití čistě výtvarných prostředků tak, jak si je dokonale osahal ve svých raných krátkých filmech, směrem k celovečernímu hranému filmu, ve kterém výtvarná složka hraje důležitou, nicméně přec dokreslující, úlohu, ba, máme-li definovat jakési typické znaky Švankmajerových filmových defilé, navenek Kostnice postrádá veškeré typické znaky a svou formou zapadá do nejsuchopárnější kategorie filmových dokumentů, k čemuž ostatně značně přispívá i hlas neviditelné průvodkyně, jež kostnicí provádí opět neviditelnou školní výpravu.</description>
			<pubDate>Thu, 12 January 2006 16:40:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerKostnice</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerKostnice</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Do pivnice</title>
			<description>Ač možná bude nejeden zlatého moku chtivý divák zklamán, hříčka Jana Švankmajera, pojednává o strachu a zejména přebujelé fantazii malé holčičky, záměrně ne nepodobné Červené Karkulce, snad aby se v diváku probudily dávno zapomenuté asociace s hororovými traumaty, jimiž utrpěl v dětství, když byl, podobně jako naše malá hrdinka, poslán do sklepa pro brambory, kde, jak asi divák znalý Švankmajera již vytušil, číhá nejen nejedno nebezpečí, ale objevují se tam i podivné postavy, kdy starý soused, jehož ještě před pár okamžiky potkala nahoře na schodech, si v jedné ze sklepních kobek ustýlá v posteli plné uhlí a když se do tohoto pelíšku po hlavu zavrtá, láká do vedlejší postýlky s již připravenou uhelnou duchnou i ji samotnou. A hned v kóji naproti, peče stará sousedka, která ještě před malým okamžikem drhla nahoře schody, z uhelného prachu, vajíček a vody krásně propečené briketové koláče, které však naše hrdinka opět odmítne, byť je sousedka i pocukrovala.</description>
			<pubDate>Mon, 09 January 2006 20:25:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerDoPivnice</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerDoPivnice</link>
		</item>
		<item>
			<title>Charles Bukowski » Curriculum Vitae</title>
			<description>Ač Charlesi Bukowskému chybí jakýkoliv náznak propagandy ve formě tichého uznání ze strany literární kritiky, lze jej přesto směle prohlásit za světově nejvlivnějšího spisovatele konce 20. století, kdy se módní vlna, jež začátkem 80. let zatopila Ameriku, převalila záhy poté nejprve přes Něměcko a hned na to přes celou Evropu, až deset let poté totálně změnila vnímaní literatury, a poezie zejména, i u nás tak, že jméno Charlese Bukowského se s dostatečným časovým odstupem i usazením literárního kalu, jež zvířilo, stane synonymem pro postmoderní revoluci, jež vyvrátila ze svých zahnilých kořenů mnohé z dosud nenapadnutelných formálně-estetických klišé.</description>
			<pubDate>Sun, 08 January 2006 20:25:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/beatnik.php?f=BukowskiCurriculumVitae</guid>
			<link>http://www.odaha.com/beatnik.php?f=BukowskiCurriculumVitae</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Kyvadlo, jáma a naděje</title>
			<description>Přes jednoznačnou cílenost díla, která nemohla obstát jak u soudobé kritiky tak u literární vědy v současnosti, byl Edgar Allan Poe nejen génius ale rovněž je i klasik toho nejtěžšího formátu, jehož povídky budou čteny ještě za tisíc let (a co je větší známkou kvality než absolutní rezistence vůči času ?!!), nicméně přes všeobecné kulturní nasáknutí, kdy se Poe stal nezbytnou součástí světového kulturního bohatství, nalezneme jen nemálo kvalitních interpretací, jež by dokázaly Poea oživit a zesoučasnit, aniž by původní předlohu degradovaly na pouhý kýč (, kterým svým způsobem sice předloha je, avšak kýč dovedený k nejvyšší dokonalosti) a mezi ty nepočetné interprety, jež se dokázali s jeho odkazem jako rovný s rovným vypořádat, patří právě Jan Švankmajer, jež svůj v pořadí druhý film s poeovou variací (po o dva roky starším Zániku domu Usherů z roku 1981) na jeho snad vedle Zlatého Skarabea nejznámější povídku vůbec, Jáma a kyvadlo, kdy svůj scénář rozšířil i o námět Auguste Villiers de l'Isle-Adama, Naděje tak, že Kyvadlo, jáma a naděje dostalo onen požadovaný přísvit čerstvého světla i zcela nový nečekaný závěr.</description>
			<pubDate>Sat, 07 January 2006 22:30:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerKyvadloJamaNadeje</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerKyvadloJamaNadeje</link>
		</item>
		<item>
			<title>Jan Švankmajer: Šílení</title>
			<description>Zatímco mnohým z diváků otevře kombinace Markýze de Sade, Edgara Allana Poea, Jana Švankmajera a Jana Třísky zcela nové doposud netušené souvislosti, je s podivem, nakolik zůstává tato hororová hříčka s filozofickým podtextem ad absurdum nepochopena, ba dokonce vykládána v kontextu Švankmajerova matení diváka z úvodu filmu, kdy svůj nejpropracovanější a co do příběhu nejsilnější počin Šílení, při kterém nejen diváci, ale i herci samotní, trnou, kam až je Švankmajerova fantazie donese, vykládá jako infantilní a neumělecký. Nicméně zůstaneme-li u samotného motivu Šílených, kde nelze s jistotou určit, kdo je větší blázen, zda psychiatr či pacient, a jako nejnormálnější se v konečném soudu jeví postava nejšílenějšího Markýze.</description>
			<pubDate>Sat, 07 January 2006 00:50:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerSileni</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=JanSvankmajerSileni</link>
		</item>
		<item>
			<title>Oliver Stone: The Doors</title>
			<description>Ač snímek Olivera Stonea, The Doors nesnese tak přísná měřítka jako jeho legendární výtvory à la Četa, Narozen čtvrtého července či JFK, je přes řadu nedostatků jednoznačně tím nejlepším filmem nejen ve své kategorii autobiografických hudebních snímků, ba, režisér Oliver Stone společně s hereckým představitelem Jima Morrisona, Valem Kilmerem, jehož herecký, potažmo pěvěcký um, který si příliš nezadal ani se samotným Jimem, pozvedli skupinu The Doors na jednu z nejznámějších skupin 60. let vůbec a právě jejich zásluhou je skupina, potažmo samotný Morrison, takovou legendou, jež dnes v povědomí mnohých převyšuje své někdější souputníky, byť hudebně mnohem progresivnější, Jimiho Hendrixe a Janis Joplin, se kterými se více než svými kvalitami dostal na roveň svým destruktivním životem a smrtí, jež v jeho 27 letech přišla dříve, než strmý pád jeho popularity.</description>
			<pubDate>Fri, 06 January 2006 17:40:11 +0200</pubDate>
			<guid>http://www.odaha.com/odaha.php?f=OliverStoneTheDoors</guid>
			<link>http://www.odaha.com/odaha.php?f=OliverStoneTheDoors</link>
		</item>
	</channel>
</rss>
