„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Michail Afanasjevič Bulgakov

12. Prosinec 2008
Michail Bulgakov

Michail Bulgakov

Michail Afanasjevič Bulgakov beze sporu patří k jedněm z nejlepších spisovatelů 20. století, byť byl jeho život naplněn velmi dramatickými událostmi a zvraty, kdy Josif Vissarionovič STALIN 15× shlédl jeho drama Dny Turbinových a současně byla řada jeho děl zcenzurována či zakázána tak, že drtivá většina vyšla tiskem až několik desetiletí po jeho smrti.
Bulgakov se narodil 15. března (podle starého kalendáře 3.) 1891 v Kyjevě v rodině učitele na kyjevské duchovní akademii, kde vyučoval západoevropská náboženství a rovněž působil jako cenzor francouzských, anglických a německých knih, avšak krom těchto jazyků ovládal latinu, řečtinu a četl literaturu všech slovanských národů (včetně české) v originálech. Po absolvování gymnázia v Kyjevě se zapsal na lékařskou fakultu, avšak studium v roce 1915 přerušil a přihlásil se jako dobrovolník do vojenského lazaretu. V roce 1916 mu byl vystaven lékařský diplom a Bulgakov působil jako lékař ve vesnici Nikolskoje. Toto působiště se mu později stalo podnětem pro Zápisky mladého lékaře. V únoru 1918 je demobilizován a krátce na to opět povolán do Bílé armády a jako lékař převelen na Kavkaz a do Vladivostoku, kde onemocněl břišním tyfem. Bulgakov poté zanechá medicíny a rozhodne se plně věnovat literatuře - pořádá literární večery věnované Čechovovi a Puškinovi, píše Zápisky mladého lékaře a divadelní hry Sebeobrana, Bratři Turbinovové, Ženichové z hlíny a Pařížští komunardi z nichž některé měly úspěch, ale Bulgakov je posléze všechny spálil.
V roce 1921 odjíždí po Moskvy, kde v nakladatelství Nakanuně (V předvečer), vydává část Zápisků na manžetách, povídku Krvavá koruna a několik fejetonů. Od červnu 1922 pracuje v časopise Gudok (Siréna), kde se seznámil s řadou budoucích velkých ruských spisovatelů - Ilfem, Katajevem a Babelem.
Dále pracuje na románu Bílá garda, v časopise Rossija je otištěna druhá část Zápisků na manžetách. V roce 1924 vychází v almanachu Nědra (Útroby) novela Diaboliáda, později pak Osudná vejce a Čičikovovo putování. Cenzurou ja ale zakázána novela Psí srdce, jež vyjde až v roce 1987. Koncem srpna 1925 Bulgakov dokončil první verzi své hry Bílá garda - premiéra 5. října 1926, poprvé publikovanou až v roce 1966, jež byla přijata s nadšením nejen ze strany umělců ale i samotného Stalina, kterou ji viděl asi 15×, ale z politických důvodů byl její název změněn na Dny Turbinových. Umělecké divadlo hru přijalo s nadšením. Na jaře téhož roku začal psát další velmi úspěšnou hru, byť byla kritikou charakterizována jako „ideologicky škodlivá“, Zojčin byt, jež měla premiéru 28. října 1926 a byla z repertoáru stažena v březnu 1929.
V březnu 1927 Komornímu divadlu odevzdal text hry Purpurový ostrov a o měsíc později uzavírá smlouvu s MCHAT o napsání hry o osmi snech z občanské války - Útěk. Téhož měsíce je mu při domovní prohlídce zabaven deník a rukopis novely Psí srdce.
V listopadu 1928 je uvedena premiéra Purpurového ostrova, ale o necelý půlrok později je tato hra i se Zojčiným bytem a Dny Turbinových stažena z repertoáru. Rovněž jsou přerušeny zkoušky na hře Útěk a Bulgakovovy hry tak zcela zmizely z repertoáru ruských divadel, ale jeho hry se začínají objevovat v zahraničí - v Paříži je uveden Zojčin byt, jež v Brně roku 1934 uvedena pod názvem Byt paní Zoe, avšak vzhledem k tom, že Sovětský Svaz nebyl členem bernské konference, nebyli ruští autoři chráněni autorskými právy a jejich díla mohla být v zahraničí uváděna bez svolení i honoráře, pročež v červenci 1929 se Bulgakov dopisem obrací na Stalina, Kalinina a Gorkého, aby byl vyhoštěn za hranice SSSR, neboť jeho díla jsou kradena a dále publikována v zahraničí aniž by bylo často uvedeno jeho jméno
Letos uplynulo deset let od té doby, kdy jsem se začal zabývat literární činností v SSSR. Poslední čtyři roky jsem věnoval dramatice a napsal jsem čtyři hry. Z nich tři (Dny Turbinových, Zojčin byt a Purpurový ostrov) byly uvedeny moskevskými státními divadly a čtvrtá - Útěk - byla přijata MCHAT k uvedení a v průběhu zkoušek zakázána.
  V současné době jsem se dozvěděl, že byly zakázány Dny Turbinových a Purpurový ostrov. Zojčin byt byl podle rozhodnutí příslušných orgánů stažen po dvou stech reprízách z repertoáru. A tak před příští divadelní sezónou jsou všechny moje hry zakázány, včetně Dnů Turbinových, které byly asi třistakrát reprizovány. . .
Už dříve byla postižena zákazem moje novela Zápisky na manžetách. K novému vydání nebyl doporučen sborník satirických povídek Diaboliáda, dále nebyl doporučen k vydání sborník fejetonů; je zakázáno veřejně předčítat Čičikovovo putování. Publikace románu Bílá garda byla přerušena, protože časopis Rossija, kde byl román publikován byl zastaven.
Postupně, jak jsem vydával svoje díla, kritika v SSSR mi věnovala stále větší pozornost a přitom ani jedno z mých děl, ať už prozaických nebo dramatických, nejenže nikde nikdy nezískalo ani jeden pozitivní ohlas, ale naopak, čím větší renomé získávalo moje jméno v SSSR i v zahraničí, tím se stávaly ohlasy v tisku zuřivější a nakonec se změnily ve zběsilé nadávky.
Všechna moje díla získala nepříznivé ohlasy, moje jméno bylo vymazáno nejen v periodickém tisku, ale i v takových vydáních, jako je Velká sovětská encyklopedie a Literární encyklopedie.
Byl jsem bezmocný, nemohl jsem se hájit, a proto jsem si podal žádost, abych mohl odjet, třeba jen nakrátko, do zahraničí. Moje žádost byla zamítnuta.
Moje díla Dny Turbinových a Zojčin byt byla ukradena a odvezena do zahraničí. V Rize jedno nakladatelství dopsalo můj román Bílá garda a vydalo pod mým jménem knihu s negramotným koncem. Zahraniční honoráře si rozebrali jiní.
Tehdy moje žena Ljubov Jevgeňjevna Bulgakovová si znovu podala žádost o zahraniční cestu, aby uspořádala moje věci - já jsem navrhoval, že zůstanu zde jako záruka.
Žádost byla odmítnuta.
Mnohokrát jsem žádal, aby mi byly vráceny rukopisy z GPU: moje žádost byla zamítnuta, nebo zůstala bez odpovědi.
Žádal jsem, abych mohl poslat do zahraničí svoje drama Útěk, abych je uchránil před krádeží za hranicemi SSSR.
Moje žádost byla odmítnuta.
Ke konci desátého roku jsou moje síly nalomeny, nejsem schopen dál existovat, jsem uštvaný a vím, že na území SSSR nesmím publikovat ani uvádět svoje hry. Mám narušené nervy, a proto se k Vám obracím a prosím o přímluvu u vlády SSSR, aby mě vyhostila za hranice SSSR společně s mou ženou L.J. Bulgakovovou, která se k mé žádosti připojuje.
M. Bulgakov
Jeho žádost ale byla přirozeně zamítnuta.
Na začátku roku 1929 začíná Bulgakov psát pod pracovním názvem Inženýrovo kopyto první verzi románu Mistr a Markétka. Na podzim téhož roku začne psát z finančních důvodů drama o Moliérovi - MCHAT žádal, aby Bulgakov vrátil zálohu na nerealizovaný Útěk, ale Bulgakov peníze již neměl, a proto chtěl dluh se splatit z honoráře za svou novou hru, ale 18. března 1930 divadlo autorovi oznámilo, že hra Moliér byla cenzurou zakázána. V květnu zahajuje práci na dramatizaci Mrtvých duší, ale pro zásahy cenzury bul nucen původní návrh přeškrtat tak, že hra poté propadla.
V roce 1931 píše na objednávku leningradského divadla sci-fi hru Adam a Eva. V únoru 1932 jsou na osobní příkaz Stalina obnoveny zkoušky na Dnech Turbinových s obnovenou premiérou dne 18. února. Stejného měsíce začíná pracovat na životopisném románu Život pana Moliéra.
Poté se Bulgakov se na dva roky odmlčel. V roce 1934 napsal scénáře k Mrtvým duším a Revizorovi, ale ani jeden z nich nebyl realizován. Stejného roku začíná psát životopisné drama Puškin (vydáno 1955). Dále píše libreta Černé moře, Petr I., drama Don Quijot a ke Stalinovým šedesátinám hru Batum, avšak nejvíce času věnuje Divadelnímu románu (vydáno 1965), na kterém pracuje od roku 1936, ale nestihne jej již dokončit, a románu Mistr a Markétka (vydáno 1966), jejž dokončí pět dní před svou smrtí s tím, že poslední kapitoly již jen diktoval.
Michail Afanasjevič Bulgakov zemřel 20. března 1940 v Moskvě.

Použitá literatura:

  1. Michail Bulgakov, Mistr a Markétka, Levné knihy KMa: Praha, 2002.

Pavučina:

PřílohaVelikost
Michail Bulgakov30.63 KB
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (3 hlasy)