V noci jsem snil, že jsem motýlem

V souvislosti s francouzským osvícenstvím předcházejícího francouzskou revoluci jsou více zmiňována jména typu Voltaire, Jean Jacques Rousseau, Denis Diderot či Charles Louis Montesquieu. Nicméně přes svou kontroverzi a nedocenění jak díla tak pozdějšího vlivu, můžeme mezi tyto přední postavy zařadit i Markýze de Sade a právě Choderlose de Laclos.

Laclosovo literární dílo, jakožto důstojníka francouzské armády in memoriam povýšeného na generála (po pádu Bonaparta byl však jeho hrob zničen a Laclosovy ostatky vhozeny do moře), se de facto skládá z pouho pouhých dvou děl, ovšem zcela dalekosáhlého významu. - Kritická satira Nebezpečné známosti z roku 1872, jež se již v roce svého vydání stala doslova kultovní záležitostí, a Úvahy o vlivu Vaubanova génia, které pobouřilo francouzskou armádu natolik, že byl Laclos pro satiru jednoho z největších francouzských vojevůdců Marquise de Vauban (1633-1707) převelen z Paříže do Toule.

Byla-li tedy postava samotného Choderlose de Laclos uvržena do moře zapomnění a lze se jen velmi těžce pídit po jeho podrobnějších životopisných informacích, osudy jeho slavného a řekněme rovnou i nejkvalitnějšího díla, jež v této kategorii společenské kritiky s bezbřehým cynismem a absencí jakýchkoliv lidských hodnot krom vlastního prospěchu, kdy vzniklo - Nebezpečné známosti, jsou o to lépe zmapované.

Osudy v Laclosově rodné Francii jsem naznačil již v samotném faktu, že v roce svého vydání se Nebezpečné známosti staly v dnešním názvosloví doslova bestsellerem, aby vzápětí symbolicky následovaly osudy kostí svého tvůrce. Avšak pro českého čtenáře snad bude zajímavější velmi trnitá cesta jeho českého vydání - první omezený výbor v překladu Karla Šafáře z roku 1914 s názvem Nebezpečné poměry byl úředně zabaven, k čtenáři se tak dostal až o rok mladší výbor s překladem Kamila Grunda Nebezpečná přátelství - výbor z dopisů. Úplné dílo v překladu S. K. Neumanna vychází až v letech 1928-29, potažmo v kvalitním překladu Dagmar Steinové dokonce až v roce 1968.

Nicméně jak naznačují předchozí řádky, Nebezpečné známosti s psychologickými archetypy markýzy de Merteuil a vikomta de Valmont, na jejichž nesčetných variacích stojí značná část moderní literatury, si cestu ke svému současnému čtenáři vyšlapávaly jen s největšími obtížemi tak, že více než Laclosovo geniální dílo jsou dnes více známy jeho okleštěné filmové deriváty (řazeno nejen chronologicky, ale i s přihlédnutím ke strmě klesající kvalitě): Nebezpečné známosti (Les Liaisons dangereuses) z roku 1959 - režie Roger Vadim; Valmont, 1989 – režie Miloš Forman; Velmi nebezpečné známosti, 1999 (Cruel Intentions) – režie Roger Kumble.

V neposlední řadě stojí též za zmínku velmi svébytná divadelní dramatizace Divadla v 7 a půl, de Merteuil - Valmont - de Sade v režii Hany Mikoláškové.