V noci jsem snil, že jsem motýlem

Muž mnoha tváří i zaměstnání, který se angažoval hned ve dvou světových revolucích - francouzské i americké, Pierre Beaumarchais, je více než sám o sobě či svým dílem znám zejména prostřednictvím dvou oper - Figarovou svatbou Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786 a Lazebníka sevillskéhoGioacchina Rossiniho z roku 1816.

Ba, úspěšnost těchto oper, které prakticky nikdy neopustily světovou operní scénu a patří dodnes k nejudávanějším titulům vůbec, zastínila původní dramatickou předlohu v Lazebníku sevillském z roku 1773 a Figarově svatbě z roku 1778 tak, že tyto dvě klasiky žánru dell'arte s přesahy k satiře někdejšího politicko-společenského zřízení se ocitly v zapomnění a jsou-li dnes vůbec uvedeny na divadelní jeviště, je tak učiněno jako kuriozita přinášená jen největším divadelním labužníkům.

Lazebník sevillský byl původně napsán v roce 1772 pro Italskou komedii (Comédie Italienne) v Paříži ve formě komické opery s doprovodnou hudbou Antoine-Laurenta Baudrona. Ale poté, co byl odmítnut, tak jej Beaumarchais přepsal do satirické podoby čtyřaktové hry, která byla pro změnu zakázána úřední cestou pro svůj politický podtext. První veřejné uvedení se tak odehrálo až v roce 1775 ve Francouzské komedii (Comédie Française) v Tuilerích. Hra slavila značný divácký úspěch a Beaumarchais záhy dopsal další dvě volná pokračování, nyní již plně založené na ústřední postavě Figara - Figarovu svatbu (1778) a Provinilou matku (1792).