V noci jsem snil, že jsem motýlem

Edgar Lawrence Doctorow staví svůj autorský styl na kombinaci reálně podaného příběhu, jehož autentičnost podporuje tím, že děj umisťuje do všeobecně známých míst, anebo do něj v okrajových úlohách vkládá známé historické postavy, a čisté autorovy fikce. A nejinak je tomu u jeho románu Světová výstava z roku 1985, který navenek, a to díky mnoha paralelám s autorovými biografickými údaji, navíc budí dojem vzpomínkové autobiografie.

Příběh je primárně vyprávěn z pohledu hlavního hrdiny a to asi osmiletého Edgara, ale některé části vyprávění jsou relativizovány tím, že jsou opakovaně odvyprávěny i jiným členem rodiny - matkou, asi o deset let starším bratrem či z pohledu Edgarovy tety - kteří opravují vypravěčovy dětstvím a nedospělostí zkreslené vzpomínky.

Zdání autobiografie vzbuzuje jak jméno vypravěče Edgara (pro zajímavost Doctorow byl jako Edgar pojmenován symbolicky po tragickém básníkovi Edgaru Allanu Poeovi), příslušnost k velké židovské komunitě, která v období do II. světové války osidlovala významnou část dnes chudinských čtvrtí Brooklynu a Bronxu (sám Doctorow se narodil a své dětství strávil v Bronxu), tak původ rodiny, kdy Edgarovi (i Doctorowovi) prarodiče do USA dorazili z Ruska a de facto se již nikdy řádně nenaučili anglicky a i v New Yorku mluvili svou rodnou jidiš (ostatně i dnes je de facto mrtvý jidiš hlavním jazykem pro více než milión Newyorčanů).

Příběh je vyprávěn na půdorysu asi dvou let mezi Edgarovým sedmým až devátým rokem, tedy vezmeme-li paralelu se skutečným Doctorowem, děj se odehrává zhruba v letech 1937 až 1939. Hlavním námětem Edgarova vyprávění je přirozeně jeho rodina - snílkovský otec, který na prestižní manhattanské adrese provozuje prodejnu s gramodeskami a rádii, ale jeho obchod pomalu směřuje je krachu; starostlivá matka, jež byla v mládí vyhlášená krasavice, ale v čase příběhu jen mlčky a trpitelsky sleduje mnohé milostné avantýry svého manžela, jenž většinu stále řídnoucích se příjmů prohrává v kartách; a především pak staršího bratra, kterého Edgar bezprecedentně obdivuje jako svůj nedosažitelný životní vzor.

Na pozadí pak v několika náznacích v podobě úryvků rozhovorů dospělých či zpráv z rádia vrcholí světová krize, hudební nebe okupuje Glen Miller a swing, Roosevelt buduje svůj lidský úděl, Hitler rozbije Československo a přepadne Polsko, v New Yorku ztroskotá Zeppelin, USA se chystá na válku a v Bronxu se začíná objevovat donedávna zcela neznámý antisemitismus.

Leitmotiv, který je ostatně zastoupen i v názvu, je Světová výstava, která se v New Yorku odehrála v roce 1939, a na kterou se Edgar i s celou svou rodinou dostane až na jejím konci a to díky volným vstupenkám, jež získal jako ocenění za svůj esej na téma „Správný americký chlapec“. Druhým ale pro Doctorowovo dílo mnohem příznačnějším leitmotivem je sociální vnímání s postřehy v sociální nerovnosti, lidských právech, spravedlnosti, ale i příslušnosti do sociálních tříd, kdy zvláště Edgarova matka si zakládala na tom, že rodina obývá celé jedno patro rodinné vily a stojí tak výše než ostatní nájemci činžáků, a o to hůře pak nese, že rodina musí opustit nejen vilu ale i celou čtvrť. Druhým velmi zdařilým sociálním postřehem je kontrast mezi Edgarovou rodinou a rodinou matčiny sestry. - Edgarovy prarodiče nechtěli dlouho svou druhou dceru provdat a to proto, že se cítili být zařazeni do vyšších majetkových kruhů než byl žadatel o ruku jejich dcery. Ten se tak musel probojovat studiem práv a stát se advokátem. Tím se však zase otevřeli sociální nůžky, tentokrát v jeho prospěch, a on se odstěhoval z Bronxu na předměstí New Yorku a návštěvy rodiny z manželčiny strany pak trpěl jen několikrát ročně jen při těch nejvýznačnějších příležitostech.