V noci jsem snil, že jsem motýlem

Émile Zola se svého čtenáře Zabijáka snaží připravit o jeho poslední iluze, ať již v podobě svobodné vůle, štěstí, lásky či dobra, a dokazuje, že člověk je jen malým kolečkem obrovského společenského soukolí, jenž ho dříve nebo později rozdrtí. Vzdej se veškerých nadějí, není-li člověk bestií, pak je svět peklem, kde chudí budou ubiti, umořeni alkoholem a jejich děti skončí na ulici či ve veřejném domě. Jiná možnost dle Zoly zkrátka není možná.

Gervaisa je chudá dívka, jež se svým milencem Lantierem, s kterým žije na hromádce a mají spolu dvě děti, utekla do Paříže, kde si Lantier velmi záhy najde novou milenku bez závazků a s trochou více peněz než má Gervaisa, s kterou ho čeká jen hlad a soužení.

Nicméně Gervaisa se přes tuto krutou zradu postaví na nohy, tvrdě pracuje jako pradlena a svolí ke sňatku s klempířem Coupeauem, poctivým a pracovitým člověkem, s jehož pomocí se definitivně postaví na nohy a byť nevychází s jeho rodinou, nastává nyní pro Gervaisu šťastné období, které, jak lze vytušit, nebude trvat dlouho - Coupeau spadne ze střechy a během rekonvalescence si nejen odvykne pracovat, ale postupně se stává stále lhostejnější vůči všemu v co donedávna věřil a výčitky, které jej pronásledují, zahání vydatnými dávkami alkoholu.

Avšak Gervaisa má od svého dětství k alkoholu bytostný odpor a svou pracovitostí drží i Coupeau nadále nad vodou. Za finanční pomoci svého beznadějně zamilovaného ctitele, kováře Goujeta, si najímá prádelnu, ale pomalu přestává splácet své dluhy a koráb s nákladem životní štěsteny jde pomalu ke dnu, zvlášť když se jako sup do její života vrací její bývalý milenec Lantier, kterého nejen živí a poskytuje mu i přístřešek, ale rovněž se opět stává jeho milenkou.

A vše má stále rychlejší spád, Gervaisa dlouhodobě nestačí platit nájemné, je nucena se přestěhovat z přízemí do malého pokojíku v šestém patře, vedle věčně ožralého funebráka, z dcery Nany se stává prostitutka, Lantier jako krysa opět utekl, Coupeau zešílí a v deliriu tremens jako zvíře dokoná v blázinci, a z Gervaisy se stává notorická alkoholička bez poslední špetky lidské důstojnosti a pudu sebezáchovy.

 

Zola se sice v Zabijáku opět nedokázal vyvarovat účelovosti, kdy je již od prvních stran jasné, jak se bude celý román vyvíjet, ale podařilo se mu alespoň částečně nastínit sociální situace nejchudších obyvatel Paříže, pro jež je alkohol lákadlem i pastí, jež když zaklapne, tak svou oběť již nikdy nepustí. Zabiják nicméně rozhodně nepatří k vrcholným dílům, hlavní poselství v podobě sociální kritiky stojí v pozadí za prvoplánovitou snahou šokovat a z člověka udělat zlomeného tvora, jež není schopen odolávat destrukci a ničivým svodům.

Zabiják je tak jediné Zolovo dílo, jež se setkalo s takovým odporem čtenářů, že jeho první veřejná publikace - od 13. dubna 1876 vychází s podtitulem „Román pařížských mravů“ na pokračování v pařížském večerníku Le Bien public muselo být po šesté kapitole zastaveno, a po měsíční pauze od 9. července znovuvydáváno v týdeníku La République des lettres. Knižně pak román poprvé vychází 24. února 1877 a ze Zoly se díky Zabijáku stává velmi čtený spisovatel.