„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Něžná

Кроткая, 1876

Nemohu se ubránit, abych Dostojevského povídku Něžná necharakterizoval jako protipól k pozdějšímu a ústřednímu dílu Bratři Karamazovi, jež vzájemně pojí myšlenka definice člověka ve všech svých proměnách a obměnách.
Avšak je-li tato definice u Batří Karamazových rozvedena do téměř tisíce stran s desítkami různorodých lidských postav a osobních příběhů, je pak Něžná postavena na sotva několikahodinovém monologu staršího muže nad tělem své manželky, jež spáchala sebevraždu skokem okna, ale minimum postav i subjektivní a poněkud jednostranné vyprávění bez hlubších charakteristik, vzletů myšlenek i psychologických analýz tak, že ani na chvíli nepochybujete o věrohodnosti a pravdivosti toho, co muž říká, zcela vynahrazuje celé stovky stran hustě popsaných stran, protože břemeno s pochopením tohoto muže Dostojevský plně nechává na svém čtenáři, který se tak chtě nechtě dostává do dosud neprobádaných hlubin lidské duše.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.9 (10 hlasů)