V noci jsem snil, že jsem motýlem

Nemohu se ubránit, abych Dostojevského povídku Něžná necharakterizoval jako protipól k pozdějšímu a ústřednímu dílu Bratři Karamazovi, jež vzájemně pojí myšlenka definice člověka ve všech svých proměnách a obměnách.

Avšak je-li tato definice u Batří Karamazových rozvedena do téměř tisíce stran s desítkami různorodých lidských postav a osobních příběhů, je pak Něžná postavena na sotva několikahodinovém monologu staršího muže nad tělem své manželky, jež spáchala sebevraždu skokem okna, ale minimum postav i subjektivní a poněkud jednostranné vyprávění bez hlubších charakteristik, vzletů myšlenek i psychologických analýz tak, že ani na chvíli nepochybujete o věrohodnosti a pravdivosti toho, co muž říká, zcela vynahrazuje celé stovky stran hustě popsaných stran, protože břemeno s pochopením tohoto muže Dostojevský plně nechává na svém čtenáři, který se tak chtě nechtě dostává do dosud neprobádaných hlubin lidské duše.