V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dílo novináře, spisovatele, demokratického socialisty a zejména bojovníka proti všem formám totality, George Orwella, je pro dnešního čtenáře zúženo na dvojici děl Farma zvířat a 1984, které však své známosti a proslulosti došly až dlouhá léta po Orwellově smrti. A podobně nepřímočará byla i původní motivace, proč byla tato dvě pro světovou literaturu zcela zásadní díla napsána. - Z pohledu dnešního čtenáře by se mohlo zdát, že Orwell byl mimořádně nadaný vizionář, který navíc jako novinář disponoval informacemi, které nebyly po dlouhá desetileté přístupná široké veřejnosti.

Ano, Orwell sice byl novinářem ze staré školy, který byl zvláště ve 30. letech pro své kritické reportáže označován za levicového štváče. - V tomto ohledu jej lze připodobnit k českému německy píšícímu novináři židovského původu - k „zuřivému reportérovi“ Egonu Erwinu Kischovi, který nikdy neslevil ze své zásady, kdy psal pravdu bez ohledu na své politické přesvědčení, ale byl přesto označován za komunistického agitátora. Motivace, proč tato dvě díla, Farma zvířat a 1984, vznikla, je nutné hledat v kontextu atmosféry, jež ve Velké Británii panovala ve 40. letech. - Během II. světové války, ale i několik let poté, než oficiálně vypukla tzv. studená válka, měla nad britskými sdělovacími prostředky, tj. nad novinami, knižními nakladatelstvími i rozhlasem značnou moc britské Ministerstvo informací (eufemisticky název pro ministerstvo propagandy) a novináři jak pod vlivem tohoto ministerstva, tak vlastní autocenzury, značně filtrovaly negativní informace o skutečných poměrech v stalinistickém Sovětském Svazu, jež byl klíčový spojenec v boji proti Německu.

S autocenzurou, respektive se značně tendenčním stylem sdělování informací, se Orwell setkal již v rámci Španělské občanské války, kdy proti sobě stála demokratická vláda s podporou odborů, socialistických, komunistických, ale i anarchistických stran a hnutí, proti fašistické straně, jež byla otevřeně podporována a vyzbrojována Německem a Itálií, tedy stranou nepřítele Velké Británie, ale přesto britská vláda, respektive vláda kterékoliv demokratické země s výjimkou Mexika, španělskou demokratickou vládu nejen nepodpořila diplomaticky či materiálně, ale naopak v souladu s vládní propagandou byla španělská demokratická vláda líčena jako spolek komunistických pohůnků ve službách Sovětského Svazu. - Orwell sám ve španělské válce bojoval několik měsíců na rozmezí let 1936 a 1937 a to jako dobrovolník ve vojsku vedeném anarchistickou stranou a své zážitky ve vynikající reportáži a jedním z nejlepších soudobých objektivních zdrojů o španělské válce Hold Katalánsku z roku 1937. K otázkám cenzury a tendenčního zkreslování informací se pak v roce 1943 vrátil v eseji Ohlédnutí za Španělskou válkou.

Ve Španělsku se však také Orwell poprvé a na vlastní kůži setkal se stalinismem - Sovětský Svaz jako jediná země dodávala španělské vládě zbraně, sice značně zastaralé, jež se nemohly vyrovnat zbraním fašistů, ale současně si zajistila, aby se tyto zbraně dostaly jen v vojskům přidruženým ke španělské komunistické straně s tím, že komunistická strana měla převzít moc a ve Španělsku zavést režim stalinistického typu. Začaly tak politické čistky, kdy bylo pozavíráno a ve vězení zavražděno mnoho demokratických vůdců, ale i obyčejných vojáků - sám Orwell unikl vězení a dostal se ze země jen s velkou dávkou štěstí a typicky španělské nedůslednosti a zmatku.

Nejsilnějším impulsem pro sepsání Farmy zvířat však pro Orwella byla až britská propaganda a cenzura, kdy byly v rámci vyšších cílů filtrovány negativní informace o Stalinovi a o skutečných poměrech v Sovětském Svazu, kdy Orwell sám znechuceně odešel z redakce BBC.

Farmu zvířat Orwell napsal v průběhu let 1943 až 1944, ale poté víc než rok hledal nakladatelství, které by román vydalo - nejprve jej odmítl jeho vlastní nakladatel Victor Gollancz Ltd, poté jej odmítlo i vydavatelství Faber and Faber, jež vlastnil a vedl básník a nositel Nobelovy ceny za literaturu T. S. Eliot, který Orwellovi osobně odepsal, že obsah románu se neslučuje s jeho světonázorem a je příliš ovlivněn trockismem.

Další nakladatel sice Farmu zvířat přijal k vydání, ale od svého úmyslu odstoupil poté, co jej od toho zrazovalo Ministerstvo informací - později byl úředník, který se zasazoval o nevydání Farmy zvířat odhalen jako sovětský agent. Román tak vydalo až páté nakladatelství v pořadí, konkrétně Secker and Warburg z Londýna a to dne 17. srpna 1945.

V češtině sice kniha vyšla již roce 1946 u nakladatelství I. L. Kober, ale prakticky celý náklad byl zabaven komunistky, kteří již v této době měli prakticky neomezenou moc. Poté vyšlo několik vydání u exilových nakladatelství či byl román rozšiřován jako samizdat (na stroji opisované kopie, které se šířily z ruky do ruky). Skutečně první české vydání tak vychází až v roce 1991.

 

Jednoho dne svolá starý kanec Major, který na farmě působil jako inseminátor a celý svůj život nepoznal nic jiného než dobrou stravu a práci v podobě oplodňování sviní, všechna zvířata na sněm, ve kterém zvířatům vysvětlí, že lidé jsou paraziti, a naučí zvířata píseň Zvířata Anglie:

Tři poté sice Major umírá, ale revoluční nálada byla zaseta. Mladí kanci Kuliš a Napoleon představí novou ideologii, kdy původní Jonesovu farmu přejmenují na farmu zvířat a revoluční myšlenky napíšou v podobě hesel na stěnu stodoly:

Pro ovce, které si nedokázaly sedmero přikázání zapamatovat Puštík vymyslel zkrácené: 4 nohy dobré, 2 nohy špatné.

Zvířata se shodnou na tom, že všechna zvířata jsou si rovna, prasata si však pro sebe hned na počátku uzurpují některé výhody - nemusí pracovat na poli a berou si jen pro sebe všechno mléko a jablka, které se za dob pana Jonese dávaly všem zvířatům.

Společenství se zpočátku velmi daří, výnosy úrody jsou vyšší než kdy dříve a farmu ubrání i před lidmi v Bitvě u kravína. Ale poté, co zvířata s nadšením přijmou návrh kance Kuliše na stavbu větrného mlýna, poštve proti němu kanec Napoleon psy a Kuliš je vyhnán z farmy. Žádné ze zvířat se proti tomu neozve, protože se bojí psů.

Napoleon se s pomocí psů ujme hrůzovlády, kdy úspěchy jsou připisovány soudruhu Napoleonovi a neúspěchy záškodníkovi Kulišovi, který dle rozšiřované legendy žije na sousední lidské farmě a organizuje záškodnické akce proti zvířecí farmě.

Sedmero přikázání je postupně upravováno v souladu s tím, jak prasata napodobují lidi tak, že to vyvrcholí úpravou přikázání sedmého: Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější.

Farma se v kraji stala známou tím, že zvířata otročící pod diktaturou prasat pracují dvakrát usilovněji s polovičními dávkami jídla.

 

V interpretaci románu je Farma zvířat položena za Sovětský Svaz, Major za Lenina, Kuliš za Trockého, Napoleon za Stalina.