V noci jsem snil, že jsem motýlem

Je otázkou pro žánr hororu takřka existenční, zda jej jeho přední průkopník Edgar Allan Poe co do úrovně zpracování i tématické šíře nezavršil natolik, že každá další hororová variace jen asociuje déjà vu, a vykrádá to, co zde bylo řečeno již dávno. Tedy, zda žánr hororu jako takový nezemřel současně s odchodem svého de facto stvořitele.

A dílo jednoho z jeho nejslavnějších následovníků anglo-amerického spisovatele Henryho Jamese, Utažení šroubu z roku 1898, příliš mnoho nového nepřineslo a snad krom jemných náznaků sexuálního podtextu ústřední zápletky, ve které dvě děti v předpubertálním věku, Miles a Flora, dle jejich guvernantky a vypravěčky příběhu nadále zůstávají v emociálním i fyzickém spojení se svými za záhadných okolností zemřevšími vychovateli, slečnou Jesselovou a Petrem Quintem, nedosahuje Jamesův značně přeceňovaný psychologický talent zdaleka úrovně Poea, byť je nutné podotknout, že Poe přec více než z psychologie, jež ostatně byla jako věda během jeho života v plenkách, více těží z atmosféry, do které své poměrně primitivní náměty dokázal zaobalit.

Nicméně snad vzhledem ke své nejednoznačnosti, ale i homosexuálnímu pozadí, které je příběhu, ale i samotnému Jamesovi pozdějšími literárními badateli přisuzováno, Utažení šroubu vyvolalo pět filmových adaptací (ta poslední The Others je z roku 2001), ale inspirovalo i sepsání stejnojmenné opery Benjaminem Brittenem v roce 1954.