V noci jsem snil, že jsem motýlem

Román Pýcha a předsudek začala Jane Austenová psát v průběhu deseti měsíců v letech 1796 až 1797 a to pod názvem První dojmy. Po prvotním odmítnutí, kdy Austenová vydavatelům ani neobeslala rukopis, se k románu vrátila až s čtrnáctiletým odstupem a to po úspěšném vydání dalšího románu Rozum a cit z roku 1811, kdy původní První dojmy radikálně přepracovala a v roce 1813 vydala pod názvem Pýcha a předsudek. - Tento román dnes patří do pokladnice anglické literatury, bylo o něm, snad jen vyjma díla Williama Shakespeara, napsáno nejvíce studií ale i dizertačních, diplomových a semestrálních prací a Jane Austenová zvláště díky tomuto románu je, společně s Virginií Woolfovou, nejvýznamnější anglickou literární autorkou.

Byť je román někdy nazýván jako anti-romantický tak jednoznačně patří mezi díla romantismu. Hlavní dějová linie - dlouho hledané sympatie a láska mezi hlavními postavami slečny Elizabeth, pocházející se středostavovských obchodnických vrstev, a pana Darcyho, jenž byl naopak pyšný na svůj šlechtický původ i značné rodinné jmění, pak byl v dějinách světové literatury zopakován v mnoha nejrůznějších variacích a dnes patří mezi jedny z nejzákladnějších zápletek romanticky či sladkobolně laděné literatury. Co však Austenovou od svých současnic ale i předlouhého zástupu následovnic vyděluje, je její smysl pro humor, ironii a nadsázku. - Ostatně Austenová je autorkou sedmi románů (ten poslední již nedokončila), ale Pýcha a předsudek se nad ty ostatní vyděluje svou nadčasovostí tak, že je román přístupný i pro současného moderního čtenáře, jenž může Austenové literární styl chápat nejen jako ironii, ale i jako satiru a karikaturu.

Leitmotivem jak románu Pýcha a předsudek tak předchozího Rozumu a citu je celoživotní snaha celých společenských vrstev o to, aby se jejich dcery provdaly do o stupínek lepší rodiny než z jaké pochází. - V románu Rozum a cit se jedná o sestry tři, v Pýše a předsudku pak hned o sester pět, hlavní linie se však soustředí jen na dvě nejstarší z nich, kdy jak lze asi předpokládat, dosáhnou nejen ženicha o stupínek urozenějšího původu, ale na rozdíl od ostatních se Austenové hrdinky vždy vdávají z lásky.

Podobně se pak oba romány shodují i v osobě vypravěčky, kterou je druhorozená sestra, jež nad své okolí vyniká inteligencí, vychováním ale i překračováním nepsaných pravidel. Tuto hrdinku pak lze v obou případech, alespoň co do míry sympatií a vyznávaných názorů, ztotožnit se samotnou Austenovou.

V díle Pýcha a předsudek je touto hrdinkou sedmnáctiletá Elizabeth, v rodině nazývaná jako Líza, jež se společně se svou o dva roky starší sestrou Jane vyděluje jak svou krásou, společenským vystupováním a inteligencí nejen nad trojici ostatních sester, či své vrstevnice, ale zejména tvoří kontrast k matce, paní Bennetové, jež je vykreslena jako velmi hloupá a poněkud i prostomyslná žena, která kdysi v mládí svými vnadami okouzlila inteligencí i důvtipem obdařeného pana Benneta, ale nyní se její celoživotní náplň soustředí pouze na vdavky pětice svých dcer. - Pro Elizabeth i Jane je však tato její životní jednostrannost příčinou mnoha trapných situací.

Román neoplývá nijak originální zápletkou - několikasetstránkový příběh lze shrnou do konstatování, že se Elizabeth a Jane po sérii nedorozumění provdaly za ženichy, kteří jim byly předurčeni hned na prvních stránkách románu. Pýcha a předsudek je v očích současných čtenářů brána zejména jako jedinečná autentická kronika chování a zvyků anglické společnosti na přelomu 18. a 19. století. - Krom ústředního a všudepřítomného tématu svatby, respektive honby na ženicha, jsou to témata mnohavrstvého kastovního systému, etikety ale zejména umění vedení společenské konverzace.

Pýcha a předsudek inspirovala, ať již s přímým nebo nepřímým odkazem, desítky a stovky dalších literárních, divadelních i filmových adaptací, z těm nejznámějších patří zatím poslední filmová adaptace z roku 2005 v režii Joe Wrighta a s Keirou Knightley v hlavní roli Elizabeth.