V noci jsem snil, že jsem motýlem

Počáteční verze slavného románu Jane Austenové Rozum a cit pochází z roku 1795, kdy první verzi napsala v té době velmi populární formou románu v dopisech a to pod názvem Elinor a Marianne. K tématu se Austenová vrátila až o čtrnáct let později, kdy v letech 1809 až 1810 román zcela přepracovala a poprvé byl vydán v říjnu 1811 a to anonymně pod pseudonymem „Dáma“ (By A Lady) a to v nákladu 750 výtisků, které se rozprodaly během následujících dvou let. - Z toho vyplývá, že Jane Austenové se za svého života nikdy nestala nijak známou či nějak zvlášť oblíbenou autorkou, kdy její v pořadí druhý román Pýcha a předsudek z roku 1813 byl vydán pod pseudonymem „Od autorky "Rozumu a citu"“ (By the author of "Sense and Sensibility"). A pod podobným fiktonymem byly publikovány i další Austenové romány Mansfieldské panství (1814) a Emma (1815) i posmrtně vydané romány Opatství Northanger (1818) a Anna Elliotová (1818). K docenění mimořádných kvalit Austenové díla i rozklíčování skutečné autorky této šestice románů pak dochází až po dalším půlstoletí po roce 1870.

Román o dvou sestrách Dashwoodových, devatenáctileté Elinor a sedmnáctileté Mariany a asi desetileté Margaret, jež se společně se svou matkou ocitnou po smrti otce takřka bez prostředků a zejména pak bez vlastního domu - dům i celý otcův majetek totiž kvůli komplikované závěti připadne Dashwoodovu synovi z prvního manželství, Johnovi. Umírající Dashwood nemohl tuto závěť, která pocházela ještě od jeho otce, sice změnit, ale John mu na smrtelné posteli slíbil, že se o svou nevlastní matku i tři nevlastní sestry postará. - Tato pomoc se nakonec smrskla na šest měsíců trpěného pobytu v domě, než se Dashwoodovým podařilo od jednoho vzdáleného příbuzného získat levný pronájem bývalého zahradního domu.

Ale román pojednává primárně o Elinor a Marianě, kdy čtenář nezůstává již na počátku na pochybách o tom, že obě sestry se nejen zamilují a šťastně provdají, ale dobro a láska zvítězí nad zlem a nenávistí. Tento boj však v románu zabere takřka dva roky s několika totálními zvraty situace. Struktura románu i jeho hlavní postavy jsou velmi podobné a do značné míry zaměnitelné s dalším románem Jane Austenové Pýcha a předsudek, kde jsou hlavními hrdinkami sestry Bennetovy, devatenáctiletá Jane a sedmnáctiletá Elizabeth, jež jsou podobně jako hrdinky Rozumu a citu Elinor a Mariana, velmi inteligentní, mimořádně sečtělé a vzdělané a současně disponují chování a etiketou těch nejvyšších šlechtických kruhů byť pocházejí ze středostavovských obchodnických vrstev.

Starší Elinor (podobně jako Jane z druhého románu) je mírně krásnější než její mladší sestra, ale také rozvážnější s tím, že nedává najevo své emoce a zklamání, kterými jsou tyto kladné postavy v rámci děje románu doslova bičovány. Zatímco mladší Mariana (opět podobně jako postava Elizabeth z Pýchy a předsudku) je romantická, vznětlivá, vášnivá a do jisté míry při současném zachování etikety i drzá a román je primárně vyprávěn právě prostřednictvím její postavy tak, že podobně jako u postavy Elizabeth ji lze položit za alter ego samotné autorky.

Dílo Jane Austenové, Rozum a cit a Pýcha a předsudek pak obzvláště, bývají v anglosaských zemích častým námětem školních esejů ale i rozsáhlejších diplomových a vědeckých prací a proto lze na internetu velmi snadno dohledat obrovské množství materiálů, ve kterých se tato díla rozebírají ze všech možných i nemožných úhlů - část z nich uvádím v odkazech níže. Z toho důvodu pak také vynechávám podrobnější popis vlastního děje románu.