„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Jaroslav Rudiš: Grandhotel

Jaroslav Rudiš: Grandhotel

Jaroslav Rudiš: Grandhotel

2006

Co do počtu stránek lze Grandhotel Jaroslava Rudiše klasifikovat jako novelu, avšak co myšlenkového rozsahu, mnoha témat, ale i díky jedinečné mystifikaci s neotřelým satirickým humorem, kdy se Rudišovi na velmi malém prostoru podařilo shrnout a zhodnotit více než půlstoletí vývoje střední Evropy, je Grandhotel útlým ale o to vydatnějším románem. - V Rudišově bibliografii se jednalo v pořadí teprve o druhé dílo (nepočítáme-li v to komiksovou trilogii Alois Nebel) a nejenže se mu v něm podařilo zopakovat úspěch své prvotiny Nebe pod Berlínem z roku 2002, ale román se v souladu se svým tématem stal opravdu středoevropským a byl přeložen do jazyků všech okolních zemí, ba ještě většího úspěchu než u nás zaznamenal román v Německu. - To v současné české literatuře, která krom Jaroslava Rudiše a snad ještě Jáchyma Topola, nedisponuje žádnými autory, kteří by byli zajímaví i pro cizojazyčného čtenáře, opravdu velký úspěch. Snad první od dob Václava Havla a Milana Kundery.
Hlavním hrdinou i vypravěčem Grandhotelu je třicetiletý Fleischman, jenž je pro některé nedospělý a pro jiné prostě zase blázen. - Fleischman miluje počasí, žije hotelu na vrcholu Ještědu, nikdy neměl žádný milostný vztah, žádné přátele, nikdy neopustil Liberec a jeho nejbližším příbuzným je bratranec z pátého kolena, který mu dává pohlavky a neřekne mu jinak než Honimíre
Fleischman rozhodně nezapadá mezi ostatní, kdy jej od dětství ostatní děti týraly, pronásledovaly jej a neříkaly mu jinak než Mrakomore. Fleischmanovo podivínství se pak vystupňuje po události, kterou Fleischman své psychiatričce vylíčí tak, že rodiče zahynuli při srážce auta s tankem, ale jak se později ukáže, rodiče nezahynuli ale emigrovali do Západního Německa a Fleischmana zde nechali.
Fleischmanovy výchovy se tak ujme jeho bratranec, ale také jeho šéf nejprve z prodejny ovoce a zeleniny a později z hotelu na Ještědu, erotoman, klátitel nejedné paničky z NDR, Maďarska či Bulharska - o čemž Fleischmanovi s oblibou opakovaně vypráví - jménem Vinetou Jégr. Jégrovo erotomanství se na Fleischmana přeneslo jen částečně, kdy onanuje jak nad fotografiemi televizní rosničky tak u klíčových dírek cizích pokojů. V každém případě Jégrův naturalismus se mu hnusí a nikdy nehodlá svou autoerotiku povýšit na milostný akt se ženou.
A podobně neidylické vztahy má Fleischman s dalším personálem z ještědského hotelu. S panenskou pokojskou Zuzanou, jež byla střídavě zamilována do všech mužů, kteří se kdy ocitli v její blízkosti, Fleischmana nevyjímaje. S Patkou, bývalým to spolužákem ze základní, který jej týral tím, že jej přivazoval v dešti ke stromu, a jenž se teď snaží napodobovat americký styl a prodává, pije i se umývá zázračným produktem na všechny problémy jménem Happy Life. Či osudovou osobností svého života, pokojskou Iljou, jež jej nejprve přistihne, jak onanuje u klíčové dírky, poté mu zachrání život, Fleischman se vloupá do jejího bytu a nakonec spolu krátce navážou milostný vztah.
Nejosudovější je však pro Fleischmana setkání s odsunutým sudetským Němcem Franzem, který se do svého rodného Liberce vrátil, aby zde zemřel nejen on sám, ale aby zde i rozprášil popel svých dvou nejbližších kamarádů. - Rozprašování popela Franzových kamarádů, na zahradě a v uličkách nákupního domu, protože starý dům byl již před desetiletími zbourán, se ovšem ujme sám Fleischman. A ujme se rozprášení popela i samotného Franze, jehož tělo ukradl, nechal spálit v krematoriu a nakonec rozsypal vysoko nad Franzovým rodným Libercem a to při vlastní cestě za vysvobozením. - Fleischman přes mnoho marných pokusů různými dopravními prostředky nikdy neopustil Liberec a jak si po létech uvědomil. Jediná cesta nejen z Liberce, ale k vlastnímu životu je cesta vzduchem, a ušije si proto horkovzdušný balón.
Román Grandhotel Rudiš dopisoval již paralelně se scénářem pro stejnojmenný celovečerní film, na kterém spolupracoval s Pavlem Jechem, Markem Epsteinem, Janem Novákem a Davidem Ondříčkem tak, že Grandhotel jako román a Grandhotel jako film šly v roce 2006 do knihkupectví a kin paralelně.

Použitá literatura:

  1. Jaroslav Rudiš, Grandhotel, Labyrint: Praha, 2006.
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 5 (1 hodnocení )