V noci jsem snil, že jsem motýlem

Bývá již zaběhlým pravidlem, že úspěšný spisovatel zakončuje svou dráhu vlastní autobiografií, jež mu pomáhá překlenout klenoucí se tvůrčí propast. Existují však i výjimky oproti tomuto pravidlu, kdy právě autorova vlastní biografie tvoří to nejlepší z celého jeho díla - nevzpomenu zde nikoho jiného než Marcela Prousta a jeho Hledání ztraceného času, které tvoří předěl v celé moderní světové literatuře. A podobnou výjimkou je biografie původem jihoafrického spisovatele a laureáta Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003, Johna Maxwella Coetzeeho, který svoji biografii sepsal ve volné trilogii Chlapectví, Mládí a Zrání z let 1997, 2002 a 2009.

Jak jsem již napověděl v letopočtech vzniku jednotlivých částí cyklu, Coetzee začal psát svou autobiografii, kterou dodejme hned úvodem, můžeme ostatně jako ostatně celé jeho dílo označit za fikci jen volně inspirovanou skutečnými událostmi, ve svých 57 letech - část Chlapectví a uzavřel ji jako 69-letý v části Zrání, ve které Coetzee v osobě mladého doktoranda mapuje soukromý milostný život již zesnulého spisovatele.

Dodejme však, že dílo dnes již 71-letého Coetzeeho nelze zdaleka považovat za uzavřené a dlouhodobě si v něm udržuje nejvyšší laťku, kdy současně není jeho tvorba určena pro nejširší čtenářské publikum, naopak se vyznačuje myšlenkovou hutností ale i pochmurností s hlavním hrdinou, jenž nejen není prototypem úspěchu, ale má mnohdy sebemrskačské tendence.

Druhotnou linií je pak kritika rasové segregace, kdy byť Coetzee sám nebyl nikdy obětí ještě v 80. letech velmi aktivní cenzury, značnou část svého života strávil v zahraničí, zejména ve Velké Británii a USA a v roce 2002 přijal australské občanství. - Kritika apartheidu, zapírání vlastního afrikánského původu (Afrikánci jsou potomci holandských přistěhovalců ze 17. století), ale i prosazování angličtiny namísto rodné afrikánštiny, to vše jsou průvodní jevy, které se prolínají jak fiktivní Coetzeeho autobiografií tak jeho skutečným životem.

V úvodní části volné trilogie, Chlapectví, Coetzee mapuje svůj život zhruba kolem třináctého roku. A ačkoliv je navenek prezentována forma autobiografie, jedná se o plnohodnotný román, ba román těch nejvyšších kvalit, ve kterém jsou autorovy vzpomínky jen odrazovým můstkem pro strhující vyprávění, ve kterém dominují témata uvědomování si skutečné podstaty vnějšího světa - klíčovým zážitkem je například projev rasové segregace, ale i odpor k otci, který je vykreslen jako slaboch ale i protiklad k silné osobnosti matky, kterou naopak hlavní hrdina, mladý John, miluje a celým románem prostupuje strach, že ztratí její lásku a proto se jako původně vzorný žák proměňuje v problémového tyrana.

Dalším ústředním motivem je snaha o zařazení se do o stupínek lepší společnosti - v knize ale i Coetzeeho skutečném životě se doma mluví pouze anglicky, zatímco s dalšími příbuznými afrikánsky. Jeho matka se jej snaží dostat do některé z prestižnějších anglických škol, pročež se rodina dokonce přestěhuje do Kapského města z okresního Worcesteru. Až po Johnovu touhu bydlet na rodinné farmě, od které se naopak snaží matka distancovat.

Coetzee sice svého hrdinu Johna, soustavně shazuje, nepřiznává mu žádnou z vlastností, na kterou muži bývají hrdí, ba líčí jej jako ostýchavého, do sebe a do knih zahleděného čtenáře, který se vyznačuje maloměšťáckými zájmy a sní i při partii kriketu, ale přesto autor „nedokáže zakrýt“, že se pod touto vnější slupkou skrývá velmi vnímavý a inteligentní chlapec, jenž si klade velmi hluboké otázky a k vlastní samotě utíká jen ze strachu, že ztratí své nejbližší.