V noci jsem snil, že jsem motýlem

Spisovatel John Maxwell Coetzee, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003 proslul jako autor románových fikcí, ve kterých často neoddělitelně míchá fantazii a předlohu z vlastního života, často s hlavní postavou mužského i ženského pohlaví jakožto vlastním alter egem. Okrajovější a v českém překladu zcela neznámou je esejistická část jeho díla, ve které se Coetzee vyjadřuje jak k literatuře tak k politice a aktuálním velmi často kontroverzním tématům.

Ve svém zatím předposledním díle z roku 2007 Deník špatného roku (v češtině vyšlo jen s půlročním zpožděním za anglickým vydáním) míchá oba dva tyto přístupy - v esejích sepsaných mezi 12. zářím 2005 a 31. květnem 2006 se velmi kriticky vyjadřuje k tehdejším palčivým tématům à la terorismus, Al-Káida, George W. Bush, Tony Blair, americká nezákonná věznice v Guantanámo, kdy Coetzee jakožto celoživotní bojovník za svobodu a rovnoprávnost je zhrozen společenským úpadkem hodnot, etiky a porušováním lidských práv.

Tato esejistická část je v knize překládána jako dílo známého australského spisovatele, který je jmenován jako Seńor J.C. a souladu s předchozími Coetzeeho novelami jej můžeme položit za autorovo fiktivní alter ego. Kniha je dále doplněna o dvě další roviny, které jsou psány z pohledu sousedky, krásné Filipínky Anya, jež Seńorovi J.C. vypomáhá s přepisy a korekcemi, a promítají se tak jak Anyiny úvahy tak její rozhovory s J.C, tak s jejím přítelem Alanem.

Co do formální tak i vizuální stránky je román rozdělen do tří částí - každá strana knihy obsahuje esej, záznam rozhovorů mezi Anyou a autorem, i rozhovorů mezi Anyaou a jejím o patnáct let starším přítelem a milencem Alanem, což na čtenáři vyžaduje dávku soustředění, přeskakování stran směrem dopředu i dozadu tak, aby neztratil spojitost a souvislost.

Co do literárních kvalit nepatří Deník špatného roku mezi Cotzeeho nejzdařilejší díla - esejistická část s odstupem pěti let od svého vydání ztratila na své aktuálnosti, kdy řada politiků s v čele s Bushem, Cheneym,­ Rumsfeldem či Blairem již dávno nejsou považováni za klíčové osobnosti světových dějin, naopak jejich éra je považována za překonanou a obecně se přepokládá za otázku času, kdy budou obžalování z válečných zločinů. Rovněž další roviny románu s autorovým alter egem Seńorem J.C. nedosahují zdaleka kvalit obdobně laděných Coetzeeho románů, ve který rovněž vystupuje stárnoucí hrdina ztotožnitelný se samotným autorem - Doba železná z roku 1990 či Pomalý muž z roku 2005.