V noci jsem snil, že jsem motýlem

Počátek 30. let je v díle Karla Čapka uvozen volnou trilogií Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, ve které rozvinul svou oblíbenou metodu vyprávění, kdy daný příběh popisuje z pohledu hned několika osob. Výsledný dojem a interpretaci skutečného průběhu událostí pak Čapek indiferentně nechává na samotném čtenáři.

Všechny tři romány pak pojí i fakt, že jsou poprvé publikovány na pokračování v Lidových novinách. A to konkrétně mezi 27.11.1932 a 21.1.1933 Hordubal, od 5.11.1933 do 10.1.1934 Povětroň a konečně téhož roku vycházel na pokračování mezi 30.9. a 27.11. i Obyčejný život.

Leitmotivem Hordubala je, krom inspirace ve skutečné vraždě z Podkarpatské Rusi, pokus o stylizaci psychologie tří postav - negramotného a vesnicky zcela prostého Hordubala, jeho o více než deset let mladší manželky, která se zamiluje do svého čeledína a je proto ochotná zavraždit svého manžela, a konečně policejního komisaře, jenž do příběhu vnáší logiku a nadhled.

Povětroň je pro změnu rozvíjí motivy lidské psýché. Domnělý příběh umírajícího letce, o kterém není známo nic krom jeho diagnózy zničených jater cirhózou a pokročilým stádiem malárie, je nejprve vyprávěn z pohledu nevzdělané řádové sestry, jež v souladu se svým náboženským přesvědčením interpretuje letce jako hříšníka, flamendra a opilce, který se obrátil na správnou cestu a rozhodl se smířit se svým umírajícím otcem. V interpretaci jasnovidce je životní příběh letce složen se směsi logiky, dedukce i vlastních nenaplněných snů a přání. A konečně lékař ze sousedního oddělení, který je krom jiného i amatérským poetou, příběh poskládá jako velkolepý epos o nešťastné a zničující lásce.

Z této trilogie asi nejvyspělejší, Obyčejný život je vyprávěn z pohledu jediné osoby, drážního rady, který se z nudy a volného času rozhodne zapsat svůj životní příběh. Nicméně z původně zcela banálního života obyčejného měšťáka, za kterého se sám mluvčí s jistou dávkou hrdosti i považuje, je sám vypravěč překvapen mnohovrstevnatostí vlastní minulosti, kterou se mu doposud podařilo pečlivě skrývat navenek i před sebou samým. Z původní maloměšťáckosti jakožto osobní pasti se tak vyklube maloměšťáckost, která pro něj znamenala záchranný kruh před sebou samým a zlem, které se podařilo až kratší intermezza v sobě neprodyšně uzavřít.

z této části Čapkova díla je však pomyslným vrcholem až nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna z roku 1939, ve kterém jsou osudy nenaplněného a zneuznaného umělce Foltýna vyprávěny hned desítkou osob.