Kategorie
24. Prosinec 2008
H.
Princ
Já nevím, jak to říct, mě hrdlo svírá strach,
chtěl bych vás milovat a blouzním o tom v snách,
pláč věcných nadějí mi visí na řasách,
líbám chuť vašich slov, stop vašich líbám prach,
chci střežit spánek váš u lože ve hlavách
a hltat pokorně červánků s tváří nach
jak zloděj rouhavý, jenž po monstranci sáh',
bych chtěl vás pozvedat a nosit na rukách
a horký dík svůj skrýt ve vašich vlasů tmách,
jít život vedle vás tou cestou hvězdných drah,
za jednu krátkou noc být příštích dnů svých vrah,
přijměte hostem dnes v srdečních komnatách
ozvěnu lásky mé, jež padá přes váš práh,
prosím vás o lásku, ach, princezno, ach, ach!
Princezna
Můj princi, neznám vás, slov znám jen vašich tok,
zdá se mi nereelní vás něžný dialog,
copak mne přimět má, udělat tento krok,
snad zvučný prázdný spád básnických vašich slok,
muž, který prosí, jen je korýš, měkkýš, mlok,
nelze už chytat dnes dívky do slovních ok,
adieu! dnes, pane, ne, možná, že napřesrok!
Odejde středem pohrdlivě krčíc rameny.
Cyrano
Hej, pane,
básnit dnes neplatí, jen slova dnes jsou prd,
kdo chce si vysloužit u dívky pěkný mrd,
hned musí tasit zbraň a býti na ni hrd,
k věci hned přikročit, slova jsou činů smrt,
pro jedno slovo víc se mnohý plán už zvrt.
Princ
Rcete mi, Cyrano, co ženě říká muž,
jenž touhu v srdci má jak ostrý vražen nůž.
Cyrano
Nemluvte o srdci, když přec jde o vocas,
láska má v šourku střed, verse jen klamou nás,
mluvte k ní o věci hned, jinak zní pak hlas,
smlčte jí o srdci, i jí jde o vocas,
začněte lícením a slibem bez okras,
představa rozkoše poláme studu vaz,
udejte délku jí, prozraďte rozměry,
popište výkonnost, vyčtěte poměry,
do reci neškodí zamíchat nevěry
a slibte jí vždy tři, míň nikdy — z pověry.
Princ
Cyrano, na úspěch nemám já as čáku,
můj slovník bez kund je a též bez čuráků,
má řeč je vázaná, znám stud svých mluvidel,
sedám si na zadek a nikdy na prdel,
nejvýš si zašukám, nikdy však nemrdám,
jsem básník beze slov a sebou pohrdám.
Cyrano
Nuž, kdybys nebyl vůl, začal bys asi tak —
pomalu, rychlej pak, potom jak rychlovlak,
a řek' bys: paní, mám tak nehoráznou chuť,
jít trochu do války a bít se, buď jak buď,
dobývat zemí, měst, dobývat krásných žen,
dobývat klínů hvězd, vítězstvím přemožen,
ulehat do hnízd snů a znovu vstávat zas,
slova nic nepraví, pohleďte na vocas,
můj ocas, to je věz, toť beran lásky je,
nelze dnes vysvětlit dívkám nic bez pyje,
vemte jej do ruky, nu, ze je veliký?
a nejen ohromný, je mistr techniky,
ten mrdá s rutinou, má smysl pro triky,
vy víte, paní má, pravidlem že zdá se,
aby byl milenec půl býk a půl prase,
býk není dávno vše, býk nejvýš unaví,
prase je mnohem víc, má humor, pobaví,
můj vocas — tenhleten — má paní, zná svou věc,
ptejte se přítelkyň, jaký jsem milenec.
Mám vám vše vylíčit, ne, to přec nebudu,
to není věcí slov, tot věc je žaludu.
Chtěl bych vám rozkoš dát a změnu poskytnout,
chtěl bych vám vyhovět a díky odmítnout,
svým kordem lehtat vás jak šermíř obratný,
na dlani, na rtech, na prsou a v řiti,
dřív než mne omámí váš půvab závratný,
a šermíř s rapírem do kundy se vám vřítí
a naráz pohrouží, jak klič do slavobrány,
svůj hbitý tvrdý meč do ochotné rány,
meč patří do pochvy, tot heslo vojáků,
vy máte pochvu svou, já čepel čuráku.
Jak kuchař roštem svým chtěl bych vás nabodnout,
obracet na rožni, plamenem sežehnout,
a rošt svůj vrážet hloub, proniknout s výkřikem,
zalévat polibky, ochutnat jazykem,
na pánev položit a místo nádivky
vrazit vám do kundy, té rzivé naivky,
tučného pimpasa a jako příkrmy
na tvrdo kuličky balené do hrmy.
Kdybyste zřela mne, na poušti hladovíc,
čtouc bibli pokory ve stínu voskovic,
a chtěla utéci a trýznil by vás půst,
svůj ocas výživný klad' bych vám na rty úst,
porušil přísný řád, a třeba pátek byl,
váš odpor bigotní by na rtech povolil,
já chtěl bych pouští jít, jak slunce každý den,
vám denně do klína zapadat okouzlen,
nalézti ve stínu chlupaté oasy
studnu, kam chodí pít z okolí ocasy,
já chtěl bych pouští jít, kohoutek obnažen,
aby se sbíhala jak k vodě ústa žen,
chtěl bych i slepcem být a místo holi úd,
tápati před sebou, až bych si nasel vchod,
mne veď by čich a sluch a hlavně lidský pud
do měkkých ženských těl hroužit své zbraně hrot,
mrdat i slepec zná, tma rozkoš vydráždí,
ta hůl je jeho zbraň a ocas nevraždí,
jak silák akrobat na vlastním ocasu
chtěl bych vás pozvednout a nosit manéží,
cvičící obratně na špičce pimpasu,
úctu mu vzdávajíc, která mu náleží,
můj pyj je dobrý clown se směsným pytlíkem,
starý sok vtipálků, jenž baví jazykem
řady svých přítelkyň bez smyslu pro ten sport,
jež dají lízat si kundičky jako dort.
Ve světe bohatém, na nápad však chudém,
chtěl bych vás jeden den bavit jen svým údem,
na lásku seru vám, lež citů nemám rád,
já nechci milovat, já si chci zamrdat,
chci zůstat pyjem dne, na nějž si vzpomíná
princezna den co den, než večer usíná,
chci zůstat vzpomínkou, která se navrací,
kdykoli beze sna se v loži obrací,
chci zůstat povídkou, kterou si vypráví,
když kundu honí si a touhou churaví,
za práci ocasu drobný žold neberu,
na lásku princezen se s chutí vyseru,
jsou ploutve k plování a křídla k létání,
a kundy princezen jsou jenom k mrdání,
vy máte kundu svou, já mám svůj mužný oud,
mám nehoráznou chuť vás k mrdu vybídnout.
Nuž, hochu, to bys řek' jak řádný milenec,
kdybys byl k něčemu a nebyl pitomec.
Princ
Je pozdě odešla, všechno je prosráno
a s tvrdým půjdu spát dnes, pane Cyrano!
Použitá literatura:
- Erotická revue II, Torst: Praha, 2001.
[1] Erotická revue, s. 30-34.
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 12105x přečteno
Zaslat e-mailem
