„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Václav Kaplický: Gornostaj

Václav Kaplický: Gornostaj

Václav Kaplický: Gornostaj

1920? (vydáno 1936)

Velká Morava, Husitství a Československé legie v Rusku jsou pokládány za jedny nejvýznamnějších období v českých dějinách, na kterých byl postaven i základ novodobého československého státu. - Tradice Velké Moravy co by artefakt historický, kdy se Morava rozkládala v podobných hranicích jako vzniklé Československo. Husitství co by artefakt národnostní, jenž měl v nové republice vzbuzovat společnou identitu. Ale suverénně nejvýznamnější, ba mnohonásobně důležitější než politicko-diplomatická činnost profesora Tomáše Garrigue Masaryka, doktora Edvarda Beneše či generála Rostislava Štefánika, byla existence československé dobrovolnické armády v Rusku z let 1917 až 1920, jež se za I. československé republiky, ale i dnes v České republice, těšila neotřesitelné úctě tak, že činnost československých legií se hodnotí velmi jednostranně a to v těch nejzářivějších barvách. A naopak je takřka rouháním dívat se na ruské legie realisticky bez růžových brýlí, kdy pomineme-li období komunistické diktatury, kdy byla existence československých legií očerňována jakožto žoldnéřská imperialistická armáda, jež z nařízení „těch nahoře“, bojovala proti svým rudým bolševickým bratrům, měly československé legie vždy tu nejčistší a nejvznešenější aureolu.
A co má s československými legiemi společného Václav Kaplický, jehož lze více než jako spisovatele označit za pisatele lidových (1927 až 1945) a historických (od roku 1945 dále) románů bez nijak valné literární kvality? - Václav Kaplický je nejen jeden z československých legionářů, ale zejména jeden z největších kritiků jejího jak armádního tak politického vedení, jenž i na základě svého životního příběhu, kdy se ještě v Rusku v roce 1919 ocitl ve vězení a reálně mu hrozil i trest smrti, vypovídá, že z původně ctnostného záměru bojovat v legiích jak proti Němcům, Rakušákům a Maďarům, tak bojovat za vznik Československé demokratické republiky, se v relativně krátkém čase stal záměr čistě mocenský a to navíc ve službách vítězných mocností Dohody, za které legie v Rusku odváděly špinavou práci v boji proti Rudé armádě. Navíc pak krom poměrně krátkého mezidobí, kdy československé legie ovládly transsibiřskou magistrálu, bez šance dosáhnout proti mnohem silnější Rudé armádě nějakého velkého vojenského úspěchu. Československé legie tak ještě dlouho po skončení svého primárního úkolu - vzniku Československa - v Rusku bojovaly za zcela nereálný cíl v podobě dobytí Moskvy a ovládnutí i celého Ruska, tak aby po vysokých a zbytečných ztrátách Rusko neslavně opustily, kdy se ústup neproměnil v porážku jen díky benevolenci Rudé armády, pro kterou nebyla drtivá porážka československých legií primárním zájmem.
Forma Kaplického do značné míry autobiografických zápisků osciluje mezi deníkem a románem, ale nemá ani podobu literatury faktu, ze kterého by bylo možné čerpat a citovat jakožto z historického zdroje, ani podobu klasické literatury s obvyklým hlavním hrdinou a nosným příběhem. Spíše se jedná o sérii vedle sebe poskládaných mikropříběhů na pozadí historických událostí. A Kaplický se nepouští ani do celkového hodnocení či shrnutí, příběh ale i vzrůstající nespokojenost provázená vzpourami, odmítáním bojovat a plnit rozkazy, je vyprávěn v souladu s postupným prozřením řadových vojáků, kterým postupně začíná docházet to, že byli podvedeni a původně dobrovolnická armáda, jež vznikla na ušlechtilých myšlenkách o vytvoření Československa, se proměňuje v řadovou armádu ovládanou žoldem i možnostmi získat kořist loupením, zabíjením a znásilňováním ruského civilního obyvatelstva.
V drtivé většině historických zdrojů o československých legiích v Rusku se dodnes můžeme setkat s tvrzením, že Československá armáda vytvořila v krutých dobách ruské občanské války alespoň dočasné ostrovy stability a demokracie, ba, že se československé legie vyvarovaly všeobecného zvěrstva a v Rusu tak zanechaly velký dojem svým všeobecným humanismem a smyslem pro pořádek, zákony a demokracii. - Kaplický však na základě svých osobních zkušeností něco podobného poměrně ostře vyvrací, kdy o československém humanismu se dalo mluvit jen v nejranějším období v roce 1917, ale poté se, ostatně podobně jako ostatní bojující strany, pravidelně uchylovala k těm nejhorším zvěrstvům počínaje všeobecným usmrcováním zajatců, s mučením, drancováním a znásilňováním. Byli-li tedy v roce 1917 ale ještě i v roce 1918 českoslovenští legionáři celkem veobecně vítání jako osvoboditelé od bolševiků, v roce 1919 a 1920 tomu již bylo přesně opačně.
Podobě se ale vyvíjely i vztahy v samotné dobrovolnické armádě, jež byla budována na demokratických principech s tím, že není potřeba rozkazů, když se bojuje za vyšší cíle, ale v průběhu pouhého jednoho roku vznikly de facto armády dvě - armáda v prvních liniích, v níž dobrovolníci slepě bojovali i umírali, a armáda v zázemí, v níž si zvláště nejvyšší potentáti hojně užívali pohostinství řady místních diktátorů, kdy existence jejich dočasných říší byla zcela odkázána právě na přítomnost československých legií.
Kaplický, co by vypravěč celého příběhu, v knize vystupuje, byť jen tušeně, až v závěrečné části knihy a to jako jeden z delegátů, které si jednotlivé roty zvolili jako své zástupce v rámci vyjednávání s armádním vedením. - Po řadě úskoků jak ze strany armádního vedení tak tehdejšího ministra obrany Rastislava Štefánika, jenž se oproti svým proklamacím snažil z původní armády na bázi dobrovolnictví a demokratických principů vytvořit armádu vedenou vyplácením žoldu, byli tito delegáti zajati a na několik měsíců internování na poloostrově Gornostaj u Vladivostoku. Ve výstupních vojenských dokumentech pak byli v roce 1920 označeni za zrádce, což samozřejmě značně snižovalo jejich společenské uplatnění po návratu do vlasti.
Gornostaj začal Kaplický psát již v gornostajském vězení a to jako deník, ale po návratu do Československa jej přepracoval do podoby románu. Na jeho vydání však ve 20. letech přirozeně nebylo ani pomyšlení a román tak byl poprvé vydán až v roce 1936, kdy došlo k již došlo k obecnému vystřízlivění a na legionáře se již nedívalo čistě jednostranně. Zajímavostí pak může být, že Gornostaj byl vydán i v období komunistické cenzury, konkrétně v letech 1955 a 1982, a to přesto, že Kaplický píše o bolševismu jen v těch nejhorších intencích.

Použitá literatura:

  1. Václav Kaplický, Gornostaj, Naše vojsko: Praha, 1982.

Pavučina:

  1. Václav Kaplický - bibliografie.
PřílohaVelikost
Václav Kaplický: Gornostaj426.1 KB
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 4.3 (3 hlasy)