V noci jsem snil, že jsem motýlem

Mezi knihy, jež „slušný“ čtenář nečte, patří krom zprofanovaného Markýze de Sade i nejznámější dílo Vladimíra Nabokova - Lolita. Avšak přesto, že Sade i Lolita již dávno překročily hranice literárních útvarů a staly se nejen legendami, ale i součástí naší běžné slovní zásoby, panuje kolem nich směsice strachu, předsudků a současně naprosté nevědomosti.

V těchto souvislostech se tedy nelze divit, že přes všeobecnou proslulost, lze jejich umělecké interpretace spočítat na prstech jedné ruky a k nastudování dramatické podoby Lolity se v českých kotlinách odhodlalo jen nezávislé brněnské Divadlo v 7 a půl, oceňované nejen pro svou nonkonformitu, ale i vysokou uměleckou kvalitu - představení Nora bylo v prestižní anketě divadelních kritiků pod záštitou Divadelních novin ohodnoceno jako třetí nejlepší divadelní inscenace uplynulé sezóny !

Intimní zpověď i posmrtná závěť profesora Humberta Humberta byla skvělou režijní i scenáristickou prací Matěje Růžičky přeskládána z původního chronologického běhu událostí do navzájem se překrývajících obrazů tak, že neznalý divák bude v 1. dějství poněkud zmaten, ale tyto zpočátku nesouvisející a jakoby vystřižené scény v průběhu představení dokonale zapadnou do celkového dojmu tak, že v mnohém překonávají původní Nabokovovu formu.

Vedle zmíněné režie pak představení na svých bedrech nese excelentní Luboš Veselý, který nejen plně zachovává původní atmosféru románu, jež oproti předpokladu, stojí více než na zakázaném ovoci erotiky s nymfičkami na psychologickém pozadí svého hlavního hrdiny, ale v jeho podání má představení nádech „one man show“, protože na sebe plně strhává veškerou pozornost, byť i herecké výkony Kamily Kalousové, Světlany Kašpárkové, Báry Milotové, Martina Siničáka a Barušky Voráčové v roli Lolity podtrhují celkovou vysokou úroveň představení.

Nedílným a nezapomenutelným prvkem je pak rovněž skvělé doprovodné bluesové trio pod autorským vedením renesančního Jiřího Vyorálka, jež představení krom kytary doprovází i svým charakteristickým zpěvem, společně s vokály Báry Milotové a Světlany Kašpárkové, ale i několika krátkými hereckými intermezzy. Ostatně, kdo jej viděl v hlavní roli Dostojevského Idiota, ví, o že Vyorálkovy kvality nevyzdvihuji jen tak pro nic za nic.