V noci jsem snil, že jsem motýlem

Stručně vyjádřeno: ledy se neprolomily a filmové i divadelní nominace se nikterak neliší od zaběhnutého scénáře minulých let.

Jistě, čeští filmaři vyprodukují sotva tři kvalitní snímky ročně a není se tedy co divit, že po všech stránkách kýčovité Horem pádem získalo 12 nominací, protože pochází z dílny Jana Hřebejka, jež sice dokázal vytvořit jediný dobrý film, ale protože je u diváka zapsán jako komediální tvůrce, nebylo možné jej při nominacích vynechat, zatímco původní, filmařsky vyspělá a na malé české poměry hyperkvalitní prvotina Marka Najbrta Mistři získala počet nominací poloviční (plus udělený Český lev za nejlepší film dle filmových kritiků) a lahůdka pro filmové labužníky Choking Hazard dokonce žádnou, byť Jaroslav Dušek hrál jednu ze svých životních rolí a obdoba scénáře z pera Štěpána Kopřivy tu byla naposledy ve vrcholných 60. létech. Lze tak tedy jen doufat v opakování paralely z roku 2003, kdy byl účelově-kýčovitý slabomyslný výtvor Želary nominován snad ve všech myslitelných kategoriích včetně Oscara, avšak nakonec za svůj neherecký a patetický výkon cenu získala jen Aňa Geislerová a na všech zbývajících frontách oprávněně dominovala Nuda v Brně.

Z nominovaných na cenu Thálie bych pak chtěl upozornit na budoucí muzikálovou persónu par excellence jménem Dušan Vitázek za hlavní roli Bergera v jinak konzervativní kopii Formanova filmu Hair v poměru 1:1, ve kterém o několik řádů vynikl nad ostatními a to nejen svým hereckým či pěveckým výkonem, ale i svou charismatickou osobností.

Z dalších nominací pak na mne čiší dojem, že stejně jako ve filmové kategorii mají šanci na ocenění zejména osvědčená a zaběhlá jména z těch nejzprofanovanějších divadelních scén, nicméně jak u Thálie, Českého lva či anket typu Největší Čech lze jen stěží čekat vítězství kvality na šedivým průměrem, který každé vybočení lehce převálcuje, a tak zcela opomenuto zůstalo například představení Běsi s ďábelsky uhrančivým Janem Budařem v hlavní roli.