V noci jsem snil, že jsem motýlem

Nejlepšího Čechova v Praze dávají v divadle Na zábradlí - toto tvrzení platí minimálně od roku 1995, kdy asi nejoriginálnější český divadelní režisér posledních několika dekád, Petr Lébl, v tomto divadle nastudoval Čechovova Racka, které poté následoval rovněž legendární Ivanov (premiéra 15. dubna 1997) a Strýček Váňa. Po Léblově tragické smrti v roce 1999 pak divadlo Na zábradlí v roce 2005 uvedlo velkolepou inscenaci Platonov je darebák!, které je na repertoáru dodnes. A sázka na Čechova s reminiscencí na nejslavnější inscenace této slavné éry divadla, kdy v čele divadla po dvaceti letech působení, jež trvalo od roku 1993, končí ředitelka Doubravka Svobodová, je asi tou nejpřirozenější volbou pro uzavření celé jedné epochy. - Poslední premiérou uplynulé sezóny 2012 - 2013 se tak stala inscenace Višňový sad a to v úpravě, umělecké koncepci a režii Jana Friče.

Inscenace je v recenzích nejčastěji uvozována jako „odcházení“ s parafrází stejnojmenné hry Václava Havla, který je s tímto divadle nerozlučně spojen v jeho vůbec nejslavnější éře v 60. letech, a kdy jak Havel tak odcházející umělecké vedení divadla vzali Čechovův Višňový sad jako výchozí zápletku k vlastnímu sdělení. - V inscenaci tak vlastně ani nejde o novodobou či postmoderní interpretaci Čechova, ale o rozloučení se s celou dvacetiletou érou, kdy jsou v představení použity kulisy a kostýmy z těch nejslavnějších představení, v druhé části pak v televizní obrazovce běží opakované smyčky z video záznamů představení, a konečně namísto finální scény s kácením višňového sadu, začnou kulisáci rozebírat jak kulisy ze scény, tak přední řadu sedaček z hlediště.

Vlastní představení, režijní koncepci i herecké výkony tak lze stěží hodnotit, protože byly podřízeny hlavnímu leitmotivu v podobě reminiscence a nostalgie. V libretu hry je řada odboček mimo smysl Čechova textu, původní absurdní podtext hry je nahrazen formou revue, hudební složce pak dominují stále opakující se refrény z písní The End od The Doors a Money, Money, Money od skupiny Abba.

Přestože si představení asi nejvíce užije pamětník, který velmi dobře zná parafrázovaná představení z 90. let a porozumí tak mnoha odbočkám, citacím a parafrázím na starší inscenace z této éry, Višňový sad bude svým hlavním sdělením v podobě rozlučkového mejdanu srozumitelný i pro nezasvěceného diváka.