V noci jsem snil, že jsem motýlem

Kníže jako uklízečka, Kapulet a Montek sledují dechovku Josefa Zímy, Romeo se podroušený potácí z non-stop baru, Julie potají kouří ve svém pokojíčku a konečně scéna tvořená řadou překližkových skříní, které se proměňují v domy, v pokoje, ale slouží i jako průchozí dveře. - To vše jsou vnější kulisy inscenace klasického příběhu Williama Shakespeara Romeo a Julie, který dvacetisedmiletá režisérka Anna Petrželková rozbila na kusy, aby z něj znovuposkládala originální podobu nejznámějšího příběhu lásky, jež je namísto renezanční Verony umístěn do současnosti mezi paneláky někde na okraji města.

A tato koncepce byla podpořena i původním překladem z pera Jiřího Joska (dnes se na českých prknech prakticky nesetkáte s jiným překladem Shakespearových dramat než od Martina Hilského), původní hudbou Maria Buzziho, kostýmy Lenky Odvárkové, kterým vévodí pletené mikiny s obrázky zvířat a mají tak zdůraznit domáckost jednotlivých postav, a konečně i ona zmíněná scéna od Lucie Labajové, jež celé inscenaci zcela dominuje a strhává na sebe takovou pozornost, že dokonce konkuruje samotnému textu.

Ostravské Divadlo Petra Bezruče je dlouhodobě, respektive již od svých počátků v 50. letech, proslaveno jako divadlo, jež svou koncepcí staví na hledání nových forem. Od let devadesátých je proslulé svými adaptacemi literárních i filmových děl, které pro svou tématiku i použitý slovník rozhodně nelze nazvat klasickými. A způsob, jakým byl pojat nejklasičtější text světové divadla, Romeo a Julie, jen tuto dlouhodobou koncepci potvrzuje a nejedná se o žádný krok stranou či dokonce o krok do prázdna. (Zde narážím například na dramatizaci Hamleta v podání brněnské Husy na provázku, jež bylo pokusem o navázání kontaktu s moderním divadlem, který ale skončil minimálně s velkými rozpaky a Provázek již v této formě nepokračoval.)

Jedním z další dlouhodobých kladů a deviz, který byl ostatně zúročen i právě v tomto představení, je sázka na mladé tvůrce a herce tak, že divadlo nemůžeme v žádném případě obviňovat ze stagnace či dokonce zakonzervovanosti.

Představení bylo uvedeno v rámci festivalu Divadelní svět Brno 2011, kde patřilo k největším perlám a bylo ostatně jako jedno z mála beznadějně vyprodáno. Přesto ale, kdybych měl inscenaci něco vytknout, vadilo mi v něm přílišná podbízivost se tomu, aby byl diváka za každou cenu rozesmát. Nemám námitek proti konečnému vyznění jakožto komedie, přesto ale mohly být některé scény, které nesouvisely jak s původním textem, tak nezapadaly do celkové koncepce, vypuštěny. - Konkrétně se jedná například o úvodní scénu, ve které se několik minut Montek a Kapulet potácí jako důchodci postižení Alzheimerovou chorobou.