V noci jsem snil, že jsem motýlem

Fernando Krapp mi napsal dopis - tak zní nejen název hry ale těmito slovy tato mistrovská hra v podání absolventského ročníku JAMU i začíná. Ale lépe než hrou by se Fernando Krapp mi napsal dopis mohla nazývat psychodelickou bránou do divákovy duše, protože jen nemnohý z navenek pasivních účastníků v hledišti dokáže odolat nesčetným léčkám, jež jsou na něj ustrojeny, a odejít duševně zdráv tak, jako na představení i přišel.

Jak již napovídá obsah dopisu, Krapp je cílevědomý muž, jenž ví, co chce a vždy to dostane, není tedy velkého divu, že se krásná Julie stane jeho ženou - ne snad z lásky, o které toho tolik věděla z románu své velké červené knihovny, ale aby se s ní Krapp mohl chlubit na veřejnosti jako s nejkrásnější ženou celého města, ne-li Německa, a aby mu povila mužského potomka, nic víc.

Julie velmi záhy odhalí Krappův čistě účelový vztah k ní, kde nemá nejen místo láska, ale ani city, vášeň či jakýkoliv projev živého tvora, zatímco Krapp si byl svou ženou jako svým majetkem natolik jist, že nechával celé dny, večery i noci Julii samotnou s hrabětem, kterým pohrdal jako slabošským zbabělcem. A skutečně Julie byla přes veškerá svá zklamání rozhodnuta být věrnou manželkou.

Zlom a trhlina se pak v Juliině předsevzetí objevila na dovolené na venkově, kde se Krappp nejen vyspal se všemi děvečkami, ale činil tak zcela veřejně ba okázale, za to však tím nejzvířetičtějším způsobem, kdy nejvyšší rozkoše dosahoval, když se miloval se starou špinavou a tlustou kuchařkou, nejlépe na hnoji či v kurníku - když chtěla něco podobného okusit i nenaplněná Julie, byla odkázána do patřičných mezí, protože jejím úkolem je Krappa za všech situací reprezentovat.

Julie tedy po návratu ztratila všechny dosavadní zábrany, stala se milenkou hraběte, ba snažila se Krappa potupit, vyvolat v něm žárlivost, ale ten jako by neviděl a neslyšel, až do otevřeného střetu, kdy se mu Julie vyzná ze své nevěry. Avšak Krappova reakce je zcela jiného rázu - namísto výbuchu vášně, žárlivosti nebo alespoň zlosti, obviní Julii, že je nemocná a svůj milostný románek si vymyslela ve své choré mysli, což před dvěma význačnými psychiatry dosvědčí i slabošský hrabě a Julie je přes všeobecnou znalost skutečné situace hospitalizována v ústavu pro duševně choré, kde je dle lékařů, alespoň v bezpečí před Krappem.

Julie si během několika měsíců uvědomí, jakou hru s ní Krapp hraje, přistoupí na podmínky bezpodmínečně ovládané loutky a sehraje i závěrečné divadlo s hrabětem, který je nyní - po „Juliině uzdravení“ opět „vítaným hostem“.

Avšak Julie není dlouho schopna hrát hru na loutku, její duše strádá a dává Krappovi na výběr - buď mi dej alespoň náznak jakéhokoliv citu nebo zemřu, ale Krapp není schopen odhodit svou pečlivě střeženou masku a raději se, s Julií v náručí, zastřelí.

Ústřední role ve hře Fernando Krapp mi napsal dopis - Fernando Krappa a Julii jsou schopni věrohodně zahrát jen skutečně mimořádně talentovaní herci, což v případě Jana Grundmana a Petry Bučkové platí beze zbytku. Ale hra je výborná i pro další aspekty svého nastudování ve Studiu Marta počínaje skvělou režií Jolany Kubíkové či hudbou Davida Smečky, ale i výkony všech zúčastněných tak, že Fernando Krapp mi napsal dopis je opravdu velmi uhrančivý zážitek.