„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Komedie omylů

Dvě divadelní premiéry her od stejného autora, v podání stejného režiséra a navíc v rozmezí jednoho měsíce, by bylo i přes zvuk jmen svých autorů, a to ať již Williama Shakespeara na straně dramatika, Oxany Smilkové jako režisérky, tak tvůrčího prostředí divadelního Studia Marta, smrtící kombinací, kdy se Hra na Leara s premiérou 4. září s Komedií omylů s premiérou 1. října opravdu překrývá.
A to nikoliv snad samotným Shakespearem, kdy komedii Komedie omylů a tragédii Král Lear lze v širším kontextu položit do vzájemného protikladu, ale pro režijní koncepci Oxany Smilkové, jíž lze připodobnit jako „rozbít a znovu postavit v staro-nový celek“. To, co bylo v prvním případě Hry na Leara originálním ale i odvážným počinem, ba určitým vzorem pro v posledním období stále zastydlejší brněnské divadlo, je v případě Komedie omylů již jen variací na podobnou, při zběžném pohledu nerozpoznatelnou, divadelní koncepci s mnoha zbytečnými úniky mimo původní libreto hry tak, že když neoslnil ani jinak velmi nápaditý autor výpravy Jevgenij Kulikov, bylo pro herecké osazenstvo již velmi těžké vykřesat náznak nadčasového a nadprostorového diváckého zážitku.
Ne, Komedie omylů není nezajímavým divadelním představením, nicméně se zvláště na straně režisérky Smilkové nemohu ubránit pocitům výborně ovládnutého řemesla. Vše ostatní pak plyne ze zcela nepochopitelného nastudování Shakespeara nejen v téže sezóně, ale rovnou ve dvou po sobě následujících premiérách.
Předloha: William Shakespeare (Komedie omylů)
Režie, úprava: Oxana Smilková
Dramaturgie: Peter Paluš
Výprava: Jevgenij Kulikov
Choreografie: Hana Charvátová
Obsazení:
Lukáš Melník, Jindřich Kotula, Diana Toniková, Silvester Matula, Eugénia Kamozinová, Lenka Košťálová, Marta Zaoralová, Ondřej Šťastný
Premiéra: 1. října 2006, Studio Marta v Brně
Zatím nikdo nehlasoval