V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jako zjevení na divadelním nebi se jeví letošní premiérová inscenace Studia Marta v Brně Večer tříkrálový Williama Shakespeara, která s plnohodnotným zachováním originálních slovních přesmyček (scénář byl vytvořen s přihlédnutím k překladům Martina Hilského a Aloise Bejblíka) převedla původní středověký děj do nedaleké současnosti (přesněji do 30. let 20. stol.) tak, že společně se značným osekáním děje hra získala nejen žhavou aktuálnost, ale společně s komediální přímočarostí i podtext červené sexuální linie.

Zápletka hry je dána rozhodnutím krásné Olivie, do které se zamilují všichni muži v jejím okolí, po sedm let truchlit za svého nedávno zesnulého bratra. Avšak toto idealistické rozhodnutí se rozhodne obrátit ve svůj prospěch Oliviin nápadník Orsino, jenž k ní pošle své oddaného služebníka Cesaria, kterým je však do Orsina zamilovaná Viola tak, že dojde k velmi humorným situacím, kdy se Olivie zamiluje do Cesaria, netuše, že Cesario je ve skutečnosti Olivií zamilovanou do Orsina usilujícího o Olivii.

Tuto takřka klasickou zápletku pak doplňují pernamentně oslavující Tobiáš Říhal s rovněž večně podroušeným bojácným hrdinou Ondřejem Choděrou, všemi nenáviděným puritánským Oliviiným pobočníkem Malvoliem, na kterého Oliviina služka Marie společně s Tobiášem a Ondřejem nasadí léčku v podobě falešného milostného dopisu, ve kterém mu Olivie vyznává lásku a radí mu, aby se v její přítomnosti stále usmíval a nosil žluté kalhoty tak, že je brzy jako blázen vsazen do věže. Pojící nit mezi dvěma světy Olivie a Orsina, ale i jednotlivými scénami pak obstarává Oliviin Šašek Feste, jehož ztvárnění Terezou Richtrovou, společně s Malvoliem Roberta Mikluše, Tobiášem Říhalem Marka Pospíchala, Marií Kristiny Chrástové a Olivií Evy Kodešové, patří mezi herecké vrcholy hry.

Byť pro mnohé poněkud jednostranně komediální koncepci bez hlubších psychologických sond Shakespearova originálu pod autorskou taktovkou režiséra Vladimíra Kelbla, pak výborně doplňuje i scéna a kostýmy Jana Kříže, ale i velmi vystihující hudební motivy či šermířské choreografie tak, že Večer tříkrálový je tím nejlepším úvodem do nové sezóny, kdy tento absolventský ročník divadelní fakulty JAMU slibuje jen to nejlepší pro zbývajících 7 premiér.

I přes onu proklamovanou přímočarost a značné krácení textu, kterému se nevyhne takřka žádné současné nastudování Shakespearova dramatu, bude pro mnohé jistě pozoruhodné srovnání představení Stadia Marta se zpracováním Večera tříkrálového v rámci letošních Shakespearovských slavností, jež sice disponují mnohem vyššími finančními prostředky, avšak výsledná kvalita je mnohdy kolísavá pro své megalomanské ambice. Zajímavé bude rovněž i srovnání s dalšími Shakespearovskými hrami na současném repertoáru brněnských divadel, ať již je to Král Lear v Divadle Husa na provázku, které svou látku nevládlo zdaleka tak, jak by mnohý náročný divák očekával, či značně „ochotnické“ zpracování dramat Jindřich VIII. a Bouře v Městském divadle.