V noci jsem snil, že jsem motýlem

Filmový epos Ingmara Bergmana, který měl být syntézou a vyvrcholením celého dosavadního díla, což se mu podařilo s jedinou výjimkou - nestal se jeho dílem posledním. Film je vyprávěn s lehkostí a nadhledem, kterým Bergman bilancuje nejen svá předchozí autobiografická díla, ale dává svému dětství nový pohled bez soudů a snahy o hluboké zamyšlení. Příběh je popisem bez textu mezi řádky, ale o to silnější po sobě zanechává dojem, protože je čistý a nezakalený touhou po nesrozumitelnosti, která bývá zaměňována s oduševnělostí. Smysl Bergmanova filmu stojí na prožitcích jeho hrdinů a především v pohledu desetiletého Alexandra, který si v průběhu let uvědomuje psychologické pozadí svých bližních a hraje si s nimi se svou fantazií, která v určitých pasážích nelze rozeznat od skutečnosti.

Celý film je uzavřen do pevného sevření celku bez jediného hluššího místa s mistrovskými výkony herců, kulisami, kostýmy a samozřejmě scénářem a režií s nenapodobitelným podpisem, že je možné se ptát: jen čtyři Oskary, i když je to od začátku do konce jen a pouze švédský film ze švédského maloměsta z počátku dvacátého století?

Rodina Ekdahlů si nepohrává s intelektuálními tendencemi maloměšťáckých středních vrstev, je živočišná, ale nestydí se za to a divadelní rodinná tradice není přeceňována natolik, aby si její příslušníci nedovedli vytvořit odstup. Již manžel staré paní Heleny Ekdahlové, nynější hlavy rodiny, často uhýbal od manželské postele k poměrům ke služkám a kuchyňským pomocnicím, ale jeho chování bylo všemi, severským způsobem chápáním manželství, tolerováno, stejně jako to bylo u Helenina druhého syna, Gustava Adolfa, který svým otevřeným s před nikým netajeným ucházením se o matčinu služku, vyvolává všeobecné veselí a zdravou pohodu, především u své manželky, která je vytvořena ze stejného živočišného těsta. Protikladem k němu stojí nejmladší syn Karel, zakomplexovaný slaboch vylévající si zlost na své manželce, která ho přesto nepřestává milovat. Musí si stále půjčovat peníze od matky, protože není sto vyjít ze svého profesorského platu a ze svých neúspěchů obviňuje a týrá svou manželku. Nejstarší syn, Oskar, ředitel divadla a ne moc dobrý herec, je zase prototypem manželské ctnosti a pracovitosti, ale vedle své krásné manželky herečky Emílie vypadá jeho životní postoj velmi stařecky a nudně.

Oskar při divadelní zkoušce Hamleta dostává záchvat a krátce nato umírá. Alexandr sleduje jeho zápas se smrtí se zdánlivým odstupem, protože mezi nimi nebylo příliš silné pouto a dokonce pro hnus, který v něm vyvolává otcova křečí znetvořená tvář, se s ním odmítne rozloučit a uteče.

Pravou hodnotu a lásku, kterou pro něj otec měl, si uvědomuje až později, kdy se mu zjevuje v jeho fantazii a zvláště v kontrastu se svým novým otčímem, protestantským biskupem, Vergérusem, do něhož jeho matka zahoří takovou láskou, že přistoupí na jeho požadavek, aby se vzdala celého svého dosavadního života, všech věcí i přátel a odešla s ním i dětmi, Alexandrem a Fanny, žít do studené a nezařízené budovy biskupství. Emílie si příliš pozdě uvědomuje falešnou milosrdnou a láskyplnou tvář biskupa, který vyžaduje absolutní podřízenost asketickým pravidlům. Uvědomuje si to zaslepena láskou později než Alexandr, který velmi záhy prohlédl princip svého nového domova, domácnosti, ve které nesmlouvavě vládne dle zaběhnutých pravidel biskupova matka a sestra.

Služky mají nařízeno sledovat chování i hovor dětí a neprodleně to ohlašovat, na čemž Alexandr vybuduje svou fantazii a služce poví své vidění, ve kterém byla biskupova první manželka se dvěma dcerami, které mučeny po pět dní hladem a žízní, se při pokusu utéct, utopily v ledové vodě.

Reakce byla okamžitá a nesmlouvavá, Alexandr projevuje při výslechu mnohem větší důvtip, ale v předem prohraném boji, se přizná ke své lživé vidině, která měla ve skutečnosti biskupa vyprovokovat k tomu, co také provedl - exekuci bití klackem a zavření na noc bez přikrývky v chladné místnosti. Tato poslední kapka, dodá matce odvahu a společně se starým přítelem a milencem Heleny Ekdahlové, židovským obchodníkem a lichvářem Izákem Jacobim, se podaří děti unést. Nemohla se s biskupem rozvést, protože dle tehdejších zákonů, by děti připadly otčímovi a navíc byla sama těhotná. Druhý den ráno přisype do bujónu pro svého manžela prášky na spaní a podaří se i ji samé utéci.

Nešťastnou náhodou pak na sebe převrhne biskupova šílená sestra petrolejku, hořící vběhne do pokoje svého bratra, který za hrozných bolestí podlehne popáleninám. Zda to byla skutečně náhoda. Pro Alexandra to však nebyla náhoda, ale považuje to za mystické kouzlo zešíleného Jacobiho synovce Izmaela, který si z jeho myšlenek přečetl jeho touhu po biskupově smrti.

Příběh se uzavírá opět rodinnou slavností, tentokrát křtu dcer Emílie a Heleniny služky a milenky Gustava Adolfa, která je tímto přijata do rodinného kruhu.