V noci jsem snil, že jsem motýlem

Režie Jan Hřebejk, scénář Petr Jarchovský, kamera Jan Malíř, literární námět Petr Šabach, ale též zaručená divácká návštěvnost kinosálů, rozpaky na straně mírně náročnějšího diváka a tahání se za vlasy filmového gurmána. - Tvůrčí dvojice Hřebejk & Jarchovský dokázala za posledních 12 let vyprodukovat 9 celovečerních filmů z nichž žádný nelze prohlásit za divácký propadák, ba právě naopak, většina z nich patřila mezi nejnavštěvovanější filmy sezóny. Současně je však tato dvojice synonymem tvůrčího stereotypu bez hlubšího nápadu, propracovanějšího tématu či snad nadčasové výpovědi. Naopak obvyklý příběh balancuje mezi sentimentalitou, naivitou a falešnou reminiscencí.

A nejinak je tomu u počinu z roku 2008, U mě dobrý, ve kterém scénárista Petr Jarchovský na sebe navršil několik povídek Petra Šabacha a Jan Hřebejk je posléze zhmotnil do podoby již typicky „hřebejkovské“ úsměvně-laskavé komedie, ve které je zlo potrestáno a dobro odměněno. - Možná škoda, že Hřebejk netočí žánr dětských pohádek.

První dvě třetiny filmu jsou zasvěceny představení jednotlivých postav vlastního příběhu, které spojuje malá hospůdka na Libeňském ostrově, který není jen ostrůvkem uprostřed Vltavy, ale též ostrovem a ochrannou hrází jednotlivých hrdinů, kteří svým intelektem často balancují na hranici debility, před vnějším kapitalistickým světem. Pojivem vzájemného přátelství je sice každodenní partie mariáše, ale tím skutečným důvodem, proč se tato skupinka v hospodě schází, je postava hospodského Tondy, v podání Jiřího Schmitzera, jenž v Jarchovsko-Hřebejkovském pojetí dělá celé skupince starostlivou mámu.

První dvě třetiny filmu jsou možná místy nudné, některé pasáže à la antiglobalistická demonstrace před McDonald‘s anebo prodejkyně kosmetických výrobků Amway tvoří pel mel a tyto scény by si zasloužily vyškrtnout, ale jako celek lze tuto dvoutřetinu filmu brát jako podařenou sérii mikropovídek. Poměrně realistické pojetí se však hroutí v třetině závěrečné, divácky nejvděčnější díky tomu, že obsahuje děj i napětí, ve které skupinka kamarádů vyzve na souboj partu podvodníků ve hře skořápky. - Naivita, překombinovanost, ale i hra na diváka by ze v této části dala krájet.

Hřebejk dal ve filmu příležitost celé plejádě někdejších veleoblíbených, v posledních letech však polozapomenutých herců a to Miroslavu Vladykovi v roli imbecilního Káji, Vladimíru Javorskému v roli notorického zlodějíčka Pepého, kdy právě Javorský se postaral o těch několik gagů, kdy se ve filmu bylo čemu smát, a dále Borisi Hybnerovi, jenž svou roli somráckého skořápkáře zvládl s nevídanou graciézností. Další herci, v čele s Bolkem Polívkou, jenž na sebe jako obvykle strhával nejvíce pozornosti, ale i Jiří Schmitzer, Petr Forman či Josef Somr, podali svůj herecký standard, kdy je velmi těžké rozlišovat jejich postavy napříč jednotlivými filmy, protože hrají stále totéž a tímtéž.