V noci jsem snil, že jsem motýlem

Jiří Vejdělek sám sebe charakterizuje jako filmového samouka, který tak dlouho bušil na dveře producentů, až mu byla svěřena první příležitost, kterou dokonale využil. - Vejdělkovou první příležitostí po absolutoriu FAMU v roce 2000, byl seriál TV Nova Redakce z roku 2004. V roce 2006 dostal šanci k natočení celovečerního filmu a to Účastníci zájezdu, ze kterého se stal velký komerční hit, jenž do kin přilákal 850 tisíc diváků a na tržbách si odnesl takřka 100 miliónů. O rok později, v roce 2007, pak Vejdělek natočil hned dvojici filmů ROMing a Václav, jež měly na rozdíl od zmíněných Účastníků zájezdu nemalé ambice o umělecký přesah. Z této dvojice, co do úspěchu u diváků i kritiky, nakonec lépe vyšel ten slabší z nich a to film Václav, ale i ten z hlediska příjmů dalece zaostal jak za Účastníky zájezdu, tak za Vejdělkovými pozdějšími filmy Ženy v pokušení (2010) a Muži v naději (2011).

Snímek Václav si odnesl dvě výroční filmové ceny Český lev a to za nejlepší herecký výkon v hlavní roli pro Ivana Trojana a za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli pro Jana Budaře. Tento film tak je co do výčtu ocenění jednoznačně nejlepším Vejdělkovým dílem, jehož kvality podtrhli právě zúčastnění herci Trojan a Budař, jež z tohoto jinak poměrně neoriginálního až spíše plytkého námětu vytvořili poměrně autentický snímek. Ale na druhou stranu je kategorie filmu se slabomyslným hrdinou v hlavní roli poměrně vyčerpaná a to snímkem Zdeňka Svěráka a Jiřího Menzela Vesničko má středisková.

Scénář k Václavovi napsal Marek Epstein, se kterým Vejdělek spolupracoval již na filmu ROMing, ale Vejdělek ve scénáři provedl výrazné změny. Vlastní námět dle Epsteina vychází ze skutečného lidského příběhu, kdy odsouzený slabomyslný občan dostal prezidentskou milost od Václava Havla, ale krom retardace hlavního hrdiny a zmíněné milosti, jež je ve filmu zastoupena až v závěrečných titulcích, nemá film se skutečným příběhem nic společného a jedná se zcela fiktivní příběh.

Václav v podání Ivana Trojana je mentálně retardovaný a ve svých čtyřiceti letech je mentálně na úrovni asi tak dvanáctiletého dítěte. Václav je ale současně velmi hyperaktivní a tropí řadu „klukovin“ tak, že jeho nemocná matka (Emília Vašáryová), jež se o něj stará, má velké problémy jej jak zvládnout tak odolat nátlaku svého druhého syna Františka (Jan Budař) ale i sousedů z vesnice, a nedat jej do ústavu pro choromyslné.

Samotný nosný příběh není moc uvěřitelný a tak film stojí zejména na hereckém výkonu Ivana Trojana, jenž je bezpochyby jedním z nejlepších českých filmových i divadelních herců současnosti. Avšak autenticky zahrát ve třiačtyřiceti letech mentálně dvanáctiletého chlapce je nad rámec možností i Ivana Trojana tak, že film působí krom několika ojedinělých scén - divoké Václavovy jízdy na motorce či pop-punkový koncert skupiny Vypsaná fixa - příliš „filmově“.