22. Prosinec 2008
Krzysztof Kieślowski: Tři barvy - modrá
Cyklus Tři barvy navozuje lehké asociace s barvami francouzské trikolóry, revolučním heslem Volnost, Rovnost, Bratrství, navíc pak doplněné psychologickým podtextem svých hlavních hrdinů, kde jsou jednotlivé části volně provázány pomocí symbolických odkazů, ale každá část tvoří naprosto samostatný, ba indiferentní celek. Ba režisér Krzysztof Kieślowski pro každou z „barev“ sestavil zcela odlišný filmový štáb.
Krzysztof Kieślowski: Tři barvy - modrá
Úvodní a do značné míry i nejlepší a nejoceňovanější Modré dominuje, krom zmíněné barvy, jíž Kieślowski velmi promyšleně nezapomene použít takřka v žádném záběru, zejména skvělá kamera Slawomira Idziaka, chorálový hudební doprovod Zbigniewa Preisnera a herecký výkon Julietty Binocheové v roli Julie.
Julie ve snaze překonat svou životní tragédií, kdy při autohavárii zahyne její manžel, věhlasný evropský skladatel, i dcera, a přes nemohoucnost spáchat sebevraždu, když není schopna polknout tubičku léků, obrátí svůj život ke svobodě a bez emocí i minulosti, kterou se jí sice stále připomíná ať již v osobách přítele Oliviera, jenž se snaží dokončit manželův evropský koncert, tak chlapce, který byl svědkem nehody a donesl ji přetržený náhrdelník s křížkem, či manželovy dlouholeté milenky čekající jeho dítě, kterému chladnokrevná Julie daruje svůj dům. Odstěhuje se do zcela nového prostředí a snaží se vybudovat nový život, což, jak pozná, není zkrátka možné, protože je se svou minulostí nerozlučně spojena.
Juliin příběh je pak pomoci několika zlomů rozdělen do zcela nesourodých částí, které jsou propojeny přes zcela nesouvisející zápletky, ať již noční pouliční rvačku, myši v komoře, bazén či pouličního hudebníka, jenž tvoří dojem osudovosti.
Krzysztof Kieślowski: Tři barvy - modrá
Fenomén, kterým se film zcela bezesporu stal, je pak dán již zmíněnou kamerou Slawomira Idziaka s doposud nevídaným způsobem snímání - velmi charakteristické jsou úvodní scény filmu se záběry zadního skla auta či záběry otáčející se kola a ubíhající silnice, které patří do filmové učebnice, ale i hudba Zbigniewa Preisnera, která netvoří obvyklou kulisu či pouhé zdůraznění klíčových scén, ale je filmu zcela neoddělitelnou součástí.
Krzysztof Kieślowski: Tři barvy - modrá
Kapitolou sama pro sebe je pak režijní práce Krzysztofa Kieślowského, jež nenechává zhola nic náhodě a propracovává každý detail, kde však volné asociace i záměrná mnohovýznamnost dávají prostor k nesčetným interpretacím toho, co vlastně měl film sdělovat.
Tři barvy: Modrá se staly již krátce po svém uvedení legendou, což ilustrují i mnohá filmová ocenění: Zlatý lev ex aequo a Volpiho pohár za ženský herecký výkon (J. Binocheová) na 50. MFF v Benátkách 1993 a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk).
Trois couleurs: Bleu / Trzy kolory: Niebieski, Francie 1993 (98 min)
Režie: Krzysztof Kieślowski
Scénář: Kieślowski a Piesiewicz, námět A.Holland, S.Idziak, E.Zebrowski
Kamera: Slawomir Idziak
Hudba: Zbigniew Preisner, Elzbieta Towarnická, Jacek Ostaszewski
Hrají: Juliette Binocheová (Julie), Benoît Régent (Olivier), Florence Pernelová (Sandrine), Charlotte Véryová (Lucille), Hélène Vincentová (novinářka), Philippe Volter (obchodník s nemovitostmi), Claude, Duneton (doktor), Hugues Quester (Patrice), Emmanuelle Rivaová (matka), Florence Vignonová (kopistka), Daniel Martin (soused zezdola), Jacek Ostaszewski (flétnista), Yann, Trégouët (Antoine), Alain Ollivier (právník), Isabelle Sadoyan (služebná), Pierre Forget (zahradník), Zbigniew Zamachowski (Karol Karol), Julie Delpyová (Dominique), Piotr Jaxa (fotograf na pohřbu), Philippe Manesse, Arno Chevrier, Idit Cebula, Stanislas Nordey, Jacques Disses, Michel Lisowski, Yves Penay, Philippe, Morier-Genoud, Alain Decaux, Julie Gayet, Catherine Therouenne
Pavučina:
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 7387x přečteno
Zaslat e-mailem
