V noci jsem snil, že jsem motýlem

Dánského filmového režiséra Larse von Triera není zapotřebí nijak více představovat - i mainstreamový filmový návštěvník multikin povinně shlédl alespoň jeden z jeho nejproslulejších snímků à la Melancholia (2011), Antikrist (2009), Manderlay (2005), Dogville (2003), Tanec v temnotách (2000), Prolomit vlny (1996) či Evropa (1991) a asi současně není divák, kterého by se Trierovi nepodařilo přivést až na hranici psychického trýznění. Filmy Larse von Triera jsou, pro někoho v dobrém pro jiné ve špatném slova smyslu, jen stěží zapomenutelným zážitkem, kdy kombinuje vyhraněná témata s hlavními postavami na dně psychické propasti s expresivní filmovou technikou, kdy se jako jeden ze signatářů filmového Dogma 95 vyvaruje jakékoliv formě laciné manipulace diváka.

Trierova tvorba je mezi léty 1984 až 2005 volně včleněna do tří filmových trilogií: tzv. Evropské se snímky Prvek zločinu (1984), Epidemic (1987) a Evropa (1991), dále trilogie Zlatého srdce s filmy Prolomit vlny (1996), Idioti (1998) a Tanec v temnotách (2000); a konečně nedokončené americké trilogie Země možností s částmi Dogville (2003), Manderlay (2005) a Washington, jež byla původně plánována na rok 2009, ale po obrovském finančním neúspěchu druhé části Manderlay, již asi zůstane nenatočena.

Larse von Trier je jak geniální filmový tvůrce a umělec, ale je i provokatér, jež systémově vyhledává kontroverzí, ne-li tabuizovaná, témata. Trierovu proklamovanou fascinaci Amerikou, jež údajně stála za plánem natočit americkou trilogii, je tedy nutné brát jako ironii. A ostatně byť se Trierovi podařilo pro celou plánovanou trilogii získat pro hlavní roli hollywoodskou hvězdu první velikosti, Nicole Kidmanovou (ta ale nakonec po natočení první části od další spolupráce odstoupila s tím, že se chce věnovat jiným projektům), prošly obě části americkými kiny bez většího diváckého ohlasu a se smíšenými reakcemi kritiky. Z hlediska divácké i ekonomické stránky tak první snímek v pořadí, Dogville, zachránilo evropské publikum, film druhý, Manderlay, však skončil s deficitem více než deseti miliónů dolarů a z hlediska reakcí diváků i kritiky je nejvíce označován jako ten druhý Dogville, kterému však přes nesporné kvality chyběl původní šok ale i filmová hvězda tak, jak tomu bylo u části prvé. Co do námětu se Trier trefuje do prvoplánově nejožehavějších témat - v Dogville do pokrytecké náboženské morálky, v Manderlay do otroctví a rasismu. Dodejme však, že se v obou případech jedná o již vyčpělé klišé, které má více než k realitě blíže k přání, jak by bychom my Evropani rádi Ameriku viděli.

Úvodem k vylíčení příběhu Manderlay se možná hodí málá historická vsuvka:

1. ledna 1963 vstoupila v platnost deklarace Abrahama Lincolna, kterou bylo zrušeno otroství ve státech Konfederace - konkrétně se jednalo o státy: Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Virginia, Arkansas a Severní Karolína. Osvobozeni byli také otroci v armádě Unie. Zrušení otroctví na zbylém území USA proběhlo až v rámci 13. dodatku Ústavy USA ze dne 18. prosince 1865, tedy půl roku po smrti Abrahama Lincolna, pro nějž bylo zrušení otroctví více něž morálním gestem, jak je dnes jeho deklarace často interpretována, spíše geniálním politickým tahem. Ve většině států USA je však zrušení otroctví slaveno 19. června a to jako připomínka cesty generála Gondora Grandera, který 19. června 1865 dorazil do města Galveston v Texasu a oznámil zde konec války ale i v té doby jeden a půl roku starý akt o zrušení otroctví ve výše zmíněných státech poražné Konfederace. Tato Granderova cesta znamenala konečné osvobození asi 250 tisíc otroků z původních 3 a půl miliónu. Zbylý půl milión otroků ve státech Unie si na své osvobození musel počkat až do schválení zmíněného 13. dodatku ústavy.

Po úplnost však dodejme i načasování zrušení otroství v evropských zemích: Švédsko - 1847, Britské impérium - 1838, Dánsko - 1848, Francie - 1848, Nizozemí - 1863. Spojené Státy tedy rozhodně nebyly nějakou černou ovcí, jak je často z evropského pohledu intepretováno. A naopak, v mnoha zemích Asie a Afriky bylo otroctví legální až do hloubi 20. století (např. Čína - 1910, Etiopie - 1936, Tibet - 1959, Saudská Arábie - 1962, Mauritánie - 1980). V některých zemích však otroctví existuje i dnes a to v nelegální avšak ze strany departmentu tolerované formě.

Ale zpátky k filmu: Manderlay, co do formy - tedy minimalistická scéna takřka bez kulis, kdy jsou domy a stromy jen naznačeny bílými čarami na zemi, ale i děje, který je umístěn někam kolem roku 1930, přímo navazuje na předchozí část Dogville. Poté, co v předchozí části Grace a gansterská tlupa jejího otce vypálí do základů stejnojmennou vesnici a do jednoho povraždí všechny její obyvatele, malých dětí nevyjímaje, zločinecký konvoj krátce zastaví u jedné zapadlé farmy jménem Manderlay ve státě Alabama, když z farmy vyběhne černá žena a žádá je pomoc, protože její manžel má být bičován za krádež láhve červeného vína. Přes protesty otce, který se nechce míchat do cizích záležitostí, vtrhne Grace na farmu a je šokována tím, že na farmě je stále, sedmdesát let po jeho zrušení, praktikováno otroctví. Grace přirozeně čeká euforickou reakci a oslavu svobody, ale namísto toho jsou nyní osvobození otroci zaražení a tupě čekají, co bude dále. Bez reakce zůstává i zpráva, že zemřela jejich bývalá majitelka a zotročitelka, zvaná jako Mam. Ale byť nikdo Grace za své osvobození nepoděkoval, chystá se Grace s pocitem vykonaného dobrého skutku pokračovat v cestě, když je zavolána zpět starým černochem Wilhelmem a je svědkem scény, kdy bývalí otrokářští dozorci a rodina majitelky najímají propuštěné otroky zpět jako dělníky s tím, že jim ihned poskytují zálohu na budoucí mzdu, aby si mohli objednat jídlo a zboží se vzdáleného obchodu - otroctví je tak nahrazeno nevolnictvím v podobě naprosté ekonomické závisloti.

V reakci na to, se Grace rozhodne, že s částí otcových gansterů zůstane na farmě a to až do podzimní sklizně bavlny a to aby bývalé otroky naučila emancimaci. Původní dobré úmysly se však postupně zhatí tak, na farmě vypukne hladomor, Grace je nucena vykonat práci popravčí za krádež jídla, úrodu bavlny takřka zničí písečná bouře a především, někdejší otroci spočívají v naprosté letargii, na farmě pracuje jen Grace a bývalí otrokáři. Graciiny iluze o záchraně světa jsou pak dokonány poté, co zjistí, že otroctví i se všemi důsledky včetně tělesných trestů bylo po celých sedmdesát let vykonáváno dobrovolně, protože propuštění otroci nevěděli, co si počít se svým životem, a ztráta svobody tak pro ně paradoxně vysvobozením.

Po něúspěchu Graciina experimentu a poté, co uteče zbylé osazenstvo otcova gangu, je Grace určena k tomu, aby se stala nástupkyní Mam, tedy navenek majitelkou farmy, ve skutečnosti však je jednou z otrokyň, protože veškerý chod a pravidla farmy se řídí knihou přezdívanou jako Mámin zákoník, kterou však sepsal jeden z otroků.