10. Prosinec 2008
Lucie Sunková: Pelargónie
Velmi zdařile dopadl filmově-výtvarný experiment absolventky FAMU Lucie Sunkové v podobě melancholické balady na námět povídky Jiřího Suchého, jež velmi náročnou technikou malby olejovými barvami na skle odvíjí teskné vzpomínky bývalé společnice-prostitutky z baru Pygmalion, která se zamilovala do jednoho z večerních hostů, krátce s ním vyzkoušela útrapy všedního života v domku za městem se skleníky plných pelargónií. Avšak jednoho večera, když se její milenec zúčastnil soutěžní výstavy pelargónií, ji přemohla touha být zase obdivována zraky roztoužených mužů, oblékla si šaty v barvě rudé krve a vrátila se zpět do Pygmalionu.
V baru se pak její oči naposled střetly s již bývalým milencem, který ji přenechal vítězný květ pelargónie a odešel navždy tak, že v jejím srdci až doposud, kdy její vlasy zešedly a kdysi krásná tvář se pokryla vráskami, plane její srdce neuhasitelnou touhou a na její lásku ji zůstala jediná vzpomínka - krvavě rudý květ pelargónie.
Lucie Sunková: Pelargónie
Ale o tom, že tento nádherně zpracovaný příběh beze slov, jen s podmaňujícím hudebním doprovodem Vladimíra Merty, vznikl jen díky enormnímu nasazení, cituji její autorku, výtvarnici a režisérku Lucii Sunkovou:
»Práce na filmu Pelargónie trvala dva roky, samotné natáčení zabralo devět měsíců a probíhalo ve Studiu Bratři v triku na Barrandově. Použila jsem animační techniku, které se říká „malba olejovými barvami na skle“. Touto technikou vzniká film přímo ve studiu pod kamerou. Je to technika, kde se maluje, umazává a hned snímá jeden obrázek za druhým a není možnost zpětné kontroly. Na rozdíl od klasického kresleného filmu, kde pracuje mnoho lidí – fázaři, konturisti, koloristi – při tomto způsobu animace vše dělá jediná osoba, protože je založená na jedinečném autorském rukopisu. Animace tak získává trochu jiný charakter a umožňuje bohaté výtvarné zpracování. Je to však technika náročná na představivost i na dobrou paměť, protože když si člověk něco „umaže“, nemůže se k tomu již vrátit. Snažím se také více pracovat s prostorem, například mít v detailech rozostřená pozadí a tím se přiblížit realitě, a proto jsem využila možností víceplánového stolu. S malbou na skle jsem začala už na FAMU, kde jsme si celé filmy museli dělat sami, a tak jsem se rozhodla použít techniku, která to přímo vyžaduje. Vznikly tak i mé předchozí filmy Havran (2000) a Podobizna (2002).«
Pelargónie, ČR, 2005 (12 min.)
Námět: Jiří Suchý (povídka)
Scénář, režie, výtvarnice a animace: Lucie Sunková
Kamera: Michal Vojkuvka
Hudba: Vladimír Merta, Jana Lewitová (zpěv)
Verze pro tisk- Přidat komentář
- 5306x přečteno
Zaslat e-mailem
