„V noci jsem snil, že jsem motýlem, a teď nevím, zda jsem člověkem, který snil, že je motýlem, nebo zda jsem motýlem, kterému se zdá, že je člověkem“

Čas k moudrosti

Kategorie
22. Únor 2008
Podzim je časem dešťů a těl třesoucích se z polibku severního vánku.
Podzim je pro zamilované a milující časem smutku, protože právě nyní se musí opět rozloučit ti dva věční milenci - božský krasavec Adónis se svou družkou bohyní lásky a krásy Afrodítou. Ale nečeká je půlrok, ve kterém krvácí srdce smutkem, ale naopak čas plný radosti z čekání na toho druhého, kdy zcela zapomínáme na vlastní těla a Vše je podřízeno onomu, jistě božskému, principu - Lásce. Čas, ve kterém duše opět usedá na královský trůn a my se cítíme tak šťastni až z toho dostáváme tropické horečky, musíme totiž neustále myslet na obraz, jež si každý milující v hlavě nosí a jež je měřítkem jeho myšlení a její dcery jednání.
Právě na podzim jsou lidé na sebe nejvíce hodní a laskavě se objímají svými pohledy. Avšak ta část, která již či vůbec nezná podstatu Lásky, strachy se potí a každý takový je zahleděn naopak na sebe a nezná než slova, jejichž význam vlastně ani neznáme. Buďme proto šlechetní ve svém štěstí a rozdávejme dále světlo z pochodně uvnitř našich srdcí.
Ale podzim je především časem mudrců, kteří již dávno znají jeho tajemství. Již dávno poznali, že Moudrost pochází ze Zkušenosti a kdo převyšuje člověka moudrostí tak jako Himaláje termitiště ? - Ten kdo na tomto světě stojí již celá tisíciletí, ten, který postrádá lidský strach i omylnost, ten, kdo na vše pohlíží zpříma a bez předsudků.
A právě teď nastal čas, kdy stromy, nositelé nadlidských znalostí, se snižují k naší maličkosti a pomíjivosti a dávají nám nahlédnout do svých myšlenek.
Potkáte-li tedy v hlubokých lesích človíčka sbírajícího spadlé listí, vězte, že se nejedná o hříčku přírody, postavičku pro zasmání, a naopak se k němu přidejte a naučte se číst …
Tvé hlasování: Žádná Průměr: 3.8 (5 hlasů)