Baudelairovy básně

Posedlost

odaha — Sat, 21 Dec 2013 16:45:35 +0000

Ó lesy, děsíte mě jak loď katedrál;

hlas varhan duní z vás; ve zlořečené hrudi,

komnatě smuteční, kde chroptí věčný žal,

vaše De profundis nám ozvěnou se budí.

číst dál

Vampýr

odaha — Sat, 21 Dec 2013 16:43:04 +0000

Ty, jež ses ranou jako nůž

do bolavého srdce vsekla,

šílená, samý šperk a růž,

tvrdě jak stádo běsů z pekla

číst dál

De profundis clamavi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 16:37:13 +0000

Z dna proudu černého, kam srdce mé se hrouží,

prosím tě o soucit, mám pouze tebe rád.

V tom chmurném vesmíru, jak olověný hrad,

se jenom rouhačství a hrůzy v noci plouží.

číst dál

Mršina

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:46:02 +0000

Má duše, vzpomínáš si, moje štěstí,

po ránu v sladkém podletí

mršinu strašnou spatřili jsem na rozcestí

uprostřed štěrku ležeti.

číst dál

Had, který tančí

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:41:39 +0000

Rád vídám, lenivko má sladká,

svítit bělostí

tvou kůži jako lesklá látka

hebkou nahostí.

Z hloubky tvých vlasů stoupá hoře

vůně svíravé,

jsou vonné, nepokojné moře,

modře-hnědavé;

na němž jak loď, která se vzbouzí

z noční únavy,

má duše do nebes se h

číst dál

Vlasy

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:37:18 +0000

Ó rouno, vlnivě až na krk spadající!

Prsténky, voňavé svým zlenivělým snem!

Závrati! Zabydlit chci šero ve světnici

spoustou všech vzpomínek, v tom vlase dřímající,

a zamávat jím, jak se mává šátečkem.

číst dál

Cizokrajná vůně

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:34:44 +0000

Navečer v jeseni, když oči přimhuřuji

a lokám vlahý žár tvých prsů voňavých,

před zraky vstane sen o šťastných pobřežích,

kde slunce plápolá a ohně oslepují:

číst dál

Ztrestání pýchy

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:32:20 +0000

Když teologie - v tom skvělém čase -

ještě svou živostí a silou pyšnila se,

prý jeden z doktorů, jenž z jejích velkých byl

- když srdce lhostejných však nejdřív znásilnil

a v jejich propasti jim pohnul nocí tmavou,

pak přehnal to a dal se za nebeskou slávou

číst dál

Smolař

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:29:21 +0000

Unes bych tíži, přešel sráz,

jenom mít sisyfovské síly!

Co s odvahou, co platno chci-li?

Umění dlouhé, krátký čas.

číst dál

Špatný mnich

odaha — Sat, 21 Dec 2013 14:23:00 +0000

Ve starých klášterech veliké holé stěny

zdobily obrazy o pravdě svatých knih.

Tím jejich strohý chlad byl teple prozářený

a zbožnou duši hřát si o ně mohl mnich.

číst dál

Prodejná múza

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:25:18 +0000

Múzo v mém srdci, jež máš ráda paláce,

až leden vypustí zas bouřky ze svých věží,

v té černé nudě, když po celý večer sněží,

prokřehlá, -čímpak si chceš dýchat na ruce?

číst dál

Nemocná múza

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:22:42 +0000

Co je to s tebou dnes, má bědná Múzo múz?

Hned zrána oči žhnou, jsou plné nočních zdání,

jsou propadlé, tvá pleť je z šílenství, je z hrůz

tak studených jak led a němých do skonání.

číst dál

Vztahy

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:19:22 +0000

Příroda, to je chrám s živými pilíři,

jež někdy zmateně svou řečí promlouvají;

člověk tam lesem jde a bloudí jinotaji,

les si ho důvěrně a známě prohlíží.

číst dál

Vzlétání

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:14:40 +0000

Nad lesy, úvaly, nad moři, nad jezery,

nad vysočinou hor, nad hradbou oblaků,

až někam ke slunci, éteru bez mraků,

až někam v zámezí samotné hvězdné sféry,

číst dál

Albatros

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:11:31 +0000

Jen tak, jen z rozmaru veliké albatrosy,

netečné poutníky, chytají lodníci,

ptáky, jež moře snad na cestu přibralo si

k své lodi, po hořkých propastech plující.

číst dál

Květy zla

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:07:23 +0000

Les fleurs du mal, 1844-57

Epilog

odaha — Sat, 21 Dec 2013 12:01:32 +0000

Klid v srdci, na vrch vyšel jsem nad městem čnící,

Odkud je celé zřít, jak v šíř se táhne, v dál,

Peklo i očistec, hampejzy, nemocnici,

Vší obludnosti květ kde bujně rozkvétal.

Ty víš, ó Satane, mé bídě panující,

Že nepřišel jsem tam, bych planě naříkal:

Jak chlípník zestárlý svou starou milostnicí

Nevěstkou obrovskou já spíjet se chtěl,

Svým kouzlem pekelným mne věčně zmlazující.

číst dál

Dobří psi - Panu Josephu Stevensovi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:59:30 +0000

Nerděl jsem se nikdy, ani před mladými spisovateli svého století, za svůj obdiv k Buffonovi; ale dnes nechci volat na pomoc duši tohoto malíře pompézní přírody. Nikoli.

Mnohem raději bych se obrátil na Sterna a řekl bych mu: “Sestup z nebe, nebo vystup ke mně z polí Elysia, abys mi inspiroval zpěv příznivý dobrým psům, ubohým psům, zpěv, jenž by byl hoden tebe, šprýmaři sentimentální, jedinečný šprýmaři! Přijeď zase sedě obkročmo na tom pověstném oslu, jenž tě provází vždy v paměti potomstva; a hlavně ať ten osel nezapomene svůj nesmrtelný makaron, delikátně pověšený mezi pysky!“

číst dál

Zabíjejme chudáky!

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:57:35 +0000

Po čtrnáct dní jsem nevyšel ze své světnice a obklopil jsem se knihami, jež právě v tu dobu byly v módě (je tomu šestnáct nebo sedmnáct let); míním knihy, v nichž se jedná o tom, kterak učinit národy ve čtyřiadvaceti hodinách moudrými, šťastnými a bohatými. Strávil jsem teď -- chci říci spolykal jsem -- všecky výpotky všech podnikatelů obecného blaha -- těch, kteří radí chudákům, aby se stali otroky, i těch, kteří je přesvědčují, že jsou všichni sesazenými králi. Nikoho nepřekvapí že jsem tehdy byl v duševním stavu hraničícím se závratí nebo zpitomělostí.

číst dál

Kdekoli mimo svět

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:55:48 +0000

Tento život je nemocnicí, v níž každý nemocný touží změnit lůžko. Jeden by chtěl trpět u kamen, jiný pak myslí, že by se uzdravil, leže u okna.

Zdá se mi, že by se mi vždy vedlo dobře tam, kde nejsem, a o této otázce stěhování diskutuji stále se svou duší.

číst dál

Slečna Bistouri

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:53:47 +0000

Když jsem docházel na konec předměstí pod blesky plynu, pocítil jsem, kterak něčí rámě vklouzá lehce pod moje a uslyšel jsem hlas, jenž mi šeptal do ucha: “Jste lékař, pane?“

číst dál

Ztráta aureoly

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:51:58 +0000

“Jakže! vy zde, můj drahý? Vy, a na špatném místě? vy, jenž pijete kvintesence! vy, který jíte ambrosii! Opravdu, to mě překvapuje.“

“Můj drahý, znáte mou hrůzu před koni a vozy. Právě teď, když jsem ve velkém spěchu přecházel boulevard, jak jsem skákal v blátě tím pohyblivým chaosem, kde smrt cvalem přibíhá ze všech stran zároveň, sklouzla mi při náhlém pohybu z hlavy moje aureola do bláta na dláždění. Neměl jsem odvahy ji zvednout. Soudil jsem, že je méně nepříjemné ztratit své odznaky než dát si přerážet hnáty. A pak, řekl jsem si, neštěstí je přece k něčemu dobré. Nyní se mohu procházet inkognito, dělat nízké skutky a oddávat se zkaženosti jako obyčejní smrtelníci. A tu mě máte, zcela podobného vám, jak vidíte!“

číst dál

Střelnice a hřbitov

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:50:11 +0000

“Hostinec u vyhlídky na hřbitov.“

“Zvláštní štít,“ praví sám k sobě muž, jenž se prochází, “ale právě vhodný, aby vzbudil žízeň! Jistě že majitel této krčmy dovede ocenit Horácia a žáky Epikurovy mezi básníky. Snad zná dokonce hlubokou rafinovanost starých Egypťanů, pro něž nebylo dobré hostiny bez kostry nebo jakéhokoli odznaku prchavosti života.“

číst dál

Polévka a oblaka

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:47:49 +0000

Můj bláznivý drahoušek mě pozval k obědu a já hleděl otevřeným oknem jídelny na ty pohyblivé architektury, jež bůh tvoří z par, na ty zázračné konstrukce z nehmotného. A myslil jsem si při svém pozorování: “Všechny tyto fantasmagorie jsou skoro tak krásné jako oči mé krásné milenky, té bláznivé potvůrky se zelenýma očima.“

číst dál

Galantní střelec

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:42:35 +0000

Když povoz jel lesíkem, dal zastavit u střelnice, řka, že by mu bylo příjemno vypálit několik ran, aby zabil Čas. Což není to nejobyčejnějším zaměstnáním každého, zabíjet tu obludu? -- A nabídl galantně rámě své drahé, rozkošné a prokleté ženě, jíž děkoval za tolik rozkoše, za tolik bolesti a snad i za velkou část svého genia.

číst dál

Portréty milenek

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:40:17 +0000

V mužském boudoiru, totiž v kuřárně náležející k elegantní krčmě, pokuřovali a popíjeli čtyři muži. Nebyli vlastně ani staří ani mladí, ani hezcí ani oškliví; ale ať staří nebo mladí, měli onu distingovanost, kterou nelze nepoznat, cosi nepopsatelného, ten chladný a výsměšný smutek, jenž jasně praví: “Mnoho jsme žili, a hledáme, co bychom mohli milovat a ctít.“

číst dál

Přístav

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:38:20 +0000

Přístav jest rozkošný útulek pro duši unavenou zápasy života. Rozpětí nebes, pohyblivá architektura oblaků, měnivé zbarvení moře, jiskření majáků jsou prismatem, kupodivu schopným bavit oči a nikdy neunavovat. Svižné formy lodí se složitým lanovím, jež vlny uvádí v harmonické houpání, udržují v duši dojem rytmu a krásy.

číst dál

Zrcadlo

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:35:47 +0000

Jakýsi strašně ohyzdný člověk vejde a dívá se na sebe do zrcadla.

“Proč hledíte na sebe do zrcadla, vždyť nemůžete se tam vidět, aniž byste byl zarmoucen?“

číst dál

Ušlechtilý oř

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:34:02 +0000

Je velice ohyzdná. A přece je rozkošná!

Čas a Láska ji poznamenaly svými drápy a krutě ji poučily, co mládí a svěžesti odnáší každá minuta a každý polibek.

číst dál

Která je ta pravá?

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:31:50 +0000

Znal jsem jakousi Benediktu, jež plnila atmosféru ideálem a jejíž oči šířily touhu po velikosti, po kráse, po slávě a po všem tom, co nám dává víru v nesmrtelnost.

Leč tato zázračná dívka byla příliš krásná, aby mohla dlouho žít, a také zemřela za několik dní po tom, co jsem ji poznal, a já sám ji pochoval jednoho dne, kdy jaro rozhoupalo svou kadidelnici i na hřbitovech. Já to byl, jenž ji pochoval, pevně uzavřenou do rakve ze dřeva vonného a neporušitelného jako indické truhlice.

číst dál

Dobrodiní luny

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:29:42 +0000

Luna, jež je rozmar sám, pohlédla oknem na tebe, když jsi spala ve své kolébce, a pravila sama k sobě: “To dítě se mi líbí.“

A sestoupila měkce po svém oblačném schodišti a beze zvuku pronikla okenními tabulemi. Pak se rozestřela po tobě s poddajnou něžností matky a položila své barvy na tvoji tvář. Tvé zorničky od toho zůstaly zelené a tvé líce neobyčejně bledé. Hledíce na tuto návštěvnici, oči tvé se bizarně zvětšily; a tak něžně ti stiskla hrdlo, že je ti od té chvíle navždy do pláče.

číst dál

Touha malovat

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:27:19 +0000

Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, jejž rozdírá touha!

Hořím touhou namalovat tu, která se mi objevila tak zřídka a jež uprchla tak rychle, jako krásná želená věc prchá dozadu za cestovatelem unášeným do noci. Jak tomu již dávno, co zmizela!

číst dál

Okna

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:25:03 +0000

Kdo hledí zvenčí dovnitř otevřeným oknem, nevidí nikdy tolik jako ten, jenž pohlíží do okna zavřeného. Není hlubšího a více oslňujícího předmětu, než okno osvětlené svíčkou. To, co je možno spatřit v sluneční záři, je vždy méně zajímavé než to, co se děje za skleněnou tabulí. V té černé nebo rozzářené díře žije život, sní život, trpí život.

číst dál

Již!

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:22:30 +0000

Již stokrát slunce, zářivé nebo zasmušilé, vytrysklo z té obrovské mořské kádě, jejíž břehy lze stěží postřehnout. Stokrát se, zářící nebo zamračené, opět ponořilo ve svou nesmírnou večerní lázeň. Již hezkých pár dní mohli jsme pozorovat protější stranu firmamentu a luštit nebeskou abecedu svých protinožců. A každý cestující vzdychal a reptal. Řekl bys, že přiblížení země přivádí jejich bolest v zoufalství. “Kdy už,“ říkali, “přestaneme spát spánkem, jímž otřásá mořská vlna, jejž ruší vítr, který chrápe silněji než my? Kdy budeme moci zažívat v nehybné lenošce?“

číst dál

Opíjejte se!

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:19:17 +0000

Je třeba být stále opilým. V tom je vše: toť jediná otázka. Abyste necítili strašlivé břímě Času, jež drtí vaše ramena a ohýbá vás k zemi, je třeba opíjet se bez oddechu.

Ale čím? Vínem, poesií nebo ctností, čím chcete. Ale opíjejte se.

číst dál

Thyrsus -- Ferenci Lisztovi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:11:49 +0000

Co je to thyrsus? Ve smyslu morálním a poetickém je to sacerdotální odznak v ruce kněze nebo kněžky, oslavující božstvo, jehož jsou mluvčími a sluhy. Ale fyzicky je to jen hůl, pouhá hůl, chmelová tyčka, kůl révy, suchý, tvrdý a rovný. Kolem této hole v rozmarných závitcích pohrávají si a laškují stonky a květy, jedny vlnité a prchavé, druhé skloněné jako zvonky nebo převrácené číše. Úžasná sláva tryská z této směsice čar a barev něžných nebo zářivých.

číst dál

Náklonosti

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:08:05 +0000

V krásné zahradě, kde paprsky podzimního slunce zdály se zdržovat s rozkoší, pod zelenavou již oblohou, na níž plula zlatá oblaka jako putující kontinenty, čtyři krásné děti, čtyři hoši spolu hovořili, nabaživše se patrně hry.

číst dál

Šňůra -- Eduardu Manetovi

odaha — Sat, 21 Dec 2013 11:05:14 +0000

“Iluze,“ pravil mi přítel, “jsou snad tak nespočetné jako vztahy lidí mezi sebou nebo jako vztahy lidí a věcí. A když iluze zmizí, to jest, když vidíme bytost nebo fakt tak, jak existuje mimo nás, zakoušíme bizarní pocit, z polovice lítost pro zmizelý fantom, z polovice příjemné překvapení nad novinkou, nad skutečným faktem. Je-li nějaký zjev samozřejmý, všední, vždycky podobný, takové povahy, že se v ní nelze mýlit, je to mateřská láska. Jest právě tak nesnadno předpokládat matku bez lásky mateřské jako světlo bez tepla; což není úplně oprávněno přičítat lásce mateřské všecky činy i slova matky, vztahující se na její dítě? A přece poslyšte tuto historku, při níž jsem byl podivně mystifikován nejpřirozenější iluzí.“

číst dál

Velkomyslný hráč

odaha — Sat, 21 Dec 2013 10:58:57 +0000

Včera, mezi davem na boulevardu, pocítil jsem, že se mne dotkla tajemná Bytost, již vždy jsem toužil seznat a již jsem ihned poznal, ač jsem jí nikdy nespatřil. Měl patrně sám vůči mně podobnou touhu, neboť, jda mimo, na mne významně mrkl; rychle jsem ho poslechl. Pozorně jsem kráčel za ním a brzy jsem sestoupil za ním do podzemního bytu, oslňujícího, kde skvěl se přepych, jemuž přibližný příklad nemohlo poskytnout žádné z nejvznešenějších obydlí v Paříži. Zdálo se mi podivné, že jsem mohl tak často chodit kol toho nádherného doupěte, aniž bych si byl všiml jeho vchodu. Zde vládla vybraná, až opojná atmosféra, jež působila skoro okamžité zapomenutí vší odporné hrůzy života; zde to dýchalo pochmurným blaženstvím, analogickým tomu, jež asi zakoušeli ti, kteří pojedli lotosu, když, vystupujíce z lodi na okouzleném ostrově, ozářeném svity věčného odpoledne, cítili, kterak se v nich rodí, při omamujících zvucích melodických kaskád, touha nespatřit již nikdy svoje penaty, své ženy, své děti a nikdy již nevstoupit na vzduté vlny moře.

číst dál

Falešný peníz

odaha — Sat, 07 Dec 2013 16:05:29 +0000

Když jsme se vzdalovali od trafiky, můj přítel pečlivě roztřídil své peníze; do levé kapsy u vesty vstrčil malé zlaté mince; do pravé drobné stříbrné peníze; do levé kapsy u spodků spoustu velkých sous, a konečně do pravé stříbrný dvoufrank, jejž si byl zvláště prohlížel.

číst dál

Heroická smrt

odaha — Sat, 07 Dec 2013 16:02:36 +0000

Fancioulle byl obdivuhodný šašek a patřil skoro mezi přátele Knížete. Ale pro osoby, oddané ze řemesla komice, mají věci vážné osudovou přitažlivost, a ač by se mohlo zdát bizarním, že ideje vlasti a svobody despoticky se zmocní mozku histrionova, Fancioulle jednoho dne vstoupil do spiknutí, zosnovaného několika nespokojenými šlechtici.

číst dál

Oči chudých

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:56:03 +0000

Ah! vy chcete vědět, proč vás dnes nenávidím. Vám bude nejspíše méně snadno to pochopit než mně vám to vysvětlit; neboť jste, myslím, nejkrásnější příklad ženské nedovtipnosti, jaký lze vůbec najít.

Strávili jsme spolu dlouhý den, jež se mi zdál krátkým. Slíbili jsme si ovšem, že všechny naše myšlenky nám budou oběma společné a že duše nás obou od nynějška splynou v jedinou; -- sen, v němž celkem vzato není nic originálního, leda to, že byl sněn všemi lidmi, nikým však uskutečněn.

číst dál

Krásná Dorothea

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:52:08 +0000

Slunce mučí město svým přímým a hrozným světlem; písek oslňuje a moře se třpytí. Ztrnulý svět malátně ochabuje a oddává se dřímotě, která jest jakousi příjemnou smrtí, kdy spící v polobdění chutná rozkoše svého umrtvení.

číst dál

Záměry

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:48:57 +0000

Pravil sám k sobě, procházeje se ve velikém opuštěném parku: “Jak by byla krásná v složitém a nádherném dvorním kostýmu, sestupujíc atmosférou krásného večera po mramorových stupních paláce, proti velikým trávníkům a bazénům! Vždyť má od přírody vzezření princezny!“

číst dál

Samota

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:46:46 +0000

Jeden lidumilný novinář mi pravil, že samota člověku neslouží; a aby podepřel svou tezi, citoval, jako všichni nevěřící, slova Církevních Otců.

číst dál

Soumrak

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:42:41 +0000

Je podvečer. Veliké uklidnění nastává v ubohých duších, znavených denní lopotou; a jejich myšlenky nabývají nyní jemných a nejasných barev soumraku.

číst dál

Pokušení čili Eros, Plautus a sláva

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:39:39 +0000

Dva nádherní Satani a jedna Ďáblice, ne méně neobyčejná, vystoupili dnes v noci po tajemném schodišti, kudy Peklo na slabost spícího člověka útočí a s ním tajně se spojuje. I přišli postavit se slavnostně přede mne, zpříma jako na estrádě. Sirnatá záře vydechovala z těch tří osob, které se odrážely od temného pozadí noci. Měli vzezření tak hrdé a tak plné moci, že jsem je pokládal zpočátku všecky tři za pravé Bohy.

číst dál

Dary víl

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:34:48 +0000

Bylo to veliké shromáždění Víl, aby přikročily k rozdělení darů všem novorozeným, kteří přišli na svět za posledních čtyřiadvacet hodin.

Všecky ty antické a rozmarné Sudičky, všecky ty bizarní Matky radosti a bolesti se od sebe velmi lišily; jedny měly vzezření zasmušilé a mrzuté, druhé vzezření bláznivé a chytrácké; jedny mladé, jež byly vždycky mladé; druhé staré, jež byly vždycky staré.

číst dál

Hračka chudého

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:31:31 +0000

Chci vám povědět o nevinném vyražení. Je tak málo zábav, které by nebyly hříšné!

Až vyjdete zrána s určitým úmyslem zevlovat po silnicích, naplňte si kapsy malými vynálezy po sou -- jako třeba plochý kašpar, jímž pohybuje jediná nit, kovář bušící na kovadlinu, jezdec s koněm, jehož ocas je píšťalkou -- a u krčem, pod stromy, dejte je darem neznámým a chudým dětem, s nimiž se setkáte. Uvidíte, jak jejich oči se nesmírně rozšíří. Zpočátku neodváží se to vzít; budou pochybovat o svém štěstí. Pak jejich ruce rychle uchopí dárek a ony prchnou jako kočky, které jdou sníst daleko od vás kousek, jejž jste jim dali, naučivše se nedůvěřovat člověku.

číst dál

Vyzvání k cestě

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:28:52 +0000

Jest prý jedna nádherná země, země Cocagnská; sním o tom, že ji navštívím s dávnou přítelkyní. Zvláštní to země, ponořená v mlhy našeho Severu, jež by mohla být nazvána Východem Západu, Čínou Evropy, tolik se tam rozpoutala, teplá a rozmarná fantazie, tak trpělivě a svéhlavě ji okrášlila svým umělým a delikátním rostlinstvem.

číst dál

Hemisféra ve vlasu

odaha — Sat, 07 Dec 2013 15:25:15 +0000

Dovol, abych dlouho, dlouho vdechoval vůni tvých vlasů, abych v ně nořil celý svůj obličej, jako žíznivý v pramenitou vodu, abych jimi pohrával rukou, jako vonným šátkem, abych rozvířil vzduchem vzpomínky.

číst dál

Hodiny

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:33:31 +0000

Číňané vidí v oku koček, kolik je hodin.

Jeden misionář, procházeje se jednou v okolí Nankinu, zpozoroval, že zapomněl své hodinky, a ptal se jednoho malého hocha, kolik je hodin.

Uličník nebeské říše zpočátku váhal; pak rozhodnuv se, odpověděl: “Hned vám to povím.“ Po několika okamžicích se opět objevil s velikou tlustou kočkou v náručí, a dívaje se jí upřeně do očí, prohlásil bez váhání: “Není ještě docela poledne.“ A bylo tomu tak.

číst dál

Koláč

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:31:28 +0000

Cestoval jsem. Krajina, v níž jsem se ocitl, měla v sobě neodolatelnou velikost a vznešenost. Něco z ní přešlo nepochybně v tom okamžiku v mou duši. Myšlenky mé poletovaly s lehkostí rovnou lehkosti atmosféry. Sprosté vášně, jako nenávist a profánní láska, zdály se mi nyní tak vzdálenými jako mračna, která táhla na dně propastí pod mýma nohama; duše má zdála se mi tak rozklenutou a tak čistou jak kopule nebes, jež mne obklopovala; vzpomínka na věci pozemské vcházela v mé srdce jen zeslabená a ztlumená jako znění zvonků nespatřitelných stád, jež se pásla daleko, velmi daleko na svahu jiné hory. Po nehybném jezírku, černém svou nesmírnou hloubkou, táhl chvílemi stín oblaku, jako odraz pláště vzdušného obra, letícího nebem. A vzpomínám si, kterak tento slavnostní a vzácný pocit, jejž působil veliký a úplně tichý pohyb, mě naplňoval radostí a spolu i bázní. Krátce, dík úchvatné kráse, jíž jsem byl obklopen, cítil jsem se v dokonalém souladu se sebou samým a vesmírem; ba myslím, že ve své dokonalé blaženosti a ve svém úplném zapomnění všeho zla pozemního dospěl jsem docela k tomu, že nezdály se mi již tak směšnými žurnály, které tvrdí, že člověk se zrodil dobrým; -- když tu nevyléčitelná hmota obnovila své požadavky a já pomýšlel na to, zahnat únavu a utišit chuť k jídlu, již způsobilo tak dlouhé stoupání. Vytáhl jsem z kapsy veliký krajíc chleba, koženou číšku a lahvičku jakéhosi elixíru, jejž lékárníci tenkrát prodávali turistům, aby jej příležitostně mísili se sněhovou vodou.

číst dál

Starý komediant

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:29:15 +0000

Všude se rozběhl, rozlil a rozdováděl lid, mající prázdný den. Byla to jedna z oněch slavností, na něž po tak dlouhou dobu spoléhají komedianti, ti, kteří ukazují zvířata, a potulní kramáři, aby se odškodnili za špatné doby roční.

Zdá se mi, že v těchto dnech lid zapomíná na vše, na bolest i na práci; stává se podobným dětem. Pro malé je to den prázdna, hrůza před školou je odložena na čtyřiadvacet hodin. Pro velké je to krátké příměří uzavřené se zhoubnými mocnostmi života, odklad všeobecného úsilí a zápasu.

číst dál

Vdovy

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:25:47 +0000

Vauvenargues praví, že ve veřejných zahradách jsou aleje, navštěvované hlavně těmi, jež zklamala ctižádost, nešťastnými vynálezci, těmi, jejichž sláva mrtvě se narodila, zlomenými srdci, všemi těmi dušemi bouřlivými a uzavřenými, v nichž buší ještě poslední vzdechy bouře, a jež couvají daleko před pohledem veselých a zahálejících. Tyto stinné útulky jsou dostaveníčkem těch, jež život zmrzačil.

číst dál

Davy

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:22:00 +0000

Není každému dáno koupat se v množství: těšit se z davu jest umění; a jen ten může na útraty lidského pokolení hýřit životní silou, jemuž sudička vdechla v kolébku náklonnost k přestrojení a k přetvářce, nenávist k bydlišti a vášeň k cestování.

Množství, samota: termíny souznačné a zaměnitelné pro činného a plodného básníka. Kdo nedovede zalidnit svou samotu, nedovede býti sám ani v hlučném davu.

číst dál

Divá žena a můj miláček

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:19:44 +0000

“Opravdu, má drahá, unavujete mne bez míry a slitování; člověk by řekl, slyše vás vzdychat, že trpíte více než šedesátileté paběrkářky a více než staré žebračky, které sbírají chlebové kůrky u dveří krčem.

číst dál

O jedné hodině zrána

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:16:18 +0000

Konečně! Sám! Je už slyšet hrčení několika opožděných a unavených fiakrů. Po několik hodin budeme mít ticho, ne-li klid. Konečně! Tyranie lidských tváří zmizela a budu trpět již jen sebou samým.

Konečně! Je mi tedy dovoleno oddechnout si v lázni tmy! Nejprve zamknout na dva západy. Zdá se mi, že toto otočení klíčem zvětší mou samotu a zesílí barikády, jež mne teď oddělují od světa.

číst dál

Špatný sklenář

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:14:14 +0000

Jsou povahy čistě kontemplativní, naprosto neschopné činu, které přesto pod jakýmsi tajemným a neznámým impulsem jednají leckdy s prudkostí, jíž by se samy považovaly za neschopné.

číst dál

Pes a flakon

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:10:21 +0000

“Můj krásný pse, můj dobrý pse, můj drahý pejsku, pojď sem blíž a přičichni si k výtečné voňavce, koupené u nejlepšího voňavkáře v městě.“

A pes, vrtě ocasem, což jest, tuším, u těch ubohých bytostí znamením, odpovídajícím smíchu a úsměvu, přiblíží se a položí zvědavě svůj vlhký čenich na otevřený flakon; načež, náhle s hrůzou couvaje, zaštěká proti mně jakoby s výčitkou.

číst dál

Blázen a Venuše

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:06:16 +0000

Jaký to podivuhodný den! Širý park se svíjí pod palčivým okem slunce, jako mládí pod vládou Lásky.

Všeobecná extáze věcí se neprojeví ani zašuměním; i vody jako by usnuly. Zcela jinak, než při slavnostech lidských, to zde je orgie mlčelivá.

Řekl bys, že ve světle stále rostoucím předměty víc a více jiskří, že vznícené květiny hoří touhou závodit s azurem nebes silou barev a žár, jímž vůně stávají se viditelnými, že povznáší je k slunci jako dýmy.

číst dál

Každý svou chiméru

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:02:44 +0000

Pod širým šedým nebem, na velké, prašné pláni bez cest, bez pažitu, bez jediného bodláku, bez jediné kopřivy, potkal jsem několik shrbeně kráčejících lidí.

Každý z nich nesl na zádech ohromnou Chiméru, těžkou jako pytel mouky nebo uhlí nebo jako výzbroj římského pěšáka.

číst dál

Dvojitá komnata

odaha — Sat, 07 Dec 2013 13:00:26 +0000

Komnata, jež podobá se snu, komnata opravdu duchová, kde nehybná atmosféra je lehce zbarvena do růžova a do modra.

Tam duše koupá se v lenosti, prodchnuté vůní touhy a lítosti. -- Je to něco soumračného, něco namodralého a narůžovělého; sen rozkoše při zatmění.

Nábytek má tvary prodloužené, vysílené, zmalátnělé. Zdá se, že ten nábytek sní; řekl bys, že jest nadán jakýmsi somnambulickým životem jako rostliny a kamení.

číst dál

Vtipkář

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:55:04 +0000

Byl to výbuch nového roku; chaos bláta a sněhu, jímž prolétalo tisíc kočárků, jiskřící hračkami a bonbony, třesoucí se vášní a zoufáním, oficielní delirium velkého města, stvořené, aby pomátlo hlavu největšímu samotáři.

číst dál

Umělcovo confiteor

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:51:50 +0000

Jak dojímavé jsou sklonky podzimních dnů! Ach! dojímavé až k bolesti! neboť jsou jisté lahodné senzace, jichž mlhavost nevylučuje intenzitu; a není ostřejšího hrotu než hrot Nekonečna.

Jaká to rozkoš nořit svůj pohled v nesmírnost nebe a moře! Samota, ticho, nepřirovnatelná cudnost azuru! Malá plachta chvějící se na obzoru, jež svou nepatrností a osamělostí upomíná na mou nezhojitelnou existenci, monotonní melodie vzdutého moře, všechny tyto věci myslí mnou nebo já myslím jimi (neboť naše Já se ztratí rychle ve velikosti snění!); ony myslí, pravím, avšak hudebně a malebně, bez mudrování, bez sylogismů, bez dedukcí.

číst dál

Zoufání stařeny

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:49:06 +0000

Malá scvrklá stařena se cítila velice potěšenou, vidouc to krásné dítě, jemuž se každý podivoval, jemuž se každý chtěl líbit; ta hezká bytost, tak křehká jako ona, ta malá stařenka, a právě jako ona bez zubů a bez vlasů.

číst dál

Cizinec

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:45:36 +0000

“Koho miluješ nejvíce, záhadný muži, rci? Otce, matku, sestru či bratra?“

“Nemám ni otce, ni matku, ni sestru, ni bratra.“

“Přátele?“

číst dál

Věnování Arsenu Houssayovi

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:38:29 +0000

Drahý příteli, posílám Vám dílko, o němž by se nedalo bez nespravedlnosti říci, že nemá ani hlavy ani paty, poněvadž naopak jest tam všechno najednou, hlavou i patou, střídavě i vzájemně. Uvažte, prosím, jaké podivuhodné pohodlí poskytuje tato kombinace nám všem, Vám, mně i čtenáři. Můžeme přerušit, kde chceme, já svoje snění, Vy rukopis, čtenář svou četbu; neboť já nezavěšuji vzdornou vůli tohoto na nekonečnou nit velejemné intriky. Odstraňte jeden článek a oba kusy této zmotané fantasie se beze všeho opět spojí. Rozsekejte ji v četné fragmenty a uvidíte, že každý může existovat o sobě. Doufaje, že některé z těchto pahýlů budou mít dosti života, aby se Vám líbily a Vás pobavily, dovoluji si Vám dedikovat toho hada celého.

číst dál

Malé básně v próze

odaha — Sat, 07 Dec 2013 12:32:25 +0000

Baudelairovy básně

Posedlost

Vampýr

De profundis clamavi

Mršina

Had, který tančí

Vlasy

Cizokrajná vůně

Ztrestání pýchy

Smolař

Špatný mnich

Prodejná múza

Nemocná múza

Vztahy

Vzlétání

Albatros

Květy zla

Les fleurs du mal, 1844-57

Epilog

Dobří psi - Panu Josephu Stevensovi

Zabíjejme chudáky!

Kdekoli mimo svět

Slečna Bistouri

Ztráta aureoly

Střelnice a hřbitov

Polévka a oblaka

Galantní střelec

Portréty milenek

Přístav

Zrcadlo

Ušlechtilý oř

Která je ta pravá?

Dobrodiní luny

Touha malovat

Okna

Již!

Opíjejte se!

Thyrsus -- Ferenci Lisztovi

Náklonosti

Šňůra -- Eduardu Manetovi

Velkomyslný hráč

Falešný peníz

Heroická smrt

Oči chudých

Krásná Dorothea

Záměry

Samota

Soumrak

Pokušení čili Eros, Plautus a sláva

Dary víl

Hračka chudého

Vyzvání k cestě

Hemisféra ve vlasu

Hodiny

Koláč

Starý komediant

Vdovy

Davy

Divá žena a můj miláček

O jedné hodině zrána

Špatný sklenář

Pes a flakon

Blázen a Venuše

Každý svou chiméru

Dvojitá komnata

Vtipkář

Umělcovo confiteor

Zoufání stařeny

Cizinec

Věnování Arsenu Houssayovi

Malé básně v próze

Petits poèmes en prose, 1869